;

V britském univerzitním kampusu začali používat zemní plyn smíchaný s vodíkem

Ekologie Technologie 03. 01. 2020

V britském univerzitním kampusu začali používat zemní plyn smíchaný s vodíkem

Stanovený poměr vodíku a zemního plyn byl zvolen s ohledem na to, co jsou potrubí a spotřebiče v britské síti momentálně schopné bez problémů zvládnout. Pokud by se hypoteticky začala tato směs šířit po celé Británii, pokleslo by pak množství vypouštěného CO2 o šest milionů tun zplodin ročně.

Volba
univerzity v anglickém hrabství Staffordshire vychází z jejích
dobrých dispozic – disponuje totiž vlastním, uzavřeným okruhem
plynového topení. Vodík do směsi vyrábí elektrolyzér – stroj
umístěný v zeleném kontejneru, který postavily do jednoho z
koutů sportovního areálu na Keele University.

Projekt
pojmenovaný HyDeploy je prvním oficiálním testováním užití
vodíku v moderní britské plynové síti. Energie na elektrolýzu –
proces, sloužící k štěpení molekuly vody na vodík a kyslík, a
tedy k výrobě paliva na topení a vaření – by měla podle plánů
pocházet z přebytků energie z větrných elektráren.

Další
zvažovanou, do budoucna vůbec ne nezajímavou, možností je, že
se do sítě pro zemní plyn pustí jen čistý stlačený vodík.
Někteří výrobci kotlů už tuto eventualitu dokonce berou v potaz
a pracují na prototypech zařízení čistě jen na vodík.

Firma Worcester Bosch kupříkladu vyvinula kotel, který běží klasicky na zemní plyn, ale je možné jej velmi rychle a snadno uzpůsobit na spalování vodíku. Údajně k tomu postačí jen zhruba hodinová práce technika.

Navíc by se takto mohl vyřešit problém řady domácností, které by přešly snadno na čistý zdroj energie v momentě, kdy jim doslouží kotle na zemní plyn. „A co je ještě lepší, zákazníci takto dosáhnou na snížení zplodin CO2, aniž by museli nějak výrazně měnit své návyky,“ vysvětluje pro BBC výhody tohoto konceptu inženýr Ed Syson,

Zemní
plyn se perspektivně jeví i jako zajímavý zdroj pro samotnou
produkci vodíku, efektivnější a levnější, než je elektrolýza
vody. Problémem zatím zůstává CO2 uvolňované v procesu výroby.
Řešení nabízí jeho zachycování a skladování pod zemí
(carbon capture and storage, CCS), technologie, která ale bohužel
zatím není dovedena do uspokojivých výstupů.

Autor: Petr Pláteník

Další články