Topolánek a Špidla k EU: Můžeme rychle klesat s Ruskem nebo pomalu stoupat s Německem

Ztráta svrchovanosti Česka byla vědomá, ale ztráta svobody už je nechtěná. Co naší malé zemi členství v EU dalo a co naopak vzalo? Našimi hosty byli dva bývalí čeští předsedové vlády. Jeden byl jako premiér u vstupu Česka do Evropské unie, druhý předsedal Evropské unii – Vladimír Špidla a Mirek Topolánek.

Právě Vladimír Špidla byl tím, kdo vykonával funkci premiéra při vstupu Česka do EU, a tím pádem i krátce předtím. Jak sám říká, jeho předpoklady se naplnily: „V mezinárodních vztazích jsem zaznamenal obrovský nárůst našeho vlivu a váhy.“ Podle Mirka Topolánka jsme však onoho roku 2002 neměli příliš na výběr. „20 let v EU beru jako 20 let nenaplněných očekávání. Nicméně jestliže nemáte možnost geopolitické alternativy, nemáte možnost volby,“ říká Topolánek a dodává, že pro něj samotného byl vstup do Evropské unie trochu vynucený. 

Oba expremiéři se tak shodují, že naším národním zájmem je ve společenství setrvat. A to i za cenu menší svrchovanosti. „Ekonomické náklady našeho vstupu do EU jsou nepochybně vyšší než výnosy. Ale geopolitické výnosy a to, že jsme členy ‚klubu‘, jsou pro nás jedinou možnou alternativou dalšího vývoje,“ vysvětluje Topolánek.

EU jako byrokratické peklo?

Jednou z věcí, která je Evropské unii opakovaně vyčítána, je její zbytečně velká byrokratičnost a malá transparentnost. Podle Vladimíra Špidly jde o složitou věc. „Svým způsobem je však EU nejsilnější debyrokratizační mechanismus na světě,“ tvrdí Špidla a odkazuje na fakt, že místo 26 jednotlivých legislativ existuje jedna základní směrnice, která určuje, jak má například vypadat vaše auto. „Kdyby nebyla Unie a ta tzv. její byrokracie, bůh ví, jak by to vypadalo,“ konstatuje Špidla.

Mirek Topolánek naopak volá po návratu původních hodnot projektu: „A těmi jsou ekonomická spolupráce, zabránění válce, udržení míru, prosperita a bezpečí. Žádné klimatické změny v projektu nejsou. To, jakým způsobem dnes ti mandaríni fungují, je něco, co ničí samotnou podstatu projektu.“

Jak si vedeme v rámci EU?

A jak si Česko počíná v kontextu Evropské unie? Podle Mirka Topolánka to není žádná soutěž. „Nás má zajímat, jestli to, že jsme v Evropské unii, vede k naší vyšší bezpečnosti a ekonomické prosperitě občanů,“ říká Topolánek a dodává, že máme pozornost věnovat tomu, jestli se zmenšuje rozdíl ekonomického blahobytu mezi zeměmi Evropské unie a neodehrává se vnitřní migrace a pnutí. „Což se samozřejmě úplně nedaří,“ doplňuje.

Co je tedy v rámci EU podle Mirka Topolánka naším zájmem? „Nemáme zájem na tom, aby byl uvnitř Evropské unie někdo výrazně lepší nebo horší. Jsme zodpovědní za blahobyt občanů České republiky, nikoliv Evropské unie,“ vysvětluje Topolánek a dodává, že proto volá po ekonomické spolupráci států a návratu před Maastricht.

Dotáhneme někdy Německo?

Před dvaceti lety kolovala napříč společností vize, že po vstupu do EU doženeme Německo. To jsme zatím nezvládli, ale oba expremiéři vidí budoucnost podobně. „Můžeme pomalu stoupat s Německem, nebo rychle klesat s Ruskem,“ konstatuje Topolánek. Podle Špidly běží naše ekonomika paralelně s tou německou a po určitou dobu jsme se k Německu přibližovali. „Předpokládám, že bude-li Unie dostatečně fungující, bude možné se ke konvergenci přiblížit a Německa nakonec dosáhnout,“ tvrdí Špidla.

Mirek Topolánek však v tomto kontextu poukazuje na privatizaci Škody Auto skupinou Volkswagen. „Tento projekt nakonec vede k tomu, že největší firma, na které je závislých 25 % našeho exportu a velké procento zaměstnanosti, dělá svá klíčová rozhodnutí ve Wolfsburgu, a nikoliv v Mladé Boleslavi.“ Podle něj je tak voličům potřeba vysvětlit, že nemůžeme mít ekonomickou úroveň Německa, pokud budeme dělat dodávky pro jejich finální výrobky do světa. „Měli bychom diverzifikovat a být samostatnější ve finalizaci našich výrobků a v našich trzích, abychom se postupně zbavovali ekonomické závislosti na Německu, která způsobuje naši relativní chudobu proti německým občanům, ale zato relativní bohatství proti všem ostatním,“ dodává Topolánek.

Ztrácíme kvůli „diktátu Bruselu“ svobodu?

Po naší historické zkušenosti jsou Češi podle slov Mirka Topolánka více citliví na ztrátu svobody. „Při referendu před dvaceti lety jsme vědomě rozhodovali o jisté ztrátě naší svrchovanosti. Netušili jsme však, že se svrchovaností budeme částečně ztrácet i svobodu,“ říká Topolánek. 

Vladimír Špidla však zdůrazňuje, že jsme se nevzdali suverenity celkově, ale vstoupili jsme do suverenity sdílené. „Prostřednictvím Unie máme nástroj umožňující nám věci, kterých bychom jinak nemohli dosáhnout. Evropské státy jsou státy postsuverénní, protože jejich osud je daleko více určován vnějšími faktory než jejich vnitřní dynamikou. A tomu se dá čelit jedině tak, že se spojíte,“ vysvětluje Špidla a dodává, že Unie posiluje a dává sílu. 

„Česká republika by tak měla maximalizovat svůj vliv uvnitř evropské struktury. Když se Evropa historicky rozsypala, vždycky nám šlo o život,“ doplňuje Špidla. Mirek Topolánek se k názoru přidává a odkazuje na našeho souseda: „Německo mimo Evropskou unii je pro nás větší hrozbou než my v Unii pod vlivem Německa.“

Cesta k energetické nezávislosti

Velkým tématem, které v České republice rezonuje, je naše energetická nezávislost. Podle Špidly bychom měli hlava nehlava rozvíjet obnovitelné zdroje, protože to je v zásadě jediný typ energie, který máme k dispozici. Mirek Topolánek však namítá, že čím více budeme mít obnovitelných zdrojů, tím více budeme závislí na občasných zdrojích energií. „Já jsem velký přítel jaderné fúze. Než ale bude jaderná fúze, musíme vydržet s jádrem. A budeme tedy muset mít úložiště, která nám umožní překlenout dobu, než nám najedou konvenční zdroje,“ vysvětluje Topolánek.

Celou diskuzi včetně otázek z publika najdete v podcastu a ve videu.