Joe Biden je nejstarším prezidentem v historii USA. Vezmeme-li v úvahu i další významné americké politiky, jako je například Donald Trump (76 let) a šéf senátní většiny Chuck Schumer (72 let), stává se věk zdejších politických lídrů žhavým tématem. Informuje o tom web The Conversation.
Nejde však jen o faktor ovlivňující vedení politických stran. Ve volebním období 2020–2022 byl průměrný člen Sněmovny reprezentantů USA asi o 20 let starší než průměrný občan. Zářijový průzkum CBS News dokládá, že Američané vyjadřují znepokojení nad nedostatkem mladých lidí v politice. Téměř 47 % respondentů uvádí, že kdyby bylo ve funkcích více mladých lidí, politika by se zlepšila. Agentura Reuters/Ipsos v listopadu 2022 navíc zjistila, že téměř devět z deseti Američanů podporuje hranici 75 let pro výkon funkce prezidenta.
V celosvětovém měřítku se lidé ve věku 18 až 35 let potýkají s trojnásobně nižším zastoupením v zákonodárných sborech v porovnání s jejich podílem v populaci. Ve vládách je tento rozdíl dokonce desetinásobný.
Nedostatečné počty mladých politiků v rozhodovacích procesech mohou znamenat, že se pro ně důležité otázky dostávají mimo agendu – nejzřetelněji je to vidět v případě klimatických změn. Mladí kandidáti mají také ve srovnání s těmi staršími menší šanci uspět ve volebním procesu. Částečně je to proto, že jsou obvykle nominováni do klání, kde mají jen malé naděje na úspěch. Nebo jsou delegováni na nízká místa na stranických kandidátkách.
Pomůže zavedení kvót?
Napříč více než 270 stranami v 52 zemích, které Aksel Sundström a Daniel Stockemer, autoři článku na webu The Conversation, porovnávali, přicházejí nově vzniklé strany zpravidla s věkově mladšími poslanci. Jak ale tyto strany dospívají, mají i jejich zástupci tendenci stárnout.
Velkou překážkou pro mladé kandidáty je nedostatek zkušeností. Volby, kde se výrazně akcentuje dosavadní působení v politice, dávají totiž jen malou příležitost k obměně poslanců. V mnoha zastupitelských sborech po celém světě navíc panuje kultura seniority, v níž se mladí lidé jen těžko prosazují.
Ve všech 100 zkoumaných státech Sundström se Stockemerem rozpoznali účinky pravidel týkajících se minimálního věku pro výkon funkce. V mnoha zemích po celém světě mohou kandidovat pouze osoby starší 21, 25, nebo dokonce 30 let (například v americkém Senátu). Tato pravidla nejenže brání mladým lidem legálně kandidovat, ale také signalizují, pro koho je politika určena.
Vládní kabinety přitom vykazují podobné zákonitosti. Mladí lídři mají totiž tendenci sestavovat kabinety mladší. A z tzv. mladého parlamentu zpravidla vzejde obdobně mladá vláda.
Jak převládající stav změnit? Kupříkladu omezení funkčního období by mohlo prolomit výhodu úřadujících poslanců a dát mladým šanci ucházet se o nominaci. Stanovení věkové hranice pro kandidaturu na 18 let by umožnilo mladým kandidovat a vyslat signál, že jsou v politice vítáni. Na organizační úrovni musí politické strany pracovat na prolomení kultury seniority – účinnou možností by mohly být kvóty, pokud by byly seriózně zavedeny.
Autor: Petr Pláteník
