Stát není automatickou poukázkou na luxus, říká senátor Goláň

Komunální volby jsou za dveřmi. Co bude rozhodovat o úspěchu, nejen na Zlínsku, jestli výsledky ovlivní rostoucí ceny energií a proč není pro státní rozpočet dobré, když se ještě více zadlužujeme, nám prozradil Tomáš Goláň, senátor za Zlínsko a daňový poradce.

Jste senátorem za vládní stranu a nyní i jejím kandidátem na primátora. Co rozhodne podle vás o vítězích těchto komunálních voleb?

Já si dovolím malou vsuvku – vládní stranu reprezentuji pouze dva roky. Předtím jsem byl nezávislým senátorem. A co rozhodne v komunálních volbách? Tak my konkrétně se snažíme, aby to byla místní témata. Chceme komunikovat věci, které Zlín nějakým způsobem tíží, a nezatahovat do toho celostátní politiku. Tu jako zákonodárce ovlivnit moc nemůžu, protože nejsem členem výkonné moci. I proto řešíme skutečně komunální témata – teď to je hlavně úbytek obyvatel.

Nejen Česká republika momentálně řeší zdražování energií. Nebude to téma, které může rozhodnout o vítězích komunálních voleb? Jak se k tomu postavit?

Celostátní situace samozřejmě není dobrá, to víme všichni. Lidi mají strach o budoucnost. Já obavy občanů chápu, na druhou stranu ale, jak jsem řekl, do komunální politiky to vlastně nepatří. K těm energiím je třeba si říct, že absolutně selhala burza. A teď to všechno, co se kolem děje, vyvolává u lidí strach a vlády si s tím nevědí rady. Až za čas se přitom ukážou dopady toho, co jsme dneska schvalovali, tj. miliardové výdaje na zastropování cen. Podobně na tom je ale úplně každá vláda v Evropě, protože někdo nepohlídal subjekt, který určuje ceny. Chtěl bych toto říct i občanům, aby si uvědomili, že to není úplné selhání vlád, ale jedné instituce, a to lipské burzy. Na druhou stranu, všichni se k tomu nějak staví. Já jsem to řekl už víckrát: toto nějak přežijeme, přežili jsme všechno. Strach je spíš o ten státní rozpočet, protože obavy lidí způsobují tlak na vládu a vláda samozřejmě lidem nechce působit komplikace. Ale měli bychom si uvědomit, že budeme muset snížít teplotu, že si sáhneme do luxusu, na který jsme si zvykli. Stát není automatickou poukázku na luxus. Stát je institucí, která má zachraňovat až extrémní případy. A všichni musíme šetřit, protože jestliže teď natáhneme ruku a budeme chtít, abychom všechno měli jako dřív, tak potom spláčeme nad výdělkem. Státní rozpočet není bezedný. Já jsem ještě neviděl nikoho z opozičních politiků, a úplně ani z našich politiků, kdo by lidem vysvětloval, že je to vždycky něco za něco a že bychom si měli skutečně probrat, které plusy a minusy jsou důležité. Já si myslím, že za každou cenu si udržet blahobyt, abychom se přitom zadlužovali na 130–200 miliard navíc, s tím, že to všechno nepokryjeme z tzv. sektorové daně, tak to nepokryjeme. Potáhne se to s námi do budoucna – a to opravdu lidem nikdo nevysvětluje a oni to ani nechtějí slyšet. Každý chce mít napořád to, co měl teď. A to je věc, která je pro mě absolutně nepřijatelná.

Když jste zmiňoval státní rozpočet, tak vy jste daňový expert, mimochodem jste radil i na ministerstvu financí, máte tedy nějaké řešení, co s tím? Jak to udělat, aby se státní rozpočet do budoucna ještě více nezatěžoval? 

Ty deficity jsou strukturální. Jsou nastavené mandatorní výdaji, které jsme zdědili po minulé vládě – ta totiž v okamžiku, kdy rostly příjmy, okamžitě zvyšovala tyto výdaje. To je něco absurdního a bude se s tím těžko cokoli dělat. Zvýšit daně je jednoduché, ale je mnohem těžší ušetřit. A je ještě těžší vysvětlit lidem, co je možné dělat. Samozřejmě ruku v ruce s tím vším jde důchodová reforma, protože jakmile v roce 2030 nám odejde asi největší počet obyvatel do důchodu, tak státní rozpočet to neunese. Přitom o důchodové reformě se bavíme a pracuje se na ní. Otázka je, jak výkonné bude ministerstvo práce a sociálních věcí do konce volebního období. To je věc, která je naprosto zásadní, bohužel zase tady nikdo z politiků často nevidí přes délku svého mandátu. Důchodová reforma se projeví až za 20, 30 let, ale je potřeba ji už nějakým způsobem mít připravenou, protože jestli se bude pořád odkládat, tak státní rozpočet to neufinancuje. Další věcí je skutečně šetření výdajů. V efektivitě státu jsme na 99. místě podle zprávy NKÚ z roku 2020. Tam je vidět, že počet úředníků neodpovídá tomu, co nám to přináší, jaké podávají výkony. A to je i spousta dalších věcí ve státní správě. Souvisí s tím třeba i pořád omílaná elektronizace, která je stále v plenkách, pořád se o ní mluví – ale je prostě třeba šetřit. A když se podaří zeštíhlit stát a ušetřit, a i tak nebudeme schopní ufinancovat státní rozpočet, tak je na místě asi přemýšlet o zvýšení některých daní. Já jako daňový poradce a pravicový politik bych to nedoporučoval – zvyšovat daně a ubírat lidem z jejich majetku, to není moje parketa. Ale kdybych se na to díval jako ministr financí v budoucnu, tak říkám, že budeme šetřit tím, že upravíme mandatorní výdaje. A když bude nejhůř, tak bohužel budeme muset se uchýlit k tomu zvýšení daní, protože si nemůžeme dovolit pořád takové deficity státního rozpočtu.

Co firmy, ať už velké, nebo malé, těch je ve Zlíně taky mnoho, jak pomoci za dané situace jim? 

Malé firmy jsou součástí schváleného zastropování cen. Ty větší, o to se vedou intenzivní jednání mezi vládou a Hospodářskou komorou a komorami profesními. Tam se myslím taky dojde k nějaké dohodě. Akorát se obávám, že tato dohoda nás bude stát další stovky miliard. Ale na druhou stranu, když to neuděláme, a udělá to jiný stát v Evropě, třeba Německo – to je hegemonem hospodářství –, tak okamžitě ztrácíme konkurenceschopnost. Protože energie, ať chceme nebo nechceme, jsou součástí ceny, jsou součástí přímých nákladů a pořizovací ceny komodit, které prodáváme. A v tom okamžiku, kdybychom měli zohledňovat ceny, které by u nás nebyly žádným způsobem zastropované, a v Německu byly, tak v tom případě by to dobrý konec nemělo. Takže já si myslím, že vláda si toho je vědoma a tímto směrem i jednání vede.

Jednou z věcí, která by mohla nějakým způsobem tomu pomoci nebo trošku snížit závislost na jednom zdroji energii, je fotovoltaika. Jak si představujete, že by to fungovalo v reálu?

V reálu to není nic složitého. Je to jedno z řešení, které je realizovatelné mnohem lépe než zastropování cen apod., protože samozřejmě město má spoustu budov s rovnými i šikmými střechami, kde lze umístit fotovoltaické elektrárny. A pokud správce sítě bude mít dostatečný příkon, aby mohl elektrárny připojit, tak pojďme do toho, využijme dotací. A nakonec tu zelenou energii, po které voláme, i získáme. Já to mám doma – od února, kdy mi to instalovali, máme 10 MW vyrobených na 22 panelech –, takže si dokážu představit, co to zvládne. A velké střechy, které má na starosti magistrát, dokážou mnohem víc. Na lokální úrovni něco takového má obrovský smysl. Ať budeme v koalici s kýmkoliv, tak se na tom shodneme 100%. Jediný problém asi bude s dodavateli, protože dnes poptávka absolutně převyšuje nabídku, a taky možná v některých místech se správcem rozvodné sítě, protože nemusí tam být potřebný příkon. Je proto třeba, aby vláda v tomto více tlačila. Znám domácnosti, které chtěly provozovat fotovoltaickou elektrárnu malého rozsahu, a nemohly se připojit do rozvodné sítě, protože tam nebyl rezervovaný příkon, ta síť by to podle správce neutáhla. Vláda musí na rozvodné závody zatlačit, aby bylo možné připojit jakoukoliv fotovoltaickou elektrárnu. Protože bavíme se tady o Green Dealu, o zelené energii, uspoře elektrické energie z velkých zdrojů. A je nám jasné, že to nepokryje spotřebu, kterou máme, ale může nám to určitou významnou měrou pomoct, jen musíme mít náležité technické podmínky a mít k tomu všechno připraveno.