Vláda se chytla do vlastní pasti, pokračuje v Babišově politice, míní ekonom

Vysoká inflace tu s námi ještě nějaký čas bude. Jestli při jejím překonávání podniká česká vláda správné kroky, z čeho zaplatí zastropování cen energií nebo jak se to vše projeví na realitním trhu, nám v rozhovoru objasnil Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.

Dočkáme se v roce 2023 levnějších hypoték?

Trochu možná ano, ale nečekejme nějaké markantní zlevnění. Úrokové sazby České národní banky zůstanou kvůli rapidní inflaci na poměry posledních 10 let relativně vysoko. Výraznější zlevňování hypoték by mohlo nastat až v roce 2024, spíš ale až v jeho druhé polovině.

Postupně se snižují ceny některých nemovitostí, může to nějak nastartovat trh? 

Pokud dojde k propadu cen hypoték, určitě to přispěje k vzrůstu poptávky po nemovitostech. Ale ani tady bych nečekal velké oživení. Hypotéky zlevní z toho důvodu, že zpomalí inflace. K tomu ale dojde tak, že se dostaví ekonomické těžkosti recese a naroste asi i míra nezaměstnanosti. To znamená, že lidem bude ouvej, a to poslední, na co budou i přes zlevněné hypotéky myslet, bude, aby si pořídili nemovitost. K určitému oživení tedy dojde. Pokud si ale třeba developeři od toho slibují zvýšení zájmu o nemovitosti, tak se podle mě pletou. Platí ale, že v příštích měsících bude poměrně výhodná doba kupovat nemovitost. Ceny letos i v příštím roce by měly jít spíš dolů, nevidím důvod, proč by rostly nahoru.

Otázka je samozřejmě, kdo na to bude mít peníze…

Je to tak. I když zhruba polovina nemovitostí v České republice byla v poslední době kupována bez půjček z bank. Někteří lidé prostředky mají, to jsou ale spíše ti bohatí. I proto se obávám, že dojde k dalšímu rozevření nůžek. Pokud už někdo bude investovat do nemovitostí, tak to budou spíše bohatí, dobře zajištění lidé. Naopak ti chudší, kteří si ale stále mohli dovolit aspoň hypotéku, nyní na ni nebudou mít. Proto také budeme pozorovat poklesy cen spíše u nemovitostí, které jsou hojně financovány na hypotéku, jako třeba panelákové domy na sídlištích velkých měst.

Tam bude zřejmě pokles cen markantnější. Už v loňském roce jsme to evidovali ve větší míře než například u lukrativnějších nemovitostí v širších center měst. A i tyto nemovitosti se ocitnou pod určitým tlakem, ale ne až tak výrazným, protože nejsou v takové míře financovány hypotékami.

Jak se podle vás bude letos vyvíjet inflace?

Poklesne. Ale ani tady z podobných důvodů jako u hypoték nečekejme nějaké zásadní snížení. Zůstane nadále poměrně dlouhou část roku v dvouciferném pásmu a teprve ve druhé polovině by měla klesnout do toho jednociferného. V tom celoročním vyjádření může být ale stále dvouciferná. Pokud za celý rok byla inflace 10–11 %, tak vůbec nebudu překvapený, když takto rok i zakončí. Z hlediska vývoje před rokem 2022 je to stále dramaticky vysoká inflace. Číslo, které jsme si ještě v roce 2020 vůbec neuměli představit. V porovnání s loňskem tedy přijde pokles, ale i tak to bude stále vysoké číslo.

Vláda si chce půjčit 150 miliard korun. K čemu ty peníze použije? A nemůže to ještě více roztočit inflační spirálu? 

Vláda skutečně v tomto ohledu nejedná příliš protiinflačně. Velký deficit, který plánuje i pro letošní rok, takřka 300 miliard korun, je inflační. To jsou peníze, které se na dluh tak či onak dostávají do ekonomiky, ať už v podobě výplaty penzí, nebo v různých opatřeních, která mají pomoct domácnostem i firmám od drahých energií. Nakonec to ale velmi pravděpodobně nebude ani těch 295 miliard, spíš až 360 miliard – a to se možná ještě držíme při zdi.

Pokud by přilétla nějaká ta „černá labuť“, tak pak bychom se bavili o schodku dokonce přes 400 miliard korun. V tuto chvíli ale počítejme s tím, že to bude těch 360 – což je číslo, které bylo před covidovým rokem 2020 naprosto nemyslitelné. Věřil jsem, že se už nikdy nebude opakovat těch takřka 200 miliard z doby globální finanční krize v roce 2009. A teď se bavíme o částce takřka 400 miliard korun, to znamená o dvojnásobku.

Je odklon od ruského plynu definitivní? Kdyby se náhodou v Rusku změnil režim, šlo by to ještě? Nebo už je to naprostý konec a musíme hledat zdroje jinde? 

Rusové stále dodávají plyn do Evropy, a to tranzitním potrubím přes ukrajinské území. Ale i to mohou vypnout, což by samozřejmě ještě zvýšilo tlak na růst cen plynu v Evropské unii. Posílají ho také černomořským potrubím na Balkán. Dlouhodobě se budou zřejmě zaměřovat tam, nečekal bych tím pádem, že to vypnou úplně. Museli by tak přerušit dodávky i do Maďarska, které má s Gazpromem pevné kontrakty. Ale mohou s nějakým zdůvodněním vypnout plyn směřující přes ukrajinské území.

Nečekal bych ovšem v tuto chvíli dramatické šoky, protože referenční cena plynu na nizozemské burze nyní výrazně klesá, a to až tak, že s tím málokdo počítal. Je to dáno z jedné strany teplým počasím, které má vydržet celý leden. Měl by to být jeden z nejteplejších lednů vůbec, a i proto jsou na tuto část roku zásobníky napříč Evropou relativně plné a Rusko nemá na Evropskou unii páku. Kdyby ale udeřily třeskuté mrazy, tak by byla sháňka po plynu mnohem větší.

Když to sečteme s tím, že se daří nalézat alternativní způsoby zajištění plynu z jiných částí světa, tak ten plyn je pro tuto topnou sezónu velmi dobře zajištěný. Troufám si říct, že pokud v únoru a březnu neudeří opravdu třeskuté mrazy, tak i na konci této topné sezóny budou zásobníky poměrně solidně naplněny. Možná až z 50 %. Pak bude o to snazší je doplňovat během jarních a letních měsíců.

Příští topná sezóna by mohla být poměrně přijatelná z hlediska cen a nemělo by docházet k takovým eskalacím, jaké jsme pozorovali v loňském roce. Pokud v tuto chvíli nedojde k něčemu nepředpokládanému, nečekejme na trhu s plynem žádné zásadní šoky. I když samozřejmě ceny plynu zůstanou na nynějších hodnotách, nemělo by ale už docházet k nějakému výraznému zdražování.

Této vládě bývá často vyčítáno malé škrtání na straně výdajů. Je tam ale vůbec nějaká možnost, jak by se dalo ušetřit?

Vláda se chytla do své vlastní pasti. Když tento kabinet zahajoval svou činnost – dokonce ještě před volbami –, tak se vládní strany zaklínaly tím, že budou umět ozdravit veřejné finance po tom velkém rozhazování, které tady podle nich provozovala Babišova vláda. Zatím se ale příliš nedaří tyto škrty realizovat. Samozřejmě vyvstává otázka, zda vláda opravdu ví, kde škrtat.

Já si myslím, že příliš neví. Je to obtížné. Jak se jednotliví ministři střetli s politickou realitou, tak zjistili, že ta věc je mnohem složitější, než jak se jim zdálo před volbami, kdy slibovali rozmáchlé škrtání za stovky miliard. V konečném důsledku tak nyní sice ušetřili nějaké desítky miliard, ale to pak zase vyčerpala válka, inflace a nutnost ochraňovat domácnosti i firmy před drahými energiemi. A nyní už podle mě jsou možnosti do značné míry vyčerpány, i když vláda hovoří o tom, že se bude snažit seškrtat 70 miliard.

Já ale příliš nevím, na čem by chtěla šetřit. Vždy se totiž vzedme vlna odporu a vláda zatím neprokázala dostatečnou odolnost a ochotu do politických střetů jít. Naopak spíše pokračuje v politice Babišovy vlády a peníze rozdává. Když si vzpomeneme například na příspěvek na děti v hodnotě 5000 korun, tak to je v podstatě obdoba Babišova rouškovného, akorát není určeno pro důchodce jako v roce 2020, ale pro rodiny s dětmi. Vláda v tomto směru nejeví známky toho, že by nějak výrazně škrtala. Dále spíše provozuje rozhazovačné politiky, které tolik kritizovala u Babišovy vlády. 

A co daně? Tato vláda slibovala, že je nebude zvyšovat. Myslíte, že je reálné něco takového dodržet? 

Myslím si, že ano. Sice zavedla daně nové – mimořádné daně z neočekávaných zisků –, ale vysává tímto způsobem především společnost ČEZ, která je tak zdaněná dvojmo. Bude jednak podrobena dani z mimořádných zisků jako takové a pak ještě bude odvádět speciální odvod výrobců elektřiny. Zatíží to nejen energetiky typu ČEZ, ale také petrochemické společnosti, jako je Unipetrol, a velké tuzemské banky. Příjem z této daně by mohl přesáhnout 100 miliard korun.

Když se to pak sečte s dividendou ČEZu, kterou si stát zřejmě vytáhne v tučné podobě, tak se bavíme o 150 miliardách korun, které získá navíc. A pokud nebudou nějak dramaticky narůstat burzovní ceny plynu, a tedy ani elektřiny, tak vláda nebude mít až tolik nákladné to zastropování, a tím pádem utáhne z těch mimořádných 150 miliard korun výdaje spojené se zastropováním. Z tohoto hlediska by mohla plus minus zůstat na svém. Nebude tedy úplně nutné, aby zvyšovala další daně. Samozřejmě pravděpodobně zvýší zdanění alkoholu a tabáku. Tam to ale zdůvodní tím, že se stará o naše zdraví, že nechce, abychom konzumovali tyto hříšné věci.

Zvedala se minimální mzda. Může to být nepřekonatelná překážka pro firmy, které tím pádem musí nějakým způsobem pracovat se mzdami svých zaměstnanců?

Zátěž pro firmy to je. A také jde o další inflační zdroj. Vláda se tím pádem rozhodla, že inflaci protáhne v čase a nebude nás vystavovat nějakému přímému rychlému šoku i prudkému propadu životní úrovně – nedojde na velké zdražování, které bude dorovnáno na našich platech. Takto by přitom inflace odezněla rychleji právě proto, že by se na platech nepřidávalo. Vláda se zjevně rozhodla, že nám sice ušetří bolest z tohoto šoku, ale tím pádem inflaci rozloží v delším čase.

Otázka je, zda je to dlouhodobě správná volba místo léčby šokem. Bude tady nějaká dlouhodobá agónie, kdy ty vysoké ceny mohou trvat dlouho. A stejně nakonec z toho vyjdeme, jako kdybychom provedli tu šokovou terapii. Možná dokonce na tom budeme z dlouhodobého hlediska hůře, protože budeme delší dobu čelit zdražování, byť ne tak šokovému. V kumulaci tím pádem bude během několika let klesat naše životní úroveň možná více, než kdyby se to celé provedlo jednorázově.

Myslíte si, že firmy už mají to nejhorší za sebou? Nebo ještě čekáte nějaký dramatický otřes, nějaké bankroty právě vzhledem k tomu, jaká je situace, ať už u nás, nebo globálně?

Průmyslníci varují, že tento rok bude náročnější než ten minulý. Když se s nimi bavím, skutečně říkají, že to nejhorší máme stále před sebou. Na druhou stranu pravda je ta, že už loni někdy v polovině roku hořekovali nad tím, jak bude velká nezaměstnanost, jak budou muset propouštět. Zatím se nic až tak otřesného neděje, byť některé společnosti z byznysu odcházejí – například nejnověji Botana Skuteč. Ale tam je otázka, zda to je pouze záležitost drahých energií, či ještě něčeho dalšího.

Nepozorujeme v tuto chvíli v průmyslu plošné problémy, to ale neznamená, že nemohou nastat. Průmyslníci tvrdí, že přijdou. Na druhou stranu, oni to říkají z toho důvodu, že chtějí vytvořit tlak – a do značné míry se to daří –, aby jim vláda pomohla od drahých energií zastropováním jejich cen. Podniky si tím svým strašením tak vyboxovaly úlevu od vlády a nyní budou tak nějak hrát na to, že situace není až tak černá, jak se bály. Nakonec je ale asi lepší, když budou konfrontovány s tím, že nezaměstnanost neroste, jak to v loňském roce předvídaly.