Asi nejméně překvapivou zprávou letošního roku je, že Vladimir Putin triumfoval u ruských volebních uren a popáté usedl na prezidentský trůn. Funkci bude vykonávat dalších šest let. Co vše z toho můžeme vyvozovat, rozvádí v článku na webu The Conversation.
V roce 2030 mu bude 77 let. Podle ústavy, kterou v roce 2020 přepracoval ve svůj prospěch, by pak mohl znovu kandidovat na další šestileté období.
Putin vládne Rusku jako prezident nebo premiér už 24 let. Spojené státy měly za tu dobu pět různých prezidentů, Velká Británie sedm premiérů.
A neměli bychom počítat, že v dohledné době odejde. Pouze čtyři vůdci moderního Ruska a SSSR opustili nejvyšší funkci živí, ostatní zemřeli ve funkci z přirozených nebo jiných příčin.
Otupit odporu vůči Rusku
Z mezinárodního hlediska je důležité, že válku na Ukrajině Putin prezentuje jako zástupný cíl širšího, dlouhodobého konfliktu se Západem. Ten je podle něj nerozhodný, v úpadku a snadno se rozptýlí a vychýlí.
Jak tvrdí ruský exilový novinář Michail Zygar, část Putinova státnického úsilí je i proto zaměřena na navázání spolupráce s ultrakonzervativními západními politickými elementy s cílem zpochybnit globální „wokeness“, demobilizovat podporu Ukrajiny a otupit odpor vůči ruským územním ambicím.
Mark Edele ve své nedávné knize Russia‘s War Against Ukraine (Ruská válka proti Ukrajině) tvrdí, že „se Rusko nikdy nevyrovnalo – ani jako společnost, ani jako stát – se svou transformací z kontinentálního impéria s globálním dosahem v národní stát a regionální mocnost“.
Neodvracet se od Rusů
Ukrajinu potom znovuzvolený ruský prezident prezentuje jako loutkou Londýna a Washingtonu. Zatímco Moskva podle něj stojí na straně dříve kolonizovaných. Tento argument nachází ochotné uši, což je patrné z nejednotné podpory sankcí vůči Rusku.
Přes všechno výše řečené je důležité, aby se ale Západ neodvracel od těch Rusů – a zdaleka nejde o bezvýznamnou menšinu –, kteří nesdílejí Putinův názor, že budoucnost jejich země spočívá v domnělé slávě její minulosti.
Autor: Petr Pláteník
