Autonomní funkce robotů, jako je spontánnost, jsou mezi aktuálními trendy v robotice velmi vyhledávané. Mnoho kontrolních mechanismů pro autonomní roboty je inspirováno funkcemi zvířat a lidí.
Výrobci robotů často navrhují chování robotů pomocí předdefinovaných modulů a metodik řízení, což omezuje jejich flexibilitu. Vědci nabízejí alternativní metodu pro návrh spontánního chování založenou na strojovém učení, těžícím z komplexních časových vzorců, jako jsou nervové aktivity mozku zvířat. Doufají, že jejich návrhy budou implementovány na robotických platformách, aby se zlepšily jejich autonomní schopnosti.
Roboty a jejich řídicí software lze podle serveru ScienceDaily.com klasifikovat jako dynamický systém, matematický model, který popisuje neustále se měnící vnitřní stavy něčeho. Existuje třída dynamického systému zvaná vysoko-dimenzionální chaos, která přilákala mnoho vědců, protože je to zásadní způsob, jak „modelovat“ zvířecí mozky.
Zdroj: Robotics.org
Je však obecně obtížné získat kontrolu nad vysoko-dimenzionálním chaosem kvůli složitosti parametrů systému a jeho citlivosti na různé počáteční vstupy, což je fenomén popularizovaný výrazem „efekt motýlích křídel“.
Vědci z Laboratoře inteligentních systémů a informatiky a Centra pro výzkum umělé inteligence nové generace na Tokijské univerzitě prozkoumávají nové způsoby, jak využít dynamiku vysoko-dimenzionálního chaosu k implementaci kognitivních funkcí podobných člověku. Tedy například jak být spontánní.
