Technologické společnosti se snaží analyzovat data vypovídající o tom, jak lidé ťukají na obrazovky smartphonů, scrollují a volají. Nejde jen o marketing. Zajímají se i o psychické zdraví uživatelů technologií. To s sebou ale nese také souvislosti v oblasti soukromí i zdravotní péče.
Reportérka Guardianu Zoë Corbyn si do telefonu nainstalovala aplikaci TapCounter, aby monitorovala, kolikrát se dotkne obrazovky. Její denní průměr se pohyboval okolo tisícovky ťuknutí. Novinářka si však povšimla, že když se blíží uzávěrka a omezí používání sociálních sítí, její čísla rapidně klesají. Společnost QuantActions, která za aplikací stojí, tvrdí, že na základě poklepávání a scrollování dokáže zjistit důležité indikátory našeho duševního a neurologického zdraví.
Časové řady našich doteků mohou být spolehlivě použity nejen k odhadu našich spánkových návyků, ale také ke zhodnocení úrovně naší duševní výkonnosti. Tvrdí to Arko Gosh z Leidenské univerzity, který je jedním ze zakladatelů QuantActions a autor výzkumu, který to dokládá. Společnost by chtěla na základě monitoringu interakce s obrazovkou analyzovat zdraví uživatelů až na úroveň předpovídání záchvatů epileptiků.
Od obrazovky k psychologovi
Analýza velkého množství dat z telefonů a dalších digitálních zařízení, které lidé s sebou nosí, se dále rozvíjí v rámci oboru nazvaného digitální fenotypování. Díky umělé inteligenci se snaží vyvodit chování související se zdravím a různými nemocemi. Informace jsou sbírány nejen na samotné obrazovce, ale také prostřednictvím techniky v telefonu, jako je světelný senzor, GPS lokátor, akcelerometr. Obchází se tím dosavadní praxe, kdy je diagnóza závislá na sebehodnocení pacienta, které může být subjektivní. Digitální fenotypizace oproti tomu nabízí možnost průběžného sběru dat o chování, která zachycují každodenní život člověka. „Mohlo by nám to umožnit přesnější diagnostiku lidí,“ řekl Guardianu biostatistik Jukka-Pekka Onnela z Harvardovy univerzity.
Pokud se podaří správně určit digitální signály související se symptomy – tzv. digitální biomarkery –, mohlo by to vést k novému způsobu diagnostiky a sledování řady zdravotních stavů, zejména těch, které se týkají duševního zdraví nebo zdraví mozku. První výzkumy naznačují, že vzorce geolokačních dat mohou korelovat s epizodami deprese a relapsy schizofrenie. Určité vzorce stisku kláves by mohly předpovídat mánii u bipolární poruchy a způsob, jakým se batolata dívají na obrazovku chytrého telefonu, by mohl být použit k detekci autismu.
Velký potenciál v digitálním fenotypování vidí i technologické firmy. Apple podle Wall Street Journalu pracuje na funkci, která by pomohla diagnostikovat depresi a pokles kognitivních funkcí. Společnost Mindstrong, poskytující terapii a psychiatrické služby, používá technologii analyzující, jak její klienti klikají a scrollují, k „osobnější péči“. Firma Ginger, která nabízí psychickou podporu na zakázku, zase využívá algoritmus k získání poznatků ze zpráv mezi kouči a klienty. Pokud by se podařilo vycvičit umělou inteligenci tak, že budou její závěry relevantní, ušetřilo by to peníze ve zdravotnictví a přineslo lidem včasnou diagnózu a osobnější podporu.
Od psychologa k ajťákovi
Ačkoli existují studie publikované ve vědeckých časopisech, které potvrzují, že data opravdu poskytují relevantní zdravotní informace, jsou často založeny na vzorku jednotek či desítek osob. Až v poslední době se začínají objevovat výzkumy, které zahrnují také zdravé lidi, a ne jen ty, co již diagnózu mají. Více respondentů se daří zapojit právě díky spolupráci akademických center s technologickými společnostmi nebo i farmaceutickými firmami. Applu se prostřednictvím partnerství s Kalifornskou univerzitou v Los Angeles podařilo získat 3000 účastníků z běžné populace pro výzkum digitálních biomarkerů deprese a úzkostí. Do výzkumu, na kterém technologický gigant spolupracuje s firmou Biogen, se zapojí přes 20 tisíc lidí.
Jedním z hlavních rizik sebraných dat je šum. Lidé používají telefony různými způsoby a bude těžké je porovnávat napříč uživateli. Ve výsledku se také může stát, že některé skupiny lidí z těchto technologií nebudou mít žádný prospěch nebo se jejich data budou dezinterpretovat. Nejsou také jasné spojitosti mezi chováním lidí v reálném životě a v online prostoru. To, že někdo přestane zničehonic telefon používat ke komunikaci, nemusí znamenat jen stahování se ze života, ale také, že se s někým setkává naživo.
Od ajťáka k doktorovi… práv
Dalším problémem celého digitálního fenotypování je ochrana soukromí. Získávání dat pro účely výzkumu s sebou nese přísná etická pravidla a nutnost informovaného souhlasu, ale pokud jsou sbírána soukromými společnostmi, vyvstává riziko, že budou použity dál. I když jsou zanonymizována, neznamená to, že nemohou být znovu identifikována. „Závěry by mohly zajímat zaměstnavatele, pojišťovny nebo vzdělávací instituce a ti by je mohli využít škodlivým způsobem,“ vysvětluje Guardianu bioetička Nicole Martinez-Martin ze Stanfordovy univerzity. V USA se ochrana citlivých zdravotních dat totiž týká jen těch, která byla získána ve zdravotnických zařízeních.
Autor: Klára Šubíková
