Titulek evokující nesmrtelné představení dvojice Čtvrtníček–Lábus je opět aktuální. Ve hře ovšem tentokrát nejsou sparťanský a žižkovský šíbr Ivan Horník plus místopředseda fotbalového svazu Milan Brabec, ale ještě na začátku roku sice nekorunovaný, leč neomezený – a toho času trestně stíhaný – vládce českých fotbalových sudí Roman Berbr. Druhým hlavním hrdinou policejní akce Šváb, jejíž spis čítá takřka 1800 stran, je bývalý sportovní ředitel Slavie Jan Nezmar.
Neprodyšná síť sebeklamu
Člověk je tvor nenapravitelný a nepoučitelný, řekl jsem si v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že operace Šváb je postavena na odposleších. Bývalý příslušník StB Roman Berbr a ještě před časem vážený fotbalista a manažer Jan Nezmar se tak zařadili do kategorie těch, kterým se stalo telefonování osudným. A nejsou zrovna ve špatné společnosti. Namátkou, premiér Vlády ČR Petr Nečas, jeho tehdejší milenka a vrchní ředitelka sekce kabinetu předsedy Vlády ČR Jana Nagyová, ministr zdravotnictví David Rath, pražský primátor Pavel Bém…
Znovu tak vyvstává otázka, čím to, že lidé vzdělaní a úspěšní, příslušníci společenské elity netuší, že telefon lze „napíchnout“, což je přitom známo jen trochu inteligentnějšímu podvodníkovi. „Ne každý zvládne zachovat si nadhled nad okolním světem, a hlavně sám nad sebou. Ukazuje se to jako hodně těžký úkol hlavně ve chvíli, kdy získáte určité postavení ve společnosti. V takových případech nehrají až tak velkou roli rozumové schopnosti a vzdělání, ale spíše schopnost sebereflexe, umožňující ovládnout vlastní ego, které má tu schopnost přizpůsobovat si realitu k obrazu svému a spřádat neprodyšnou síť sebeklamu, třeba v podobě vlastní neomylnosti, nepostižitelnosti,“ říká v této souvislosti psycholožka Marta Boučková.
Cui bono?
Neboli komu to slouží? Snad nikdo jen trochu obeznámený s fungováním policie nevěří tomu, že za zveřejněním odposlechů stojí mravenčí práce investigativních novinářů. Prostá realita ve všech kauzách spojených s odposlechy je taková, že někdo v konkrétní chvíli usoudí, že nastal čas provětrat mediální prostor, a vybere informační kanál. Akce Šváb není v tomto ohledu výjimkou potvrzující pravidlo. Nebo je snad náhoda, že server eFotbal.cz přišel jako první s odposlechy v čase, kdy se rozhodovalo o vstupu americké investiční společnosti Blackstone do Slavie? Nakonec transakce padla, majoritním vlastníkem zůstává čínská společnost CITIC Group.
Je tomu tak v době, kdy v Číně splaskla do gigantických rozměrů nafouknutá fotbalová bublina, tamní Superliga se nehraje od konce prázdnin a hráči marně čekají na výplaty. Přitom čistě z byznysového hlediska neexistuje rozumný důvod, proč by si měla CITIC Group vydržovat fotbalový tým v Praze, zvláště pak když vize o pravidelné účasti v přebohaté Champions League se jeví v případě Slavie jako utopická. A je známo, že cena klubu, nad kterým se vznáší podezření z korupčního jednání, padá rychle dolů.
Kromě toho v nikoli náhodou uniklých odposleších Jan Nezmar, který Slavii opustil loni v létě, hovoří v souvislosti se Simonem Delim a Michaelem Ngadeuem o „černých zm…ch“. Nemalá část médií zejména na Britských ostrovech má tak ve svém tažení proti „rasismu“ v českých klubech, především ve Slavii, opravdu nabito.
Spíše všimné…
Jak pak policie uvedla ve spisu, po zápase Baník Ostrava – Slavie Praha z 19. 5. 2019, po kterém získal tým Jindřicha Trpišovského první ze tří po sobě jdoucích titulů, policejní orgán disponoval poznatkem, že za výhru v lize má mít Roman (Berbr) od funkcionářů SK Slavia Praha slíbený milionový úplatek. Z výše uvedeného rozhovoru vyplynulo, že se dne 20. 5. 2019 Roman Dirigent (Rogoz) setkal s předsedou představenstva SK Slavia Praha Jaroslavem Tvrdíkem a sportovním manažerem SK Slavia Praha Janem Nezmarem. Ve hře měl být údajně milion korun za titul, ke kterému měla Slavia dospět za přispění Berbra. Ten se ovšem podle všeho peněz nedočkal.
V tomto případě se ovšem nad debatou dvojice Berbr–Nezmar vznáší otazníky. Slavia došla ve stejném roce po vyřazení mnohonásobného vítěze soutěže FC Sevilla do čtvrtfinále Evropské ligy, sestava se Součkem, Králem či Coufalem, dnešními hráči West Hamu United, rozhodčí k domácí dominanci nepotřebovala. Kromě toho milion korun za ovlivnění celé sezóny představuje spíše symbolické všimné než „seriozní“ úplatek. Vzhledem k vlivu Romana Berbra na sudí lze rovněž předpokládat, že by po nerealizované milionové transakci přišla z jeho strany odvetná opatření. Nestalo se.
Naopak, přízeň rozhodčích a VARu nabrala až brutálních dimenzi, takže bývalý trenér Slavie a fotbalový expert Josef Csaplár před časem prohlásil: „Když je zápas vyrovnaný, tak rozhodčí Slavii pomůže, anebo soupeře rovnou zařízne.“ A pár dní nato se musel sám Jaroslav Tvrdík omlouvat (!!!) za způsob, kterým rozhodčí Petřík popravil v osmifinále MOL Cupu Zlín. Mimochodem, čtyři dny poté hrála Slavia v Ostravě, pískala se „rovina“ a výsledkem byly dvě červené karty pro Oscara a Kuchtu, kromě toho Baník kopal dvě penalty. Jev v posledních sezónách zcela nevídaný.
Co s tím?
Podle znalců fotbalového prostředí asi nic. Stačí vzpomenout na řešení doposud největší úplatkářské aféry z roku 2004, kdy tehdejší šéf Sparty, dnes nepravomocně k šesti letům za manipulaci s dotacemi odsouzený Miroslav Pelta hovořil v odposlechu mimo jiné o „cinklém“ jaru. Trestu v podobě odečtu bodů tehdy ovšem neunikly pouze týmy 1. FC Synot (12) a Liberec (6). Co se Pelty týče, jeho vyjádření bylo posouzeno jako bonmot, neboť, jak mi bylo mimo záznam sděleno zasvěcenou osobou, trest za korupci pro Spartu, v té době hrající pravidelně Ligu mistrů, by neprospěl českému fotbalu.
Pravda, nový šéf FAČR Petr Fousek v rozhovoru pro server Aktuálně uznal, že „vřed praskl a stále z něj vytéká hnis“, nicméně zároveň upozornil, že „šetření se potáhne“. Odhaduji, že nejdříve donekonečna a poté do ztracena.
Autor: Petr Bošnakov
