Ukrajinští uprchlíci mohou nasytit hladové české firmy

Česká republika se dlouhodobě potýká s nízkou nezaměstnaností a hlad po zaměstnancích je obrovský. Ruská agrese na Ukrajině však spustila masovou vlnu migrace, která se velkým dílem dotkne i Česka. Mohl by příliv Ukrajinců vyřešit problém, se kterým se Česká republika už několik let potýká? O pracovních nabídkách, budoucnosti pracovního trhu a situaci ve firmách bude pro FocusOn mluvit Jan Klusoň, generální ředitel společnosti Welcome to the Jungle.

V současné době celý svět řeší ukrajinsko-ruský konflikt. Jak se to projevuje na trhu, zejména z pohledu pracovních možností a zaměstnanosti?

Momentálně sem přicházejí především maminky s dětmi, které hledají primárně nějaké částečné úvazky, aby se mohly věnovat dětem. Děti se také pokouší dávat do různých vzdělávacích zařízení, do škol, školek a tak dále, aby měly čas na práci, ale myslím si, že se to s trhem u nás může posunout správným směrem. Jako Česká republika jsme měli nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě a právě díky tomu je obrovský hlad po lidech na celém trhu práce. Když sem tedy budou přicházet další a další lidé a firmy budou více otevřené částečným úvazkům, budou přemýšlet nad tím, jak u nás využít uprchlíky, a rozhodně to může přinést skvělé výsledky.

Jak jste zmínil, Česko dlouhodobě zápasí s nízkou nezaměstnaností. Kolik vlastně by mohl český trh absorbovat takovýchto uprchlíků?

V České republice momentálně chybí více jak sto tisíc zaměstnanců. V tuto chvíli tak záleží určitě na tom, jaké pozice sem přijdou a kdo se jakým firmám bude hodit. Momentálně chybí mnoho lidí ve výrobních závodech a v IT a v následujících týdnech se do České republiky chystá až tři sta tisíc uprchlíků, takže určitě tam dobrý potenciál je. Firmy by tomu měly být otevřené.

Už jsme zmiňoval, že v této chvíli do Česka přicházejí především maminky s dětmi a starší lidé. Jakou práci české firmy nejčastěji hledají? Protože nejvíce by se zde mohli uplatnit právě ti IT odborníci, kteří jsou na Ukrajině.

Vím, že i před válkou byla spousta ukrajinských zaměstnanců právě v IT odvětví. Po těch je pořád hlad, takže určitě v tomto odvětví jsou firmy otevřené. Mezi maminkami se také nachází lidé směřující do IT, není to pouze práce mužů. Ale objevují se také lékaři a další povolání tohoto typu, která jsou u nás zapotřebí, takže pro Ukrajince nemusí být problém najít si dobrou, kvalifikovanou práci. Česko je tomu otevřené.

Řekněme, že až válka, doufejme, pozitivně skončí, mohla by tu část Ukrajinců natrvalo zůstat?

Myslím si, že určitě. Při větších konfliktech to tak většinou bývá, že se ne všichni vrací zpátky. Část Ukrajinců tady určitě zůstane, jen bude záležet na tom, jakou práci si tady najdou a jaké zázemí si v Česku udělají.

Když se na to podíváme ještě trochu z jiného úhlu pohledu, projevuje se konflikt na Ukrajině i ve vztazích na pracovištích? Předpokládám, že většina lidí je proukrajinská, ale ovlivňuje to nějak prostředí na pracovišti?

Ovlivňuje to prostředí hodně. Přece jen je to konflikt, který není úplně daleko od nás. Kolem nás je spousta ukrajinských pracovníků, takže se to tady v českých firmách hodně prožívá. Víceméně ale ke konfliktům mezi Rusy a Ukrajinci v rámci českých firem nedochází. Spíš myslím, že to vzedmulo vlnu solidarity a spojení, což je dobré, ale zároveň s tím přichází i velký psychický tlak, a to na všechny zaměstnance, nejen ty ruské a ukrajinské. Spousta zaměstnanců se právě kvůli tomu necítí dobře a vyhledává odbornou pomoc. Určitě je potom dobré, když v tomto směru firmy nějak napomáhají a o zaměstnance se starají. 

Na to jsem se právě chtěl zeptat. Zvyšuje se zájem firem o tyto služby? Nabízejí to už třeba jako nějaké nové benefity?

Za mě je to určitě krok správným směrem, který nastal už z důvodu covidu. Během covidu se spousta firem začala starat o duševní zdraví zaměstnanců, začaly se řešit psychoterapeuti ve firmách, různé doporučené konzultace, a i my u nás ve firmě máme pro naše zaměstnance konzultace s psychoterapeutem, což je hodně využívaný benefit. Během covidu se spoustu lidí cítilo izolovaně, teď ještě když do toho přišel válečný konflikt, rádi to využijí opět, aby se cítili lépe. Spoustu lidí totiž neví, jak se zachovat, jak v té situaci pomoct. Najednou jim jejich práce připadá bezvýznamná a nedokážou se namotivovat. V tomto všem můžou pomoci právě ti psychoterapeuti, případně manažeři ve firmách, kteří by měli být proškoleni. Nejdůležitější ale je, abychom o tom komunikovali, abychom se mezi sebou bavili a netvářili se, že se nic neděje. 

Covid, to je také velké téma, které tu s námi je už skoro tři roky. Jak to teď vůbec s covidem je? Nezatlačila ho do pozadí právě válka na Ukrajině? Řeší se stále ve firmách?

Ono i s příchodem jara ubývá nakažených, což jsme viděli i v předchozích letech. Válka to akorát umocnila, že už se to tolik ani nevnímá, ale firmy to stále řeší. Firmy se učí, jak pracovat nějakým hybridním stylem práce, protože určitě s námi covid už zůstane. 

Vy jste relativně nedávno přišli se statistikou, že 46 % zaměstnanců by zvažovalo změnu práce, pokud by se museli povinně očkovat. Je to opravdu tak, že by zaměstnanci kvůli tomu, že jsou zapřisáhlí antivaxeři, přišli o lukrativní práci a hledali by jinde?

Já si myslím, že nejsou vyloženě zapřisáhlí antivaxeři, ale je to spíš o tom, že by jim vadilo, že jim zaměstnavatel něco takového nařizuje. Nedá jim možnost, aby si sami vybrali, aby se sami rozhodli. Zaměstnavatel jim tím dá najevo, že nestojí o jejich svobodný názor. V tu chvíli to samozřejmě vyvíjí negativní pocity v zaměstnancích a ztrácí tím důvěru v zaměstnavatele. 

Některé firmy a jejich majitelé však budou stát za povinným očkováním. Co jim tedy radíte? 

Tam je to určitě zase o té komunikaci. Rozhodně to zaměstnancům můžou doporučit, neměli by to však nařizovat. Měli by vysvětlit výhody, to, že tím můžou vyřešit různé problémy. Je to o tom přístupu, každá firma je jiná a v každé firmě je ta firemní kultura nastavená jinak.  Někde jsou lidé otevření a vůbec neřeší, kdo je očkovaný. Takové to: „Prostě jsi můj kolega, jsi součástí týmu a já tě tak beru.“ Někde jinde to však berou hodně konfliktně a v tu chvíli je to na manažerovi, aby našel vhodné řešení. Rozhodně doporučuji hledat nové cesty, například rozdělit tyto dvě skupiny v hybridní práci, ale určitě nedoporučuji něco přikazovat.

Už jsme zmiňovali nízkou nezaměstnanost v Česku. Čím dál tím více hrají roli určité benefity. Jaké jsou v tomto směru aktuální trendy? 

Peníze jsou stále důležité, obzvlášť v dnešní době, když všichni vidí, jak roste inflace, a cítí dobu nejistoty. Chtějí mít proto nějakou jistotu, většinou tedy stabilní zaměstnání. Peníze určitě chtějí, ale jinak se to celkově hodně přesouvá z materiální složky na „softovou“ složku. Zaměstnanci chtějí flexibilitu, v mnoha firmách už je to standard, někdy stále vnímaný jako benefit. Určitě také vítají více dovolené než nějakých 25 dní, „sick days“, neomezené dovolené, psychoterapii a v neposlední řadě také určitý rozvoj. Na to klade důraz zejména mladá generace, která se chce rozvíjet, chce se vzdělávat a chce viděl nějaký posun. Ta jde proto více do těch „softovějších“ věcí, než že by je nalákal mobilní telefon nebo notebook. 

Hodně se teď také řeší zavedení čtyřdenní pracovní doby. Jak se na to dívají čeští zaměstnavatelé a samozřejmě i čeští zaměstnanci?

Z našich průzkumů víme, že zaměstnanci o to zájem mají. U zaměstnavatelů se samozřejmě objevuje určitý strach z toho, jak by to fungovalo. Z mého pohledu by se to nemělo zavádět plošně, ale třeba u nás už máme čtyřdenní pracovní týden dva a půl roku, takže z toho máme nějaké statistiky a víme, že když se to zavádělo, nebylo to úplně jednoduché. Provázelo to spoustu problémů a šlo hlavně o to, aby se do toho firma vžila a opravdu to začalo fungovat. Pokud by se to tady zavedlo najednou plošně, myslím si, že by to mělo na mnoho firem velmi negativní dopad, ale když se k tomu přistoupí správně a rozhodne se proto sama firma, myslím, že to je zase správný krok do budoucnosti. 

Ještě se vrátíme k té nejisté geopolitické a ekonomické situaci. Nemají zaměstnavatelé strach najímat nové lidi? Protože neví, co se děje, co se bude dít, a potom jim třeba najednou spadnou zakázky, něco se nepodaří a budou mít více lidí, než potřebují?

Strach na pracovním trhu vyloženě nevidíme. Právě naopak, vidíme, že se vystavuje více pracovních nabídek než dříve, takže hlad po lidech opravdu je. S covidem už se firmy popraly, už ví, jak s ním fungovat, takže zase začaly nabírat lidi. V rámci té geopolitické situace je to složitější. V některých firmách, obzvlášť tam, kde fungoval byznys s Ruskem, to může být ovlivněné, ale firmy tady se s tím začaly potýkat jinak. Přestaly dělat dlouhodobé plánování, už nic není nalinkované a snaží se být flexibilnější. V rámci toho plánují na kratší dobu a nabírají lidi i s rizikem toho, že by je musely, případně, propouštět.  

Nakonec se chci zeptat na výhled do budoucna. Vy jste říkal, že je dost pravděpodobné, že například čtyřdenní pracovní týden bude v budoucnu zaveden. Dokážete si tipnout, jak to bude s platy? 

Záleží na tom, v jakém horizontu se bavíme. Platy vždycky porostou a vždycky tomu tak bylo, není to o tom, že by najednou někde začaly klesat. Kam až porostou, si úplně říct netroufám, protože to bude pro každé odvětví odlišné.