Zatímco po růstovém roce 2020 ceny akcií spojených s vodíkem klesaly, ve výrobě bylo živo. Pro další rozvoj vodíku je velmi důležitá iniciativa států, konkrétně stanovení pravidel a vytvoření těch správných pobídek.
Očekávaní investorů v odvětví vodíku, tedy oboru, který nabízí nesmírné růstové možnosti (i když není zcela ještě jasné, kdy to bude), v roce 2021 důrazně umravnila tržní realita. Řada akcií spojených se „zeleným vodíkem“, který se vyrábí elektrolýzou s využitím energie z obnovitelných zdrojů, ztratila téměř polovinu hodnoty v porovnání s vrcholem na počátku roku. Vysvětlení spočívá především v předloňské prudké nákupní horečce.
Na trhu s vodíkovými akciemi sice nastalo ochlazení, nicméně v reálném průmyslu je rušno. V listopadu 2021 se podle iniciativy Hydrogen Council počet velkých projektů oproti lednu stejného roku zdvojnásobil a dosáhl čísla 522. Téměř tři čtvrtiny těchto projektů budou zcela nebo částečně dokončeny v tomto desetiletí a dvě pětiny z nich jsou již zafinancované nebo se stavějí.
Iniciativa států
Po řadě slepých uliček a planých naději vodík, zdá se, dospívá, a to především jako palivo s malou uhlíkovou stopou v odvětvích, která k odklonu od uhlíku nemohou využít elektřinu. Mezi tato odvětví patří například ocelářství nebo výroba betonu.
Velmi důležitá je stále iniciativa států, tvrdí list The Wall Street Journal. V mnoha zemích totiž ceny za uhlík nepokrývají dodatečné náklady a většina spotřebitelů tam není za ekologickou ocel nebo ekologický beton ochotná platit víc. V těchto raných stadiích vývoje zmůže politika hodně, zejména při koordinaci růstu nabídky a poptávky.
Evropa je ve vodíkové politice zatím jasnou jedničkou. Evropská unie i jednotlivé státy nabízejí konkrétní strategie a štědré finanční pobídky. Evropští politici chtějí mít totiž jistotu, že zdejší firmy nezůstanou pozadu, jako se to stalo se solárním panely, bateriemi a digitálními obory.
Závislost na rozhodnutí politiků má ovšem své nevýhody. Fakt, že diskuse o pravidlech odvětví v Bruselu stále probíhají, znmená, že „projekty jsou pozastavené“, jak tvrdí Pierre-Étienne Franc, předseda investičního fondu FiveT Hydrogen. Očekává však, že po stanovení pravidel bude následovat výrazná finanční podpora vodíkových projektů.
Čína investuje
Peking na státní vodíkové strategii sice ještě stále pracuje, ale pobídky už poskytl. Čínský závazek dosáhnout do roku 2060 uhlíkové neutrality přiměl některé státem vlastněné firmy, aby do vodíku investovaly. Ropný gigant Sinopec například nedávno oznámil, že staví elektrolyzér na ekologický vodík, napájený solární energií, který je o řád rozsáhlejší než evropské projekty. Nástup vodíku v Číně je opravdu masivní a většinu z čtyřnásobného až šestinásobného růstu, který lze očekávat příští rok, bude možné připsat právě asijské zemi.
Silným vodíkovým hráčem je také Austrálie. Má připravené plány na vývoz vodíku, který se v Japonsku a Jižní Koreji používá jako palivo pro výrobu elektrické energie a pro dopravu. Co se týče Spojených států, zatím neschválený legislativní návrh Build Back Better zahrnuje daňový dobropis na výrobu ekologického vodíku. Pokud by byl návrh schválen, přinesl by silnou motivaci.
Výroba elektrolyzérů
Z růstu odvětví profitují hlavně výrobci elektrolyzérů, jako jsou Proton On-Site, Nel Hydrogen, Suzhou Jingli, Beijing Zhongdian, McPhy, Siemens, Asahi Kasei, Idroenergy, ITM Power a další. Adam Collins, analytik firmy Liberum Capital, předpovídá, že ITM, Nel a McPhy by mohly dlouhodobě dosáhnout tržního podílu 10 %, 8 %, respektive 2 %. Podle Collinse je výroba elektrolyzérů celosvětově ziskový sektor, mezi jehož výhody patří vysoká marže na poprodejní služby, nedostatek výrobních kapacit a potenciálně i růst poptávky po vodíku ve Spojených státech po schválení pobídek.
Nákup akcií těchto firem, které se úzce zaměřují na jeden produkt, je přece jen pořád riskantní počin. I po letošní korekci se akcie Nel a McPhy obchodují přibližně za dvacetinásobek budoucích tržeb, ITM pak za více než 40násobek.
Na jednu věc se však trpěliví investoři mohou spolehnout: investice do vodíku se jim vyplatí mnohem spíš po slabém roce na finančních trzích než po silném růstu akciových kurzů.
