Důchodová reforma je vlastně velmi jednoduchá. Vážně! Stačí zvýšit odvody do systému, snížit důchody a zvednout věk odchodu do důchodu. Vše nám bude matematicky krásně vycházet. Ale to je bohužel politicky neprůchozí. Takže z jednoduchého řešení je nakonec složité, tvrdí Vladimír Pikora, hlavní ekonom investiční skupiny CFG.
Naše vláda to ví, a proto všechny zmíněné kroky dělá, ale dělá je tak, aby si toho volič nevšimnul. Takže zvyšuje věk odchodu do důchodu, ale neříká, že by šel člověk třeba v 68 letech do důchodu. Místo toho říká, že všichni budou mít stejnou šanci na dožití 21,5 let v důchodu. A protože se délka lidského života v posledních sto letech výrazně prodloužila a lze očekávat, že tomu tak bude i v budoucnu, tak se prostě logicky protahuje i věk odchodu do důchodu. To je chytrá komunikace, aby hloupý volič neprozřel a nešel kvůli pozdnímu odchodu do ulic, jako to bylo ve Francii. A to měli nově Francouzi do důchodu odcházet jen v 64 letech.
Podobné to je s výší důchodu. Ten sice neklesne, ale poroste pomaleji. Takže za pár let bude nižší, než by původně byl. I odvody do systému rostou. Vláda to dělá chytře salámovou metodou. Odvody nezvýší všem, ale zatím jen OSVČ. Těch se nikdo nezastane. Nezastal se jich nikdo ani, když bylo zaváděné EET. Proč by se jich zastal. Tehdy se jen řeklo, že stejně kradou. Teď to bude stejné.
Kdyby se jednalo o reformu a nikoli jen úpravu parametrů stávajícího systému. Vznikl by třeba speciální účet, kde by měli lidé na jednom místě všechny dávky včetně zdravotního pojištění.
Úplně nejlepší by ale bylo, kdyby vláda místo všeho pracovala na vyšší produktivitě práce. Prostě méně pracujících by uživilo více důchodců. To by bylo politicky průchozí řešení. Jenže to by žádalo dělat jen takové kroky, které vedou ke snazšímu podnikání, a touto cestou vláda nejde. Počet podnikatelů klesá, neroste.
Řešením jsou jen investice
Rozumní lidé léta chápou, že o důchod se budou muset postarat sami. Jenže problémem je, že zhruba třetina lidí není schopná ze svého platu nic ušetřit. Pokud člověk má to štěstí, že patří mezi dvě třetiny bohatších, vznikají starosti, jak si na důchod našetřit.
Nabízí se mnoho možností. Já se domnívám, že je dobré peníze rozdělit na mnoho hromádek. Na hromádkách mohou být akciové či dluhopisové fondy, mohou zde být konkrétní akcie či dluhopisy, nemovitosti či zlato.
Z pohledu výnosu mohou být zajímavé korporátní dluhopisy. Ty dnes nabízejí i dvouciferný výnos každý rok. Vím, že hodně lidí dostává osypky, když slyší slovo dluhopis, ale dluhopis není žádné sprosté slovo. Na dluhopisech vyrostla americká ekonomika.
Zatímco v Evropě jsme byli zvyklí financovat investice bankovními úvěry, v Americe je zvykem vše financovat dluhopisy.
Některé firmy na to nyní přecházejí i u nás. Dluhopis obchází banku, a tak nabízí vyšší výnosy než vklady v bance. Pochopitelně to je rizikovější. Na rozdíl od banky zde není pojištění vkladů. Riziko nesplacení se dá ale i tak ošetřit. Mezi nejlepší pojistku podle mě patří to, když je dluhopis zajištěn nemovitostí, která přesahuje hodnotu dluhopisu. I takové dluhopisy se u nás nacházejí. Člověk tak má vysoký výnos a zároveň zde nejsou velká rizika, že by člověk o peníze přišel.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
