Největší událost dosavadního ročníku Premier League? Nepochybně změna vlastníka aktuálně posledního (!!!) týmu soutěže Newcastlu United. Novým majitelem výsledkově skomírajícího celku se totiž stal na konci října Veřejný investiční fond, který ovládá korunní princ a faktický vládce Saúdské Arábie Muhammad bin Salmán.
Šestatřicetiletý princ kontroluje majetek v hodnotě 320 miliard liber (takřka 1 bilion korun), což staví například majitele Chelsea, Romana Abramoviče, do role chudého příbuzného. Konkurovat princi Muhammadovi pochopitelně nemůže ani nový spoluvlastník West Hamu United, majitel Sparty Daniel Křetínský.
Z Newcastlu United se tak stal během několika hodin nejbohatší klub Premier League, disponující většími finančními prostředky než všechny týmy nejlepší a nejbohatší ligové soutěže na světě dohromady. „Fanoušci Newcastlu to samozřejmě uvítají a budou svůj klub milovat. Pro nás to znamená, že Newcastle je nová supervelmoc. Tomu se nelze vyhnout,“ pravil na adresu klubu, jehož majitel disponuje 50krát větším majetkem než katarští vlastníci Paris Saint-Germain, v textu uveřejněném na serveru FotbalPortal.cz kouč FC Liverpool Jürgen Klopp.
Nebude tak to horké
Jak ovšem ukazují příklady právě PSG nebo Manchesteru City, jedna věc je mít opravdu moc peněz, druhá vyhrávat. Pravda, jak PSG, financovaný fondem Qatar Investment Authority, který ovládá rodina katarského emíra Tamína Sáního, tak Citizens s majitelem šejchem Mansúrem Nahajánen, bratrem prezidenta SAE, sice berou víceméně pravidelně domácí tituly, v Evropě to ale drhne.
Shodou okolností se oba celky disponující hvězdnými kádry a špičkovými trenéry probojovaly v posledních dvou sezónách do finále Champions League, nad jejich síly se ovšem ukázal být nejdříve Bayern Mnichov a poté Chelsea. Noví majitelé Newcastlu přitom musí vycházet z faktu, že Katařané pumpují peníze do Paříže od roku 2011, zatímco Manchester City se může těšit z nevysychajících zdrojů dokonce od roku 2008.
Není všechno zlato
Dále znalci konstatují, že fotbalový klub představuje složitě fungující mechanismus, jeho stavba a chod jsou velmi komplikované. Nestačí totiž sehnat hvězdné trenéry a skoupit hráče, v případě touhy po dobytí Evropy do sebe musí věci zapadat. Navíc, jak se ukázalo v případě Manchesteru City, v okamžiku, kdy klubu loni hrozilo v důsledku porušení pravidel finančního fair play vyřazení z Ligy mistrů, se začali ozývat hráči jako Kevin De Bruyne s tím, že vítězství v Champions League pro ně představuje větší motivaci než pohádkové příjmy.
Zdroj: Pixabay
Newcastle United se tak ocitá paradoxně v komplikované situaci. S mladými hráči se evropské poháry hned nevyhrávají, zatímco starší a víceméně finančně zajištění fotbalisté touží po úspěších, a představa, že přijdou do bohatého, leč právě se konsolidujícího klubu s vidinou, že velká trofej může, ale také nemusí přijít za dejme tomu deset let, pro ně není příliš lákavá.
Zvláště pak, když existuje řada příkladů potvrzujících, že první generace hráčů nakoupená po příchodu nových majitelů představuje cosi jako partu ženistů stavějících mosty pro vojáky, kteří po čase vstoupí triumfálně do osvobozeného města. Navíc je otázkou, jak se k aktuálním bojům o záchranu postaví hráči, kterým je po vstupu nového majitele do klubu víceméně jasno, že jejich dny v Newcastlu jsou sečteny?
Váhající nebrat
Ostatně totéž připouští i Jürgen Klopp. „Penězi si nemůžete zajistit všechno, ale postupem času budou mít dostatek peněz na to, aby mohli udělat i několik špatných rozhodnutí. Díky tomu pak přijdou ta správná. Budou tam, kde chtějí být,“ pravil muž, který rudý tým z města Beatles dovedl jak k vítězství v Champions League (2019), tak v Premier League (2020).
Podle španělského sportovního serveru MARCA by se měl Newcastle United řídit pravidly, které vynesly na vrchol Premier League Manchester City. Jejich management musel v roce 2008 rovněž řešit „starosti“ spojené s na svou dobu neskutečnými finančními toky ze strany Abu Dhabi United Group.
„Prezident klubu Khaldoon Al Mubarak jednoho dne přišel na trénink a nastolil nový způsob myšlení a komunikace,“ vzpomíná v podcastu The Sports Desk Mike Rigg, který tehdy zastával klíčovou pozici sportovního ředitele odpovědného za přestupy. „Dostal jsem prostředky na vybudování týmů, přivedl skupinu skautů a začali jsme dumat nad novou strategií. Skauti dostali na starosti konkrétní země, museli znát nejlepší hráče a jejich agenty. Tak jsme podepsali hráče, jako jsou Nigel de Jong nebo Craig Bellamy, a vůbec se nezabývali fotbalisty, kteří váhali.“
Peníze až v druhé řadě
Zkušený manažer dále důrazně nedoporučuje kupovat hráče, kterým jde výhradně o peníze. „Jednali jsme s fotbalisty z velkých klubů, kteří nám řekli, že přestoupí pouze v případě, když dostanou čtyřnásobek platu. Pak nebylo o čem jednat. A vůbec jsme se nebavili s hráči, kteří vznesli dotaz, kolik je v Manchesteru hospod, restaurací a značkových obchodů,“ říká Mike Rigg s tím, že pokud fotbalista preferuje hezké počasí, neměl by hrát Premier League.
Dalším krokem by měla být podle Mikea Rigga silná mládežnická akademie. Zajímavý názor, neboť jediným odchovancem akademie Citizens, který se za posledních deset let prosadil do základního kádru, je Phil Foden. Je otázkou, zdali v blízké budoucnosti nedojde k obratu k lepšímu?
Ať tak či onak, management klubu, který se stal z chudáka boháčem, má nad čím přemýšlet. A hlavně přijít rychle s řešením, neboť po třinácti odehraných kolech ztrácí suverénně nejbohatší klub světa na první nesestupovou příčku šest bodů.
Autor: Petr Bošnakov
