Střet generací. Staří řemeslníci nemají web, mladí hledají jen na internetu

Digitalizace byznysu i společnosti je na postupu. Ale ani zdaleka tak, jak by bylo potřeba a žádoucí. Své o tom vědí Tomáš Kocifaj, generální ředitel společnosti Brilo, a David Zelenka, marketingový ředitel ve stejné firmě. V našem studiu jsme si s nimi povídali třeba o řemeslnících, kteří by si mohli díky digitalizaci ušetřit spoustu času a práce, o umělé inteligenci píšící jídelní lístky, ale i o mnohém dalším.

Brilo se zaměřuje na digitalizaci partnerských sítí. Co si pod tím máme představit? „Třeba firmu, která pro prodej svých výrobků nebo služeb používá nějakou partnerskou síť,“ pouští se do vysvětlování Kocifaj. „Má nasmlouvané pracovníky nebo prodejce a to jsou často lidi, kteří nemají na digitalizaci čas. Nepracují s onlinem, nemají své webový stránky ani sociální sítě. A právě mezi ně chceme digitalizaci dostat.“

„V tomto segmentu si s tím úplně sami neporadí,“ tvrdí Kocifaj, „a naše myšlenka je, že by ta ‚matka‘, která provozuje partnerskou síť, měla celou iniciativu aktivovat. Díky tomu se to pro ty, dejme tomu, řemeslníky stane nějak uchopitelné. Budou mít připravené produkty nebo služby a procesy přesně pro potřebný účel.“

Na mysli má Kocifaj konkrétně zajištěni školení, certifikace, ale třeba i tvorbu webu nebo vyřízení faktur. „Víme, že je to nebaví. A bude lepší, když řemeslník bude u zákazníka něco montovat nebo zaměřovat, než aby ještě po večerech vyplňoval nabídky faktur a staral se o web.“ Něco takového má právě zajišťovat partnerská síť.

„Aby se řemeslník dostal do nějaké úrovně digitálu, musel by vynaložit obrovské prostředky, čas, energii a peníze – a to je přesně něco, co on dělat nechce,“ navazuje Kocifaj. „Zatímco když má ‚matka‘ třeba 500 řemeslníků, tak pomáhat v rámci celé skupiny není tak náročné. Oni všichni totiž mohou mít obdobné problémy, často třeba i stejnou cílovou skupinu.“

Řemeslníci budou mít e-shopy

Jak si to v reálu lépe představit? Třeba jako mobilní aplikaci? „Primárně spíš jako webové stránky,“ upřesňuje Kocifaj. „‚Matka by měla ideálně provozovat něco jako ‚e-shop‘ řemeslníků. Ti tam mají přístup, naklikají si, co potřebují, a vygeneruje se jim nějaká nabídka.“

Co je ale hlavně důležité, dá se takto pořešit pro řemeslníka i smlouva o dílo. „A když už mám smlouvu o dílo, proč nemůžu automaticky vygenerovat fakturu?“ klade si řečnickou otázku Kocifaj. „Například na základě toho, že si řemeslník nastaví: chci 50 % předem, 40 % po montáži, 10 % po předání díla.“

„Nám teď dává nejvíc smysl dělat osvětu na ‚matkách‘ a ty přesvědčovat,“ vysvětluje Kocifaj, jak Brilo usiluje o větší míru digitalizace v této oblasti. „Málokdy je dnes řemeslník úplně sám na sebe, má vždycky smlouvu s někým, kdo mu nějaké zboží dodává. Někdy těch partnerských firem má nasmlouvaných víc.“

Až 70 000 vyhledávání ročně

„Dělali jsme si malou analýzu klíčových slov, jako třeba ‚revize a prodej plynových kotlů‘, a vyšlo nám, že těch hledaných dotazů je 70 000 ročně. Tolik uživatelů každý rok hledá ve vyhledávači v organické podobě tuto službu,“ předkládá Kocifaj jasný důkaz, že potenciál v digitálu je opravdu velký.

Překážkou k zdolání se přesto občas ukáže i generační propast. „Když na rozhodovací pozici sedí pán, kterému je 65 a ve firmě už je 40 let, tak mu často musíme vysvětlovat, že marketing, digitalizace a online jsou cesta budoucnosti. Že mladá generace jsou jejich budoucí zákazníci. A ti hledání zahajují častoprávěna internetu,“ připomíná nepopíratelný fakt Kocifaj.

„Jeden takový člověk se taky nedokáže sám vcítit do celého trhu,“ dodává k tomu Zelenka. „A my jsme mu právě schopní poskytnout data – jak se něco hledá a jak moc. Kolikrát přitom zjišťujeme, že lidi na internetu vyhledají způsobem, který by vás vůbec nenapadl.“

Restaurace bez webu? Franšízy jdou příkladem

„Čím víc se dostáváme do řemeslné činnosti, tím je digitalizace samozřejmě menší,“ pokouší se Zelenka kvantifikovat rozdíly mezi jednotlivými odvětvími. „A čím více se posouváme do kancelářské práce, kde je člověk většinu času u počítače, tak samozřejmě tito lidé jsou zvyklejší s tím pracovat. A digitalizace obecně je tam lepší.“

„Je to pak vidět na úspěšnějších firmách v určitém segmentu, které toto pochopili,“ přidává se Kocifaj. „Když za někým přijde ‚matka‘ a dá mu všechno na stříbrném podnose, od dodavatelů až po digitální věci, tak ten člověk nebo třeba prodejna za den obslouží logicky víc zákazníků. Právě proto, že nemusí 20 minut vypisovat manuálně nějaké papíry, ale během té doby radši obslouží dalšího zákazníka.“

Specifickým segmentem je gastronomie. Jak postupuje digitalizace v tomto odvětví? „Částečně digitalizované už je, především franšízové sítě,“ odpovídá Kocifaj. „Pokud chcete být v gastru sám za sebe, můžete se stát partnerem nějaké velké skupiny. Oni vám dají terminály, pokladny, poradí a jsou vůbec schopní s tím gastrem hodně pomoct.“

„Co víme, že se ale neděje,“ navazuje Kocifaj, „je to, že nepracují s onlinem. Přitom první, co spousta zákazníků udělá, tak se podívám na web – jak to tam vypadá, jaké mají menu, co mají v nápojovém a jídelním lístku. Bohužel řada podniků dnes web ještě nemá, nejsou na Google mapách ani na Mapy.cz.“

Jednoho dne budeme všichni kreativci

Jeden z nástrojů, který nachází stále častější uplatnění v marketingu, je umělá inteligence. Týká se to dokonce i gastra, třeba při přípravě tak zdánlivě běžné věci, jako je jídelní lístek. „Musí se vymyslet, co nakoupit, kolik potřebujete obědů. Jídelní lístky se musí dát do nějaké grafické podoby,“ pojmenovává Zelenka, co vše to obnáší. 

„Spousta lidí dnes už používá na sestavování jídelníčků ChatGPT,“ navazuje Zelenka. „Řeknete mu třeba:Vymysli mi jídelní lístek, který se bude skládat z těchto potravin – protože víte, že vám zbyly z minulého týdne –, a umělá inteligence vám řekne, že můžete udělat tato tři jídla. Na konci vám pak může i rovnou vyhodit dokument, který jenom vezmete, pošlete do tiskárny a to, co jste předtím dělali celý den, můžete mít za dvě hodiny hotové.“

„Já si myslím, že AI naopak kreativitu odstartuje,“ odpovídá Kocifaj na otázku ohledně vlivu umělé umělé inteligence na jeho obor. „Hodně lidí má nápad, má nějakou představu, ale nejsou schopní ji ztvárnit – neumí s grafickým programem nebo nejsou dobrým textařem.“

„Představuji si to trochu, jako kdybych seděl za zády grafikovi. Já přitom potřebuji jen ty jeho ruce a znalost softwaru, abych ho vedl a úkoloval,“ přichází s trefným přirovnáním Kocifaj. „Tento člověk teď odpadne a bude tam už jen kreativec, který popisuje, co chce.“

„Jednoho dne tak budeme všichni kreativci. Budeme schopní něčemu nadiktovat, co potřebujeme, a ono nám to vygeneruje,“ uzavírá náš rozhovor Kocifaj.