Solární panely na novostavbách budou možná v budoucnu povinné

SPECIÁL UDRŽITELNOST #4: Fotovoltaika přináší velké výhody v podobě obnovitelného zdroje energie. Česko je ale nebuduje dostatečně. „Stavíme výrazně pomaleji než Holandsko, Německo nebo Polsko,“ říká Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.

Fotovoltaika se stala klíčovým bodem zavádění udržitelné energie. Počty domů zapojených do sítě stále rostou. Pozor ale na případná rizika v podobě nízké kvality instalací. „Dalším z nich je solidnost firem. Vidíme obrovský nárůst, za poslední rok se do Solární asociace přihlásilo více než 150 nových společností, které se zaměřují na fotovoltaiku. Firma musí být hlavně kvalitní,“ vyjmenovává možné komplikace Krčmář.

Pokud něco neuděláme, nebudeme mít elektřinu

Dalším rizikovým faktorem je protipožární bezpečnost. „Máme nějaké normy a předpisy. Nově třeba vyhlášku, která sice není moc povedená, ale zavádí alespoň nějaká pravidla. Další riziko je celospolečenské. V Česku se stále zaměřujeme na malé střešní elektrárny pro rodinné domy. Vůbec se ale nebavíme o velké fotovoltaice, protože jsme průmyslová země – a obzvlášť tu potřebujeme,“ vysvětluje Krčmář.

V médiích se probírají problémy českého trhu. Je nevyspělý nebo zastaralý? „Po energetickém boomu, který tu byl, jsme nic nestavěli. V okamžiku, kdy nastala krize, jsme neměli lidi, ale ani firmy, které by stavěly elektrárny. Mladí lidé neviděli ve fotovoltaice perspektivu a nechtěli montovat elektrárny v zemi, kde na ně všichni nadávali,“ upozorňuje na specifika místní situace Krčmář. V důsledku toho vznikaly firmy, které fotovoltaiku nezvládaly a práce byla nekvalitní.

Nevybírejte si firmy podle slevy, ale podle referencí

Jak postupovat při pořizování elektrárny? „Jako asociace nemůžeme garantovat kvalitu instalací. Našim firmám poskytujeme dostatek informací, aby je mohly provádět kvalitně. Kromě toho všem dáváme možnost se písemně a podpisem zavázat k dodržování zásad, které jsme vypracovali. Jde o 28 bodů – určují třeba maximální výši zálohy, o kterou si naše firmy říkají, a procento, kolik si zákazník může nechat pro nějaké nedodělky. Ale také třeba i závazky, že pokud je problém, může se řešit přes Solární asociaci. A takové firmy se snaží. Existuje  tak aspoň nějaký bič na společnosti,“ vypočítává poskytované garance Krčmář.

S tím souvisí pojišťovny, které pomalu, ale jistě začínají navazovat spolupráce s instalačními firmami. „Jsou často totiž součástí mezinárodní skupiny a mohou čerpat informace ze zemí, jako je Německo nebo Polsko, které mají mnohem více zkušeností,“ dodává Krčmář s tím, že fotovoltaika není pro pojišťovnu veliké riziko, protože požáry zde nejsou tak časté.

Velké podniky potřebují popostrčit

Největší zájem o fotovoltaiku projevují malé a střední podniky. „Loni bylo podáno asi 6 tisíc žádostí o dotace z Národního plánu obnovy. Momentálně nejsou vypsány žádné – a i díky tomu se na nás firmy častěji obracejí. Druhá věc je, že se málo firem zajímá o tzv. PPA contract (power purchase agreement) – smlouvu o prodeji elektřiny. To znamená, že elektrárna není vaše (firemní). Investor vám na střeše postaví elektrárnu a prodává vám elektřinu do objektu bez dotace,“ doplňuje Krčmář.

Největší problémy budou mít velké podniky, jako jsou cementárny nebo automobilky. „I kdyby si pokryly na střese každý centimetr čtvereční, nebude jim to stačit. Budou mít problémy s cenou elektřiny i s nefinančním reportingem. V dodavatelském řetězci nedokážou vykazovat dostatek elektřiny ze zelených zdrojů,“ doplňuje Krčmář s tím, že v zahraničí se tento problém řeší stavbou velkých fotovoltaických parků. Firmy se dohodnou s investorem, se kterým podepíšou smlouvu. Problém ale přináší stavební referenda a neznalost krajů.

V cizině firmy posílají přebytky energie zaměstnancům

Firemní elektrárny jsou velmi odlišné od těch rodinných. „Musíme si uvědomit, že není elektrárna jako elektrárna. Mnoho firem staví ty malé střešní – a v tom je velký rozdíl. Hlavně v podobě norem a vyhlášek. Proto volte firmu, která postaví elektrárnu podle vašich přání,“ radí Krčmář.

Jedna z nejpalčivějších otázek je, jak efektivně využít elektřinu, kterou nespotřebujeme. Mezi možnosti patří sdílení s dalšími zeměmi, ať už ve formě distribuční sítě nebo společných energetických projektů. „Jestli budeme sdílet, tak jak? Zákon, který se teď připravuje, tzv. Lex OZE 2, sice zavádí energetické komunity, podle nás ale ne v tom rozměru, ve kterém bychom je mohli využívat,“ říká Krčmář.

„Modely typu ‚firma vyrábí přes týden a o víkendu posílá zaměstnancům v rámci energetické komunity elektřinu jako benefit zdarma‘ český zákon neumožňuje. Druhá velká věc je otázka akumulace, v Česku máme skoro u každého rodinného domu instalovanou baterii. U firem moc ne, protože mají spotřebu trochu jinak,“ podotýká na závěr Krčmář.