V britském deníku Times vyšel nedávno komentář posuzující změny, kterými momentálně prochází polská armáda a zahraniční politika této postkomunistické země. Konflikt, který se odehrává doslova za hranicemi, nutí vládní špičky i veřejnost přehodnocovat význam, který obraně státu přikládají. A přístup Polska nachází odezvu, kladnou i zápornou, i mezi jeho evropskými smluvními spojenci.
Na letecké základně Rzeszow bylo v poslední době rušno. Zbraně směřující přímo na frontu tudy procházely v pravidelných intervalech. Dokonce i dlouho diskutované tanky Leopard 2 dopraví letoun C-17 nejprve sem a až poté se vydají na závěrečnou část své cesty na Ukrajinu.
To vše se dělo v době příjezdu prezidenta Bidena do Polska u příležitosti prvního výročí vpádu ruských vojsk na území sousedního svrchovaného státu. Oficiální návštěva nejvyššího představitele Spojených států amerických bývá některými komentátory dávána do souvislosti s polskými ambicemi vytvořit největší pozemní armádu v Evropě.
Ne každý to vidí ale tímto způsobem. Zmiňovaný článek v Timesech totiž vyšel pod originálním titulkem „Gung-ho Poland is becoming a military leader in Europe“. Původně slangovým výrazem gung-ho bývá v angličtině označována osoba až přehnaně nadšená pro určitou věc. Někdo, kdo musí druhým (a možná i sobě samotnému) něco dokazovat, bez ohledu na následky.
Jak pak z textu komentáře vyplývá, nenahlíží jeho autor Roger Boyes signály, které polská politika navenek vysílá, jen pozitivně. Nepřímo totiž naznačuje, že mohli být představitelé jednoho z největších evropských států ve svých prohlášeních činěných v mezinárodním prostoru opatrnější.
A to v situaci, kdy tradiční politické i vojenské jádro Evropské unie, tedy Francie a Německo, ztrácí postupně iniciativu ve vedoucím postavení. Boyesovo hodnocení pak podtrhuje vyjádření polského europoslance Ryszarda Legutka, který loni v září oba zmiňované státy obvinil, že dlouhodobě dávaly přednost Rusku před USA, a i proto přivedly Evropu do současné krize.
Autor: Petr Pláteník
