Úvod každého roku se nese především pro příznivce motoristického sportu ve znamení Rallye Dakar. Od roku 2020 se nejslavnější dálková soutěže koná na základě rozhodnutí pořádající agentury A. S. O. (stejná organizace pořádá i Tour de France) v Saúdské Arábii. A byť ve srovnání se závody z let 2009–2019 v Jižní Americe (Bolívie, Peru, Chile, Argentina, Paraguay) odpadla část logistických nákladů, z původního pouštního dobrodružství se stala soutěž pro bohaté a bohatší.
Server TotalSportal sestavil na základě čísel z posledních pěti ročníků tabulku nákladů spojených s účastí na Rallye Dakar, přičemž se zaměřil na tři nejsledovanější kategorie. V nákladech nejsou zahrnuty finance nezbytné na stavbu speciálů, doprovod posádek či pronájmy asistenčních vozidel.
Motocykly (technika: 200 000 dolarů, provoz: 14 000 dolarů, startovné: 30 000 dolarů)
Letmý pohled stačí na to, aby bylo zřejmé, proč se z vítězství v tomto miléniu těšili výhradně jezdci týmů podporovaných ze strany KTM a Honda, a to v poměru 18 : 2, přičemž japonský gigant se prosadil v posledních dvou ročnících. Závodníci z privátních týmů jedoucí mimo tovární podporu mají před startem naopak jasno v tom, že vítězstvím je dojetí. Velmi výstižně to vyjádřil francouzský motocyklista Pierre Charpin, kterému se stal Dakar loni osudným. Na jeho profilu se psalo: „Nejedu vyhrát nebo stát na stupních vítězů, jedu zažít dobrodružství a objevovat krajiny, které bych bez Dakaru nikdy nemohl spatřit.“ Z celkového počtu sedmadvaceti mrtvých z řad závodníků tvoří drtivou většinu (22) motocyklisté. Smrt si nevybírá, mezi oběťmi jsou jak dvojnásobný vítěz z let 2001–2002 Fabrizio Meoni, který se zabil v roce 2005, tak polský víceméně hobík Michal Hernik, v jeho případě se účast na Dakaru 2015 rovnala daru k blížícím se a nedožitým 40. narozeninám. Poté co ve třetí etapě ztratili pořadatelé jeho signál, vydali se Michala hledat. Jeho tělo bylo nalezeno 300 metrů od trati. Smrt způsobila podle všeho dehydratace.
Automobily (technika: 450 000 dolarů, provoz: 50 000 dolarů, startovné: 30 000 dolarů)
Nejdražší a jezdecky nejnabitější kategorie. Mezi vítězi je řada světových šampiónů rallye, namátkou Ari Vatanen (Finsko, 1987, 1989–1991), Juha Kankkunem (Finsko, 1988), Carlos Sainz (Španělsko, 2011, 2018, 2020). Na druhou stranu, devítinásobnému mistrovi světa Sebastienu Loebovi (Francie) se prestižní titul přes patřičné finanční zázemí vyhýbá. Mezi vítězi je i hvězdný pilot F1 Jacky Ickx (Belgie, 1983), ze všech sil bojoval s nástrahami dun a písku před dvěma lety při své první a zároveň poslední účasti dvojnásobný mistr světa Formule 1 Fernando Alonso (Španělsko). Jedná se o genderově nejvyváženější disciplínu, v roce 2001 totiž vyhrála jediná žena napříč kategoriemi Jutta Kleinschmidt (Německo). Mezi vítězi je i celkový šampion Světového poháru ve sjezdovém lyžování Luc Alphand (Francie), král sjezdovek vyhrál v roce 2006. Nejnabitější kategorie má ovšem nezpochybnitelného lídra ve Stéphanu Peterhanselovi. Fenomenální Francouz navíc předtím, než vyhrál osmkrát soutěž automobilů (2004, 2005, 2017, 2012, 2013, 2016, 2017 a 2021), triumfoval šestkrát v kategorii motocyklů. Letos startuje dakarský fantóm se speciálem Audi RS Q e-tron, německá automobilka „zlanařila“ i trojnásobného vítěze a exmistra světa v rallye Carlose Sainze (Španělsko), plus bývalého světového šampióna Mattiase Ekstroma (Švédsko). Létající Stéphane ovšem nabral již v první polovině obrovskou ztrátu, takže testuje, snaží se vyhrát etapu a plní roli rychlé asistence. Po sedmi etapách letošního Dakaru byl čtyřicátý třetí se ztrátou 68:20:34 na průběžného lídra.
Vzhledem k výše uvedenému je pochopitelné, že s výjimkou Jeana Louise Schlessera (Francie), který v letech 1999–2000 vyhrál na voze vlastní konstrukce s motorem Renault, mohou na dakarský triumf pomýšlet pouze piloti továrních týmů. Ostatně, výčet abecedně seřazených vítězných značek hovoří výmluvně – Citröen, Land Rover, Mercedes-Benz, Mitsubishi, Peugeot, Porsche, Toyota, Volkswagen. Umístění Martina Prokopa, českého jezdce privátního týmu, který v letech 2018–2019 skončil na Rallye Dakar s vozem Ford Raptor sedmý, respektive šestý, lze považovat za malý, nepříliš doceněný zázrak.
Kamióny: (technika: 350 000 dolarů, provoz: 20 000 dolarů, startovné: 30 000 dolarů)
Díky šesti triumfům bohužel nedávno zesnulého Karla Lopraise (1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001) se jedná o v Česku jednoznačně nejsledovanější kategorii, ostatně letos závodí v Saúdské Arábii pět našich jezdců, speciál Tatra pilotuje trojnásobný šampión v kategorii čtyřkolek Ignacio Casale z Chile.
Přestože Rusko nepatří ani zdaleka mezi velmoci motoristického sportu, těší se Rallye Dakar z politické i finanční podpory Kremlu. Proto slavili jezdci víceméně národního týmu Kamaz Master Vladimir Čagin (7), Firdaus Kabirov (2), Eduard Nikolajev (4), Andrej Karginov (2), Arat Mardějev (1) a Dmitry Sotnikov (1) v tomto tisíciletí sedmnáct vítězství, z podobné dominance se těšila pouze v kategorii motocyklů značka KTM. Zatímco ovšem v motorkách na trůn v posledních dvou dakarských rallye usedl další gigant Honda, mezi kamióny vznik továrního týmu podporovaného státem, jako je tomu v případě Kamaz Master, nehrozí. Pro ilustraci, jeden testovací kilometr závodního kamiónu vyjde v součtu nákladů na cca 35 eur, každý z kvarteta ruských pilotů přitom najede ročně přes 100 000 kilometrů. Těmto nákladům se nemají šanci byť jen přiblížit ani hodně movité privátní týmy. Kamaz Master si tak může dovolit luxus v podobě každoročního nasazení čtyř špičkových, zároveň ovšem bezpodmínečně spolupracujících posádek. Týmový boss Čagin totiž razí nekompromisně zásadu, že nevyhrávají jednotlivci, ale Rusko.
Autor: Petr Bošnakov
