O tom, jak si stojí v robotizaci Česká republika ve srovnání s jinými státy, proč je nevyhnutelná automatizace průmyslu i jaké má meze, jsme si povídali s Petrem Pelcem, analytikem společnosti Cyrrus.
Jak si podle vás stojí Česká republika z hlediska využívání moderních technologií?
Ve srovnáním s Evropou jsme na tom dobře. Samozřejmě, záleží, s kým se srovnáváme. V rámci bývalého východního bloku jsme na tom téměř nejlíp. Může to souviset s geografickou polohou, kde naším sousedním státem je Německo, které je v tomto odvětví lídrem. Troufám si říct, že za posledních 30 let se ekonomika vyvíjí dynamicky. A s tím souvisí toto odvětví, které je toho nedílnou součástí. Jedním slovem: nadprůměrně.
A
co v porovnání s USA?
USA je poměrně velká země, kde je tak i velký počet
absolventů z technických univerzit, kteří vynikají nebo dokážou
v technologiích posunout vývoj rychleji. Dále se jedná i o velký příliv
mozků z Evropy i Asie.
A
co Asie?
Přesto, že nechci citovat
Donalda Trumpa, který sám viní Čínu z krádeže duševního vlastnictví, není
v tomto ohledu úplně mimo. Čína určitě celosvětově využívá různých patentů
a moderních technologií bez ctění autorských práv. Tím, že se jedná o komunistickou
zemi a není zde možné domáhání tohoto druhu práv, dochází k častému
kopírování. Tamní obyvatelé jsou velmi pracovití a precizní, často se tak
stává, že odcizenou technologii zdokonalí rychleji a lépe než její vynálezci.
Stejný fenomén lze pak vidět i u Japonska.
Foto: ICAPlants, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Pro některé firmy jsme jen montovna
Investují
české firmy dostatečně do modernizace svých provozů?
Jsou tu oba extrémy. Jedním z faktorů jsou cizí
zdroje v podobě dotací, jak evropských, tak z ministerstva, což je
považováno za velmi efektivní financování modernizace. Jsou tu ale i staré
firmy, které fungují na starých strojích, dokud to jde.
Asi
se shodneme, že bez investování a modernizování podniků a výroby to dlouhodobě
nejde. Co podle vás brání, aby české firmy investovaly více peněz?
Naše ekonomika v současné podobě funguje jen 30
let od dob revoluce a mnoha firmám chybí kontinuita. Jiné jsou firmy, kde je
zahraniční kapitál, které ale na českém a slovenském trhu nevidí takový
potenciál, protože je výhodnější udělat si pobočku přímo ve své zemi. Častým
jevem pak je, že z českých poboček se pak stává jen montovna.
Z našeho průzkumu mezi průmyslovými firmami vyplynulo, že drtivá většina podniků, které nemají ve svých provozech žádného robota, tvrdí, že robotizovat výrobu nepotřebuje. Neznačí to určitý konzervatismus, možná strach z neznámého?
Tvrzení je to alibistické. Většinou za tím bývá jiný důvod. Nedovedu si v dnešní době představit firmu, která má dlouhodobý potenciál fungující na starých principech.
Co
vlastně pro ekonomické analytiky znamená pojem Průmysl 4.0?
V širším pohledu mě překvapilo, že je tu hodně
odpůrců. Říká se, že to může přinést nezaměstnanost. To riziko je daleko menší,
než si lidé myslí. Není to dlouhodobý trend. V dnešní době se téměř každý
týden přijde na něco průlomového. Dejme si za příklad elektrifikaci
automobilového průmyslu. Taky má odpůrce, taky se najdou názory, že ekologická
stopa se vyrovnává spalovacím motorům. Považuji to za demagogická tvrzení,
která nezastaví tu nutnost, kterou inovace přináší. A to platí napříč celým
průmyslem.
Bublina oblíbenosti
Od
jakých států, či přímo firem by se mohli čeští průmyslníci učit a proč?
Jsou tu dva druhy příkladů, malé a velké. Velikánský
ČEZ, kde stát má rozhodující pozici – jeden z projektů, o kterých se
mluví, je „gigafactory“ u Cínovce. Je zde ale pochopitelně mnoho faktorů, nejen
ekonomických, ale i politických. Nicméně, doly tam jsou, lithium tam je a o kus
dál v Německu to funguje, mohl by to být velmi úspěšný projekt. ČEZ je
jedna z posledních velkých českých firem.
Pak bych přešel k malým firmám jako AVG, Avast,
Kiwi, které na startup modelu vytvořily a pak zdokonalily projekty světových
rozměrů.
Když
se podíváme na vývoj světového hospodářství, řekněme, za posledních 30 let, tak
vidíme obrovských nárůst různých garážových IT firem, z nichž se postupně
staly největší korporáty na světě. Co nám vlastně tyto firmy daly? Zlepšily náš
život či byznys?
Velké pozitivum je síťové propojení, přes sociální
sítě se dostanete téměř k čemukoliv. Cílení reklam a informací je
v určitém pohledu plus.
A
co nám na druhou stranu vzaly?
Na druhé straně je pak ztráta identity jednotlivce, je
poskládaná ze střípků informací, jež tyto síťové platformy drží. Snaha o
soukromí je též velmi těžká, dnes se dá už „vygooglit“ cokoliv o komkoliv.
Dalším minusem je objektivnost informací, kde většina mediálně nevzdělaných
lidí nerozezná lživé informace. Tímto prostředkem pak lze ovlivnit masu lidí
úplným blábolem.
U těchto firem, jako je například Facebook, se
velikost firmy posuzuje tržní kapitalizací. Pokud akcie nesmyslně vystřelí,
cena akcie se vynásobí počtem akcií, které pak určí velikost firmy. Google,
Facebook a Tesla jsou tedy společnosti, za kterými ta aktiva nestojí. Je to
spíše bublina oblíbenosti.
Lidský faktor bude stále potřeba
Jak vlastně vidíte
další ekonomický vývoj ať už globální, tak ten náš malý český? Jaké trendy
budou hýbat světem?
Znatelná
je napojenost na německou ekonomiku, která bude pokračovat, nemáme se kam jinam
obrátit. Z okolních států jsou pro nás nejvýhodnějším partnerem.
Z dlouhodobého hlediska budeme pro německý trh stále levná pracovní síla.
Z dlouhodobého
pohledu si myslím, že se k technologiím přidá aspekt komodit. Začnou být
zajímavé, protože je jich nedostatek. Zářným příkladem bude lithium, ropa,
vzácné kovy a později i voda.
Automatizace či robotizace postupně nahrazuje některé lidské pracovní pozice, do budoucna vedle těch dělnických prací nahradí i více sofistikované typu lékaře či právníka. Budou mít vůbec lidé co na práci?
Já jsem přesvědčen, že toto hrozí. Důležitým rozdílovým
faktorem je, jestli robot dělá servisní službu, nebo zdali má rozhodovací
schopnosti. Problém je tvorba umělého člověka, je zde hrozba, že stroj začne vnímat
svou identitu a uvidí tak lidi jako svou největší hrozbu a konkurenta.
Nebojíte se, že by
roboti či umělá inteligence mohli nahradit i vaši práci?
Jakýkoli systém musí mít vstupní informace, ale ten lidský
faktor tam bude vždy potřeba. Příklad: program šachista, dlouhou dobu byl
zdokonalován, aby porazil lidské hráče. Na šachovnici je daný počet polí, počet
figurek a jejich možností. Faktory jsou tedy lehce vypočitatelné.
Co se týče trhů nebo ekonomiky, je zde mnoho faktorů, které
nejsou založené na logice. Můžeme si zatím být jisti, že žádný stroj nebude
schopen predikce událostí. Vždy bude potřeba řízení lidského faktoru. Krásným
příkladem jsou zde piloti letadel. I když vždy dokáže vnitřní systém
rozhodnout, co a jak udělat, finální možnost kontroly má vždy pilot.
Autor: Jiří Böhm
