Ropný průmysl našel nové argumenty pro popírání změn klimatu

Extrémní vedra, lesní požáry nebo záplavy. Pokud pro nás nebyl dosavadní průběh letošního léta dostatečným varováním před nebezpečím klimatických změn, tak pak nás už nepřesvědčí nic. Přesto ropný a plynárenský průmysl nadále do značné míry tyto změny popírá, upozorňuje odborník na energetiku Adi Imsirovic na webu The Conservation.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) tvrdí, že k dosažení pařížského cíle (COP21) udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 ℃ je nutné výrazně snížit těžbu ropy a zemního plynu. Avšak pouze malá část odvětví, která produkuje méně než 5 % celkového objemu ropy a zemního plynu, má podle Adiho Imsirovice cíle v souladu s požadavky IEA na uhlíkovou neutralitu.

Současný generální tajemník těžebního kartelu OPEC Haitham al-Ghais očekává, že celosvětová poptávka po ropě vzroste do roku 2045 přibližně o 10 % na 110 milionů barelů denně, což je objem neslučitelný s pařížskými cíli. Tomuto trendu jde naproti i britská vláda, která nedávno oznámila záměr udělit stovky nových licencí na těžbu nerostných surovin v Severním moři.

Nový typ popírání klimatu

Typickým příkladem nového druhu popírání klimatu je podle Imsirovice nedávná zpráva Nadace pro výzkum energetické politiky (Energy Policy Research Foundation, ERPF), která je financována americkou vládou a různými blíže nespecifikovanými korporátními zájmy a nadacemi. Tato zpráva považuje splnění cílů COP21 za příliš nákladné, příliš tvrdé pro chudé země a příliš špatné pro energetickou bezpečnost Západu, poukazuje Imsirovic.

Ve skutečnosti se podle něj mýlí, a to ve všech ohledech. Imsirovic poukazuje na to, že mnoho významných ekonomů a vědců používá koncept společenských nákladů uhlíku (social cost of carbon – SCC), který je definován jako náklady, jež společnost stojí uvolnění další tuny CO₂.

Podle odborných odhadů z roku 2019 se tato hodnota pohybuje mezi 171 a 310 dolary (zhruba 3 800 až 6 800 korun). „Pokud budeme vycházet například z hodnoty 240 dolarů (cca 5 300 korun) za tunu, vyjdou společenské náklady na produkování emisí uhlíku na téměř 8,5 bilionu dolarů (přes 187 bilionů korun) za jeden rok,“ vypočítává Imsirovic.

Studie z roku 2021 zohlednila ve výpočtu zpětné klimatické vazby. To znamená, že jeden problém způsobený globálním oteplováním vede k dalším, například tání věčně zmrzlé půdy, které uvolňuje zásoby metanu.

Když studie odhadla ekonomické škody, které by to mohlo způsobit, vyšly jí SCC přesahující 5 000 dolarů (zhruba 110 tisíc korun). Roční náklady by tak podle Imsirovice čítaly více než 170 bilionů dolarů (přes 3,7 miliardy korun), takže „investice do čisté energie ve výši 4 bilionů dolarů (cca 88 bilionů korun), které jsou podle IEA nezbytné pro splnění pařížských klimatických cílů, vypadají jako kapka v moři.“

Pro lepší představivost možná pomůže, když to přepočítáme na jeden barel ropy, pokračuje Imsirovic. Speciální zpráva IEA pro COP28 odhaduje, že každý barel ropy emituje během svého životního cyklu v průměru 0,53 tuny ekvivalentu CO₂ ve formě skleníkových plynů, z čehož 20 procent pochází z těžby.

„Vrátíme-li se k naší průměrné hodnotě SSC na tunu ve výši 240 dolarů (přes 5 200 korun), znamená to, že sociální náklady činí 126 dolarů (necelých 2 800 korun) na barel. Při současné ceně ropy 85 dolarů (cca 1800 korun) za barel jsou společenské škody způsobené její těžbou, přepravou, rafinací a spotřebou mnohem vyšší – a to ještě před započtením zpětných klimatických vlivů,“ vysvětluje Imsirovic.

Argumenty EPRF o energetické bezpečnosti jsou podle Imsirovice směšné. „Historie ropného a plynárenského průmyslu je historií válek a geopolitického napětí. Přechod na čistší paliva může zvýšit naši energetickou bezpečnost a umenšit nutnost dohlížet na autokracie. Argument, že chudé země potřebují z rozvojových důvodů pokračovat ve spalování uhlíku, není o nic lepší,“ míní Imsirovic.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve své poslední zprávě z roku 2022 uvedl, že změna klimatu pravděpodobně povede k nárůstu „ztrát a škod, které se silně koncentrují mezi nejchudšími zranitelnými skupinami obyvatel“.

Stejně tak Světová zdravotnická organizace odhaduje, že „v letech 2030 až 2050 způsobí změna klimatu přibližně 250 000 dalších úmrtí ročně v důsledku podvýživy, malárie, průjmů a stresu z horka.“

Jak reagovat?

„Popírači nenabízejí žádné alternativy ke snižování emisí uhlíku a často prostě změnu klimatu zcela ignorují. Nedávná zpráva ERPF zmiňuje změnu klimatu pouze čtyřikrát. Jako by se vlny veder, lesní požáry, záplavy, stoupající hladina moří a zánik přirozeného prostředí způsobený nečinností v oblasti klimatu odehrávaly na jiné planetě,“ poukazuje Imsirovic.

Podle jeho názoru máme stále čas udržet globální oteplování pod 1,5 ℃. Imsirovic uznává, že ropu a zemní plyn budeme potřebovat ještě mnoho let a že v současné době neexistují alternativy pro některá odvětví, jako je letecká a lodní doprava a některá průmyslová odvětví. Přesto je podle něj stále ještě možné udělat mnoho pro to, aby se situace podstatně změnila.

Aby vlády motivovaly k přechodu na čistší energii, musí podle Imsirovice ukončit dotace na fosilní paliva, které podle odhadů MMF jen v roce 2020 činily 5,9 bilionu dolarů (necelých 130 bilionů korun). „Musíme také stanovit náležitou cenu uhlíku – o to se dosud pokusilo pouze 40 zemí a žádná z nich se ani zdaleka nepřiblížila odhadovaným společenským nákladům na vypouštění uhlíku,“ uvádí Imsirovic.

Země, které se brání zpoplatnění svých znečišťovatelů, by podle jeho názoru měly čelit mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, což je poplatek, který fakticky staví znečišťovatele na stejnou úroveň jako místní hráče. „Pokud by všichni účastníci dodavatelského řetězce fosilních paliv museli nést náklady za škody, které způsobují, nutnost postupného ukončení dlouhodobých investic do fosilních paliv by byla zřejmější,“ myslí si Imsirovic.

Požadavky IEA na „čistou nulu“ jsou jen jednou z cest ke splnění pařížského cíle udržet oteplování pod 1,5 ℃. Imsirovic poukazuje na to, že společnosti Shell, BP a norský Equinor zkoumají další možnosti, ale všechny vyžadují výrazný pokles poptávky po ropě a její těžby do roku 2050.

„Namísto kritiky snah o zpomalení klimatických změn a sponzorování nesmyslných zpráv vyzývajících k většímu využívání fosilních paliv by měl ropný průmysl eliminovat úniky, vypouštění a spalování metanu a elektrifikovat co nejvíce procesů pomocí obnovitelných zdrojů energie. Během příštích deseti let by měl také zavést technologie zachycování, využívání a ukládání uhlíku – ano, zvýší to cenu fosilních paliv, ale to je přesně to, co potřebujeme, aby se čisté zdroje energie staly konkurenceschopnými ve všech oblastech a urychlila se energetická tranzice,“ tvrdí Imsirovic.

Čím dříve začne průmysl čelit realitě klimatických změn, tím větší má podle něj šanci přežít. „Společnosti a dokonce i země, které fosilní paliva vyrábějí, budou muset čelit škodám, které způsobují, a budou za ně muset zaplatit. Tyto náklady jsou již nyní obrovské a budou růst. Přežijí jen dodavatelé čisté a udržitelné energie,“ uzavírá Imsirovic.