Kdo je cílovou skupinou přenosů z udílení Andělů, jaké marketingové strategie dnes užívají muzikanti a jak svět hudby v budoucnu promění umělá inteligence, vysvětluje Honza Vedral, šéfredaktor časopisu Headliner a předseda Rady České hudební akademie, která organizuje hudební ceny Anděl.
Začali jsme hezky zostra: Není pro přenosy z udílení hudebních cen už vhodnější platformou spíš internet než klasické televizní vysílání? „Patří všude tam, kde je lidi mohou vidět,“ oponuje Vedral. „I proto se ceny Anděl objevují jednak v programu České televize a jednak je streamujeme na YouTube. Oba kanály jim dávají šanci na další život.“ Podle Vedralových slov přenosy na internetu opravdu trendují, a to v řádu statisíců až milionů zhlédnutí.
„Ceny Anděl vyhlašuje sdružení hudebních firem, je to taková besídka hudebního průmyslu,“ odpovídá trochu ze široka Vedral na otázku, kdo je cílovkou předávacího ceremoniálu v České televizi. „Chceme zreflektovat, co bylo dobré, co stálo za pozornost, co nám třeba uteklo. A ta televize k tomu patří.“
„Zároveň prostřednictvím České televize oslovujeme řadu diváků, kteří se o hudbu tak do detailu nezajímají. Na přenosy se dívají lidi přes 30, spousta z nich s hudbou vyrostla, sleduje ji a má to jako životní styl. Není to něco, co nutně musí skončit v mládí,“ tvrdí Vedral.
V Česku se na ceremoniály chodí z povinnosti
Nepozbyly ale s nástupem Spotify a algoritmů doporučujících hudbu ocenění typu Anděl už na smyslu? „Když si vezmeme třeba biografie kapel, co se o nich píše, když hrají na festivalech, jsou tam zmiňovány žebříčky Spotify?“ odpovídá otázkou Vedral. „České kapely často navíc nemají zas tak impozantní čísla. Pak jsou tu právě ocenění jako Anděl, které se chápou jako určitý ‚štempl‘ kvality, a to už se dá marketingově využít.“
Ceny Anděl si během své historie prošly celkem turbulentními obdobími. „Z mého pohledu jsou teď na tom nejlíp, co kdy byly,“ přiznává s vědomím vlastní nestrannosti Vedral. „Proběhl určitý restart. Říkáme tomu, že se ceny vrátily víc k hudebníkům.“
„Podnikli jsme řadu pozitivních kroků, především to, že se letos budou konat v O2 universu – v opravdu velkém sále,“ vysvětluje dále Vedral. „V České republice je nebo dlouho byl problém ceremoniálů, že se tam chodí z povinnosti. My ale chceme, aby to na Andělech bylo fajn, abychom udělali dobrou atmosféru, protože ta se pak přenese i na televizní obrazovku.“
„Český slavík jsou kvantitativní ceny, tam se sečtou hlasy od fanoušků a zjistí se, kdo je populárnější. My se díváme dovnitř branže, vybíráme do akademie lidi, o kterých si myslíme, že mají přehled, co se děje v české hudbě – z pohledu rádií, hudebních kritiků, samotných muzikantů, producentů, lidí, kteří pořádají koncerty,“ objasňuje Vedral zásadní rozdíly mezi nejznámějšími českými hudebními oceněními.
Viktor Sheen přináší něco nového
Už samotná nominace na Anděla může být pro některé interprety výhrou. „Nese to s sebou spoustu různých obsahů, které se dají použít na sociálních sítích,“ přitakává Vedral. Třeba i to, že se objeví v přímém přenosu z udílení cen. „Samozřejmě existují i hudebníci, které taková ocenění z principu štvou, odmítaje je, byla by to pro ně pomyslná tečka za kariérou. To ale říkám spíš s humorem.“
Kdo je tedy podle Honzy Vedrala největší českou superstar současnosti? „Nejsilnější značku má Marek Ztracený. Vyprodává Eden – a to už je trochu víc než O2 aréna. Pokud se ale podíváme čistě na digitální čísla a na žebříčky, tak je to Viktor Sheen, který spoustu týdnů figuruje v top pět nejúspěšnějších nahrávek v České republice. A O2 arénu taky vyprodal bez problémů. Na rozdíl od Marka Ztraceného ale do českého středního proudu přináší něco nového, jiný pohled a styl muziky.“
Hip hop, jehož je Viktor Sheen zástupcem, momentálně u mladých lidí vede i u nás. „Je tady vlna kluků, kteří si tu scénu postavili sami a až potom je ulovily velké firmy, které jim dělají distribuci. Dříve velké firmy určovaly, co se bude poslouchat, teď sledují, kde co vyleze,“ upozorňuje na zásadní systémovou změnu Vedral. „Pak je tu ještě úplně od toho všeho oddělený svět rádií, které hudbu z internetu vůbec neznají. Pomalu se to naštěstí mění.“
Skoro to dnes vypadá, že si už některé kapaly a interpreti vystačí sami. Potřebují ještě vůbec velká vydavatelství? „Asi ano. Stále jim dokážou zajistit digitální distribuci za výhodnějších podmínek. Ale díky internetové soběstačnosti si interpreti dokážou vyjednat smlouvy, které jsou výhodné pro obě strany, a trochu si vzájemně pomoct,“ myslí si Vedral.
Umělá inteligence neumí emoce
A jak budeme v budoucnu hudbu konzumovat? Různým fyzickým nosičům zdá se tak trochu zvoní umíráček. „Co stále funguje, jsou singly, EP a nějaké kratší úseky, ke kterým se dá strhnout pozornost,“ načíná odpověď Vedral. „Každá písnička je malým produktem. Obloukem se tak vracíme do padesátých let, do doby singlové, kdy byly jenom malé sedmipalcové desky.“
Právě tento nosič zažívá v posledním období něco jako renesanci. „Vidíme to hodně v Británii, ale i u nás, a to nárůst prodeje vinylů,“ souhlasí Vedral. „Někde dokonce už trhu i dominují. V Londýně se znovu otevírají velké obchody, kde prodávají jen vinyly.“
Samozřejmě citelným tématem i ve světě hudby je umělá inteligence. „Je to věc, která do hudby zasahuje a bude zasahovat čím dál víc. Dokonce jsme už letos do statutu cen Anděl přidali, že autorem přihlášené nahrávky nemůže být umělá inteligence,“ popisuje Vedral, jak se prudký technologický vývoj odráží i v oblasti hudebních ocenění.
„Co to přinese hudbě, teprve uvidíme,“ zamýšlí se na závěr rozhovoru Vedral. „Pořád ještě ale umělá inteligence neumí vyjadřovat emoce. A v tom bych viděl jedinečnost hudby. Nehledě na jazyk vyvolává nějakou emoci, člověk si to spojuje se svými životními prožitky.“
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
