Slovo roku 2022? Gaslighting

Co je to gaslighting a gaslighter a jaká ironie se za těmito slovy skrývá, popisuje server CNN. Gaslightery jsou většinou osoby s narcistickými i psychopatickými rysy, kterým člověk těžko odolává. Gaslighting je určitý způsob manipulace ztotožňovaný například s jednáním a chováním Donalda Trumpa.

Gaslighting totiž často jako formu určitého nátlaku používají politici nebo manažeři vůči svým zaměstnancům. Už v roce 2016 napsala americká historička Nicole Hemmerová jeden z prvních článků spojujících tento termín s tehdejším prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem a v něm se ohradila proti spojování „gaslightingu“ se lhaním, aniž by zdůraznila jeho původ jako formy psychického týrání žen.

„Tato ztráta kontextu jediného slova by nemusela připadat naléhavě důležitá – koneckonců slova se vyvíjejí, když se propracovávají od novosti k obecnosti a nakonec k banalitě (jak nyní po letech nadužívání působí slovo ‚gaslighting‘). Ale v kultuře, kde se historie zneužívání pravidelně vymazává – a to i po pěti letech hnutí #MeToo –, je toto vymazání významné,“ trvá podle CNN na svém Hemmerová. Změna významu jednoho slova může ženám umožnit, aby se přihlásily ke svým zkušenostem a udělaly další krok ke spravedlnosti a rovnosti.

Co se stalo s Twitterem?

Když Twitter v dubnu přijal nabídku Elona Muska na odkoupení společnosti, americká spisovatelka Kara Alaimová varovala, že by to pro sociální média mohlo znamenat smrt: „Povolení škodlivých forem ‚svobodného projevu‘ – jako je misogynie a nenávist – na Twitteru bude mít ve skutečnosti za následek umlčení mnoha lidí a pro sociální síť bude mít katastrofální následky. Musk se vyjádřil, že si myslí, že Twitter by měl být platformou pro většinou neomezený projev,“ napsala.

Jakmile se Musk na podzim ujal vedení Twitteru, společnost vykuchal a obnovil činnost uživatelů, kteří se v minulosti na platformě dopouštěli nenávistných nebo lživých projevů. Nenávist a obtěžování, které už tak byly problémem, prudce vzrostly. Známá americká moderátorka Roxanne Jonesová smazala svůj účet ve stejný den, kdy Musk nastoupil do funkce. „Probouzení toxickými útoky na Twitteru mě udržovalo v režimu bestie, na webu i mimo něj. Tohle s vámi udělá Twitter-verzum. … Twitter vás donutí bojovat s anonymními boty, jejichž cílem je dezinformovat masy, a se skutečnými lidmi, kteří nemají odvahu nebo intelekt na to, aby vás vyzvali osobně. Takže ne, končím. Vezmu si svou moc a svůj hlas a budu chodit po skutečném světě,“ uvedla Jonesová.

Rozloučení s královnou

Zářijové úmrtí královny Alžběty II. bylo víc než jen přelomem v roce 2022; byl to seismický posun pro zemi, jejíž globální imperiální otisk se zmenšil, ale pro mnohé i tak nikdy nezmizí. Vlna veřejného smutku byla okamžitá a stejně vášnivý byl i odpor a rozporuplnost kolem tohoto smutku. A tím, že si Británie připomněla sedm desetiletí své vlády v její bezkonkurenční délce, od korunovace v roce 1953 (první televizní) až po její smrt ve věku 96 let, uzavřela kapitolu své minulosti a rozloučila se s příslušníky válečné generace.

Během téměř 71 let na trůnu stála královna Alžběta po boku nesčetných světových vůdců, většinou mužů, včetně 12 amerických prezidentů (se třináctým, Harrym S. Trumanem, se setkala ještě jako princezna). „Svrchovanost královny Alžběty byla určována jejím pohlavím ještě před nástupem na trůn,“ poznamenala anglická novinářka Sarah Gristwoodová. „Za 70 let si Britové zvykli zpívat ‚Bůh ochraňuj královnu‘. Zpívat ‚Bůh ochraňuj krále‘ – jak to Britové budou dělat pravděpodobně nejméně po tři generace s Charlesem, Williamem a Georgem – se bude ještě nějakou dobu příčit v hrdle.“

Podivný svět sportu

Ve sportu, kde byl rok do značné míry poznamenán druhou olympiádou v Pekingu a prvním mistrovstvím světa ve fotbale pořádaným na Blízkém východě, bylo jasné, že mezitím se některé z největších milníků odehrály v arénách mimo hřiště.

Na mistrovství světa v Kataru, které bylo ohromujícím způsobem oslabeno protesty za lidská práva a předčasnou smrtí legendárního amerického fotbalového novináře Granta Wahla, vnesl marocký národní tým světlo tím, že se modlil a radostně líbal zahalené hlavy svých matek – v roce, kdy ve Francii (jejíž tým je obhájcem titulu mistra světa) bylo sportovkyním zakázáno nosit při sportu hidžáb.

Série vítězství Maroka na mistrovství světa byla do jisté míry pomstou Belgii a Španělsku, Portugalsku a Francii – nejhrozivějším z bývalých koloniálních vládců a současných fotbalových nepřátel. Zatímco velká část Francie zůstává z velké části uvězněna v temné historii, kterou si sama vytvořila, Maroko si svou vlastní historii přetváří a hlásí se o své místo ve světě a na mistrovství světa.