Vladimír Pikora: Vládní ozdravný balíček: řešení, nebo přetvářka?

Prezident republiky Petr Pavel podepsal ozdravný balíček, čímž je jeho platnost od příštího roku zaručena. Bylo načase. Vláda v květnu s pompou představila tento balíček, původně tvrdíc, že sníží deficit státního rozpočtu z letošních 295 miliard korun na navrhovaných 210 miliard. Později se však ukázalo, že vláda nemá promyšlené propočty a koaliční strany nedokážou najít společnou řeč, říká Vladimír Pikora, hlavní analytik CFG.

Tento rozpor vedl k tomu, že zatímco ODS si přála deficit okolo 200 miliard korun, levicové a ultralevicové frakce vlády měly na mysli částku kolem 270 miliard. Výsledkem je kompromisních 252 miliard korun.

Tento balíček podle mého názoru nelze označit za ozdravný, když deficit klesá pouze o 40 miliard korun a v následujících letech se nečeká jeho pokles pod 200 miliard. Při pohledu na čtyřleté období, včetně letošního roku, vznikne dluh ve výši jednoho bilionu, což znamená nárůst dluhu o třetinu. Jaké ozdravení to tedy je?

Vláda zaspala

Moje první výtka balíčku spočívá v jeho pozdním představení. Vláda ho představila až v květnu 2023, přestože již před volbami slibovala zlepšení veřejných financí. Balíček mohl být hotov již před rokem a půl, ale vládní strany zřejmě nepočítaly s tím, že budou vládnout, neboť neměly nic připravené. Kromě toho vláda neprovádí žádné systémové změny, pouze občas vytáhne několik miliard. To nemůže být finálním řešením.

Dalším bodem kritiky je, že vláda jedná v přímém rozporu s předvolebními sliby. Koalice SPOLU před volbami lákala voliče tím, že nezvýší daně, ale realita je opačná. Vláda také provádí reformy na sílu, tvrdí sice, že naslouchá opozici a odborům, ale mám pocit, že jejich názory nebere v potaz. Tento přístup připomíná důchodovou reformu Petra Nečase, která byla po volbách zrušena. Reformy by měly být prováděny s delší perspektivou než dva roky.

V důsledku těchto kroků vlády odbory vyhlašují stávku. Je ironií, že levicová vláda je ve sporu s levicovými odbory. Vláda se chová asociálně, když komplikuje život důchodcům – nejprve ruší pošty, pak zvyšuje daň z nemovitostí, přestože důchodci mají fixní příjmy a valorizace důchodů přichází se zpožděním, aniž by zohlednila vyšší daně.

Dalším bodem kritiky je zbytečná změna DPH. Očekává se, že se na dani vybere méně, než bylo plánováno. Snížení daní u potravin zřejmě nepovede k poklesu cen, ale k vyšším maržím obchodníků. Změna DPH je tedy motivována spíše nátlakovými skupinami než reálnou potřebou.

Posledním bodem je předpoklad vlády, že ozdravný balíček zpomalí hospodářský růst o 0,3 procentního bodu. Domnívám se, že dopad bude větší, protože vyšší zdanění firem sníží konkurenceschopnost, a tím zpomalí růst. 

Vláda si neuvědomuje, že problém není v příjmech, ale ve výdajích rozpočtu. Měla by se zaměřit na snižování dotací a počtu státních zaměstnanců místo zvyšování daní. Vyšší daně totiž znamenají pomalejší růst.

Vláda očekává, že snížení deficitu státního rozpočtu k HDP z 3,6 % na 2,2 % povede k jeho poklesu. Nicméně já se domnívám, že plánovaný hospodářský růst bude nižší, než si vláda představuje, a výdaje budou naopak vyšší. V důsledku toho může deficit zůstat nad 3 % a ztížit tak přijetí eura.

Co měla vláda dělat? 

Podle mého názoru vláda nepochopila, že hlavní problém není v příjmech, ale ve výdajích rozpočtu. Měla by se zaměřit na radikální škrty ve všech dotacích, aby naše ekonomika nebyla závislá na dotacích, ale tržně orientovaná. Rovněž by měla výrazně snížit počet zaměstnanců financovaných ze státního rozpočtu, kterých je v současnosti půl milionu.

Je otázka, zda je všechny potřebujeme. Pokud by vláda byla vážně odhodlána k ozdravení rozpočtu, měla by začít u sebe, a to nejen symbolicky, ale významnými škrty. Kromě toho by neměla zvyšovat daně. Je známo, že s vyššími daňovými sazbami se hospodářství rozvíjí pomaleji než s nižšími. Lafferova křivka ukazuje, že přehnané zvyšování daní nakonec může vést k nižším státním příjmům než při nižších daňových sazbách.