I kdyby byl stroj sebeinteligentnější, bude tady muset být lidský činitel. Člověk je a pořád bude důležitý, tvrdí právník se specializací na právo duševního
vlastnictví Jan Zibner.
Co pro Vás znamená slovo robot? Polovina lidí totiž tento pojem vnímá jako toho zlého terminátora, druhá polovina jako stroj, který dokáže nahradit některou lidskou práci.
Já robota vnímám jako mechanickou složku řízenou softwarem.
Může být robot do budoucna vnímán jako jakási samostatně uvažující jednotka?
Ono se mnohdy ztotožňuje slovo robot s umělou inteligencí, já to tak nevnímám. Když to velmi zjednodušíme, tak umělá inteligence je výkonný software, ta důležitá řídící jednotka, která řídí jednotlivé mechanické postupy. Mechanická část, tedy vzhled robota, v tomto případě nehraje roli. Možnosti, jak bude robot vypadat a co bude schopen zvládnout, či možnosti umělé inteligence a toho, co bude schopna „produkovat“, jsou v tomto smyslu nekonečné. Oba pojmy je proto třeba jasně odlišovat.
Jak je tedy právně rozlišován robot a umělá inteligence?
Zatím jsme jen ve fázi soft law, to znamená, že máme nějaké doporučení nebo bílé knihy. Nejsem si však vědom toho, že by existovala explicitní právní úprava umělé inteligence. Když se podíváme do zahraničních právních řádů, můžeme však vidět kupříkladu v oblasti práva duševního vlastnictví, že už máme úpravu pro díla generována počítačem. Tyto úpravy fungují například ve Velké Británii nebo na Novém Zélandu.
U nás jsme v tomto ohledu na začátku…
Ano. U nás jsme zatím převážně v teoretické roli bádání.
Existují vůbec z hlediska práva nějaké základní definice, jak na robota či umělou inteligenci nazírat?
Předloni v tomto ohledu vznikla na národní úrovni zpráva Úřadu vlády, kde byly zhodnoceny jednotlivé oblasti co do připravenosti na nástup umělé inteligence a jejího použití, byla připravena některá doporučení a nastíněny rizikové aspekty. Obdobné kroky jsou patrné na úrovni Evropské unie. Aktuálně ale žádná shoda na jednotné definici neexistuje.
Evropská unie na umělou inteligenci nahlíží jako na elektronickou osobu. Co si pod tím laik může představit?
Nutno podotknout, že to je jen jedna z možností, kterou orgány EU zmiňují. Umělou inteligenci totiž musíte v systému práva někam postavit a nějak s ní nakládat, ať už jako s věcí, nebo „osobou“. EU se stejně jako někteří autoři v českých končinách snaží umělou inteligenci „napasovat“ pod právnickou osobu nebo jiného účastníka právního vztahu, což ale nemusí být šťastné řešení. Jde o to, že by umělá inteligence byla zařazena mezi subjekty práva, a měla tak nějaké postavení, atributy a práva. Toto rozhodnutí by vzhledem k vývoji mohlo být nešťastně.
Roboti už promlouvají i do oblasti umění. Nedávno například robot dopsal skladbu Antonína Dvořáka. Jak nahlížíte na takového robota?
Je to spíše software než robot. Ale určitě je to krok dopředu. Když to srovnáme s historickým vývojem a tehdejším přechodem mezi portrétem a fotografií, aktuálně takový přechod zažíváme mezi fotografií a automatizovaným generováním výsledku. Je ale otázka, jakým způsobem právě takový výsledek uchopit, jestli je to autorské dílo a popřípadě kdo je jeho autorem, zda uživatel umělé inteligence, tvůrce umělé inteligence či snad umělá inteligence samotná. Jedno z řešení může nabízet například míra tvůrčího přínosu v rámci tvůrčího procesu.
V současné době je velmi populární nasazovat do výroby kolaborativní roboty, tedy roboty, které dokážou bezpečně spolupracovat s lidmi. Jsou naprogramované tak, že při jakémkoli dotyku s člověkem se automaticky zastaví, aby nedošlo k žádnému zranění. Tohle je tedy stále ještě stroj, nebo už má parametry něčeho jiného?
Mám za to, že všechny parametry tohoto stroje jsou stále pevně v rukou lidí a jsou od počátku dobře nastavené. Je to jistě dobrý technologický posun, ale prozatím ne posun k revolučním průlomům.
Roboty se budou stále zdokonalovat, dříve nebo později budou schopny pracovat velmi samostatně a řešit i problémy samostatně, v podstatě nahradí určité pracovníky. To už tedy asi nebudou stroje?
Finální rozhodovací proces bude stejně na člověku. I kdyby byl stroj sebeinteligentnější, bude tady muset být lidský činitel. Člověk je a pořád bude důležitý.
A jak je to s odpovědností? Kdo za něj ručí? Ten, kdo ho vyrobil, nebo ten, kdo ho používá?
Otázka odpovědnosti je jednou z nejkomplexnějších otázek, která se aktuálně řeší, a to ve všech rovinách užívání robotů a umělé inteligence. Odpovědnostních mechanismů je přitom spousta, od obecné odpovědnosti za škodu, přes odpovědnost za vadu výrobku až po odpovědnostní režimy za škodu z provozní činnosti či režimy pojištění nejrůznějšího charakteru. Jedním z klíčových problémů je přitom určení odpovědného subjektu, aby bylo učiněno zadost sankčnímu charakteru odpovědnosti. Prozatím neexistuje jednotná odpověď na tuto otázku, nehledě na to, že odpovědnost bude muset být vždy zkoumána případ od případu a s reflexí konkrétní oblasti, kde škoda vznikla. Jistě bude odlišný odpovědnostní režim v případě provozu dopravního prostředku řízeného umělou inteligencí a v případě zásahu do autorského práva.
Řešíte i otázku např. pojištění? Protože my, když mluvíme s pojišťovnami, tak si často neví rady a roboty prostě zahrnutou do strojů, ale tato škatulka nejspíše do budoucna nebude stačit…
Otázka pojištění je problémem sama pro sebe. Je to aktuálně hojně diskutované téma, protože stejně jako u odpovědnosti za škodu se neustále hledá kompromis mezi zájmy všech zúčastněných stran. Na jedné straně se společnost snaží břímě přenést na toho, kdo bude poskytovat pojištění. Na straně druhé se ale hledá odpovídající výše pojištění, tak aby pojišťovny ustály případnou finanční náročnost. Je to opět komplexní téma lišící se případ od případu. Je jasné, že odlišný pojistný model bude uplatněn u odpovědnosti z provozu autonomního vozidla a odlišný zase u pochybení způsobeného využíváním robotů ve zdravotnictví.
Jak Vy vlastně vidíte budoucnost za 20-30 let. Jaký bude status robotů ve společnosti?
Utopických představ u budoucnosti existuje nepřeberné množství. Já sám si myslím, že člověk si i v tomto překotném vývoji zachová svou svrchovanost a umělá inteligence ani roboti nebudou disponovat vlastním vědomím, nezávislostí ani autonomií v jiném slova smyslu. Člověk bude i nadále tím, kdo bude udávat směr vývoje a bude umělou inteligenci využívat pro svoje potřeby.
Je známá věc, které pracovní pozice roboty nahradí. Existují studie, které predikují, že do 5 let mohou roboti nahradit třeba zubní lékaře, do 10 let architekty a do 30 let například filozofy, sociology. Je to podle Vás reálné a jak tedy na ně z hlediska práva budeme nahlížet?
Těchto studií jsem si samozřejmě vědom. Nicméně jak už jsem říkal, s ohledem na vývoj v této oblasti budou umělá inteligence i roboty sloužit člověku k uspokojování jeho potřeb. Nemyslím si, že by v některé z těchto oblastí došlo k plnému nahrazení pracovních pozic, ačkoliv nepopírám, že technologický vývoj do těchto oblastí jistě pronikne hlouběji a v širším měřítku.
Nebojíte se z tohoto pohledu, že robot může nahradit i Vaši práci?
Je pravdou, že již existují softwary na tvorbu smluvních ustanovení a dalších dokumentů, které jsou doménou právníků. Jejich kvalita se však různí. Jsou jistě smluvní typy a dokumenty, které jsou od začátku do konce natolik šablonovité, že si s nimi poradí i software je na základě konkretizujících informací dodaných uživatelem; i tak je takových situací jen menšina. Pro kvalitní a komplexní právní zhodnocení situace stále je a v dohledné době bude potřeba právník-člověk.
Jak se díváte na možné zdanění práce robotů, se kterým některé strany koketují?
Podle mě je danění práce robotů jen populárním tématem a ti, kdo o něm kážou, se jen snaží „svézt na vlně“ aktuální popularity v oblasti robotiky a umělé inteligence. S ohledem na vývoj v oblasti robotických strojů a s ohledem na jejich postavení coby nástroje si ale myslím, že to je prozatím dost předčasné a spíše úsměvné téma.
Autor: Jiří Böhm
