Vodíkové produkty berou Angličani ve Ždáru nad Sázavou

Vodíkový speciál: O jejich komponenty je zájem u firem a institucí z celého světa. Jakými cestami se ubírá vývoj vodíkových technologií, proč bychom si měli vzít příklad z Německa a jestli bude Česko třeba jednou energeticky soběstačné, s námi v rozhovoru probíral Jiří Libra, zakladatel společnosti Kolibrik.net.

Česká republika má určitou vodíkovou strategii, co se ale děje přímo teď, jak se vyvíjí vodíková infrastruktura, ať už pro soukromou, nebo komerční přepravu? 

Shodou okolností se před pár dny objevily zprávy, že v Mostě vyjel první vodíkový autobus. Česká města se zajímají o využití vodíku ve spojení s obnovitelnými zdroji. Takže ty věci se tak nějak dějí. My jako firma to vnímáme jak z pohledu našich zákazníků, tak i z pohledu výzkumu a vývoje. Začínali jsme totiž právě v oblasti výzkumu a vývoje vodíkových článků. A poslední dobou cítíme od našich zákazníků výrazný posun od výzkumu a vývoje k prototypovým aplikacím a do prvních sérií. Navyšuje se vyráběné množství, takže celé se to hýbe kupředu. Je to vidět i z politického pohledu – je tu tlak ze strany států Evropské unie na to, aby se vodík prosadil. A je to důležité i v tom smyslu, že se jedná o nové, náročné technologie, a je tedy nutná účinná dotační podpora, a dále třeba i změna legislativy.

Vy se zabýváte vývojem a výrobou komponent, které pak jako celek umí vyrábět vodík pomocí elektrické energie. Jak byste popsal vašeho typického zákazníka?

S našimi produkty tak nějak pokrýváme celý řetězec, který začíná u výzkumu a vývoje a končí aplikací. Máme tak celkem širokou paletu zákazníků – začíná to u univerzit a výzkumných institucí, které dělají základní a aplikovaný výzkum. Při tom výzkumu je potřeba testovat vodíkové palivové články, pro které poskytujeme řešení – vědecké a diagnostické přístroje, které umí charakterizovat vodíkový článek nebo i elektrolýzní článek. Na základě této diagnostiky mohou vědci článek vylepšovat a posouvají ho postupně k vyšším výkonům a vyšší efektivitě, spolehlivosti či životnosti. A další typ zákazníků jsou výrobci testovacích stanic, které připraví pro vodíkové články vhodné podmínky na testování. Výzkumné instituce nebo i vývojová oddělení firem, co ten výzkum dneska dělají, kupují testovací stanice – a v nich často jsou naše produkty integrované. 

Druhá část našeho portfolia jsou už přímo produkty pro aplikace. Týká se to vesměs měření a automatizace, případně výkonové konverze. Tyto produkty od nás kupují především firmy, co staví finální aplikace, to znamená vodíkové zdroje nebo elektrolyzéry. Většinou u nás na začátku objednají pár kusů na otestování. Jednak si tak odzkouší naše produkty, ale zároveň teprve staví své prototypy. A tím, jak se to rozvíjí, tak sledujeme u spousty zákazníků, že od nás pak nakupují další a další, a větší množství. Protože tlak dostat ty věci do finálních aplikací je v dnešní době hodně silný.

Lze tedy říct, že zájem o vaše služby a produkty roste?

Je to vidět. Věci kolem vodíkových technologií vyvíjíme už nějakých 10 let, a takový znatelný nárůst nastal až v roce 2020, kdy opadla první vlna covidu. I z našeho pohledu to vypadalo, že firmy si uvědomily, že nemohou být rok zavřené, zkrátka musí něco dělat. A po počáteční odmlce, kdy bylo ticho po pěšině, se firmy najednou začaly ozývat a my jsme pro ně začali dělat první prototypy.

Od té doby firmy přibývají a navyšují množství. Jednak je to hnáno Green Dealem a jednak teď čerstvě po ruské invazi na Ukrajinu cítíme velký nárůst zájmu o elektrolyzéry jako zdroje vodíku, který je možnou náhradou zemního plynu. A nejen jako alternativě k zemnímu plynu, ale i co se týče větší energetické nezávislosti. Jako jedno z velkých pozitiv vidíme, že se vodík dá i v menším množství vyrábět lokálně a nemusíte transportovat surovinu přes půl kontinentu a pak ji přes rafinérie zpracovávat. Není tam takový složitý proces. Můžete ho na místě vyrobit a spotřebovat. Je to opravdu celkem nadějná technologie do budoucnosti.

To mi připomíná jednu věc. Může být Česko v budoucnu soběstačné z hlediska produkce vodíku?

Těch možných zdrojů vodíku je několik. Jsou jím často elektrolyzéry, které ho vyrábí z elektrické energie. A pokud má být zelený, tak se to musí vzít z obnovitelných zdrojů. U nás je to s nimi trochu složitější, nesvítí tady tolik slunce jako třeba v jižnějších státech, ani tady tolik nefouká a nemáme tu tolik vodních elektráren. V poslední době přesto vidíme, když odhlédneme od vodíku, velký nárůst zájmu o solární elektrárny. Takže když se posune ještě legislativa z hlediska nějakého komunitního využívání energie a sdílení, tak to má budoucnost, dá se to tímto způsobem využít. 

Ještě se vrátím k vaší firmě, kdo konkrétně u vás poptává? Předpokládám, že to nejsou jenom čeští zákazníci, ale i zahraniční, jaký je v tomto směru třeba ten poměr?

Z 85 % naše produkce míří do zahraničí. 

A kam konkrétně? 

Velká část je Evropa – tam asi největší zájemce je Německo, ale i třeba Francie a Anglie. A v jiných státech, jako třeba ve Švýcarsku, máme drobnější zakázky. Hodně zajímavou poptávku máme i z Asie, z Číny a Jižní Koreji je to několik firem, které s námi spolupracují. V Asii se o vodík zajímají hodně. I třeba z USA a Kanady jsou nějaké drobnější zakázky. Z toho zahraničí je to tak nějak rozděleno skoro po celém světě. My jsme při rozvoji naší firmy ani neřešili konkrétní trhy, prostě nám chodí poptávky z celého světa. Máme samozřejmě zákazníky i v Česku. Ale tady je to spíš o univerzitách, které od nás občas něco koupí. A z těch univerzit vznikly, dá se říct, spin-off firmy, které dělají mimo jiné třeba testovací stanice a potom i reálné aplikace okolo. Velká část toho, co dodáme českým firmám, pak stejně skončí v zahraničí.

O Česku se stále mluví jako o montovně Evropy, může třeba právě tady ten výzkum a vývoj a vůbec práce s vodíkem naši pověst změnit?

S tou montovnou to podle mě už neplatí tak silně, jak to bylo dřív. I když co se týče ekonomických výkonů, tak to má možná nějakou majoritu. Ale myslím si, že Česká republika je relativně známá tím, že je tady spousta menších technologických firem, které dokážou poskytnout různá řešení v různých oborech, které jsou inovativní, a zahraniční firmy to rády využívají. 

Vy už jste zmiňoval válku na Ukrajině jako jeden z podnětů, který může urychlit vývoj a vůbec vše, co se týká vodíkových technologií a uvedení do praxe…

Vnímáme to jako velmi silných boost v letošním roce. Ono to má několik důvodů. Ty věci už byly rozběhlé, díky Green Dealu i předchozímu vývoji ty technologie už byly ve vývoji, a tak bylo na čem stavět. A tím pádem, když vznikl požadavek na energetickou a surovinovou soběstačnost, tak ta řešení se teď dostávají rychle na trh – vidíme to konkrétně u elektrolyzérů.

Ono i z hlediska technologického vývoje jsou elektrolyzéry v tuto chvíli snadnější na to, aby se dotáhly pro použití v energetice a pro vyšší výkony. Vidíme, že naši zákazníci, kteří dělají elektrolyzéry, rostou rychle. A to za relativně krátkou dobu. V normální situaci by to tak rychle nešlo. A tím, že je to zkombinované s už existujícím – asi bych neměl říkat jenom Green Dealem, protože ony jsou to i další dotační programy a národní podpora – tak díky tomu, že takové věci už existují, tak technologie mohou takhle rychle vznikat. Kdyby tady předtím Green Deal nebyl a nebyl ten vývoj už rozjetý, tak by to trvalo několik let, než bychom vše dostali do praxe.

Jednou ze zemí, ve které máte zakázky, je Německo, tedy vodíková velmoc. Co bychom si odsud mohli vzít za příklad? Vidíte i nějaké větší propojení na národní úrovni?

Německo je samozřejmě ekonomický tahoun Evropy. Jezdíme tam vystavovat na velké veletrhy. V oboru vodíku se tam sejde spousta firem z celého světa. Německo má silnější dotační podporu, a to i u startupů. Na začátku jsme byli něco jako startup, tak jsme využívali podporu českých dotačních programů. Ale bylo to výrazně náročnější, než jak vím od kolegů, že to funguje v Německu.

Myslíte si, že právě Německo by mohl být ten hlavní partner i pro Česko, co se týká vodíkové spolupráce?

Spolupracujeme třeba s technickou univerzitou v Chemnitzu. A víme, že tam existují přeshraniční spolupráce – třeba saský region má zájem o spolupráci se sousedními regiony v Česku. A vidíme to i u nás. Ústecký a ostravský kraj teď jsou třeba v situaci, kdy ví, že jim tam pomalu končí uhlí a musí se postarat o to, aby jejich obyvatelé měli z čeho žít. Takže se hodně snaží o to, aby vodíkovou technologii dostali do svého kraje a aby tam byli schopni vybudovat infrastrukturu a to všechno využít. Pro chemnitzkou univerzitu jsme dělali spoustu složitějších diagnostických zařízení – a i díky nim jsme vůbec ta zařízení mohli vyvinout.

Už delší dobu vodíkové články zkoumali, spolupracovali s automobilkami. A dostali se k výkonům a proudům, které konkurenční výrobky už neuměly. Tím to pro nás byla taková dobrá příležitost, vyvinuli jsme určité technologicky unikátní řešení, které nikdo jiný nebyl schopný nabídnout. Pro nás to byla určitě dobrá příležitost. V Německu to takto funguje, je tam spousta firem a univerzit, které na tom výzkumu pracují. Vědci tam řeší vodíkový článek nebo nějakou aplikaci a rádi by nakoupili třeba řízení nebo nějakou elektroniku, jenže přijdou na trh a zjistí, že standardní průmyslová řešení parametrově nevyhovují. A musí hledat něco, co někde někdo vyvíjí nebo co jim vyvine na míru.

Naše firma vyrostla na tom, že věci, které už relativně dřív existovaly, ale v nevyhovujících parametrech pro vodík, tak ty upravujeme a dále rozvíjíme. Vyvíjíme pro větší výkony a nabízíme řešení, která jsou pak použitelná v praxi i z hlediska sériové výroby. Aby všechny věci mohly být potom menší, lehčí, levnější a vhodné na míru vodíkovým technologiím.

Nakonec se vrátím k plánům na rok 2023. Můžete zmínit, co chystáte? Klidně nějaký konkrétní příklad… 

Plány na příští rok jsme teď na podzim sestavovali, protože vidíme velkou poptávku. Na druhou stranu jsme tento rok bojovali s nedostatkem součástek. Jak většina lidí ví, nejen pro automobilový průmysl, ale obecně i elektronické čipy, což neznamená jenom procesory, ale úplně libovolné integrované obvody a obecně polovodiče. A ve chvíli, kdy něco vyvíjíte, chcete to mít za půl roku hotové a přitom dodací lhůty jsou dva roky, tak je to dost oříšek.

My jsme si sestavili plán růstu na příští rok, navýšení výroby, kterého chceme příští rok dosáhnout s ohledem na to, jak naši zákazníci rostou. A abychom byli schopní zavčas rozjet nákupy, museli jsme sehnat financování. Takže jsme řešili i rozvoj společnosti jako takové. Nejenom výrobní rozvoj, ale i strukturu a řízení firmy. Řešili jsme samozřejmě nějaké strategické partnery a investory a připravujeme na příští roky transformaci v akciovou společnost. Letos se nám povede uzavřít rok s tržbami více než 400 % tržeb roku minulého. A podobné ambice máme i do budoucna. Byť jdeme formou organického růstu, hodně rychlého, protože vodíkový trh teprve vzniká.

Říkal jste 400% nárůst tržeb, můžete prozradit, s jakým výsledkem letos skončíte?

Letos to bude přes 40 milionů, možná až ke 45. Hodně nám s tím pomohla jedna zajímavá zakázka. Byl to vývoj a výroba pro anglickou firmu, která produkuje přímo už hotovou aplikaci vodíkového generátoru. A my jí dodáváme kompletní elektroniku – to znamená řízení a měření, a i výkonovou konverzi. Nakonec to dopadlo tak, že té firmě u nás zajišťujeme i montáž. A jsem rád, že můžu říct, že u nás ve Žďáru nad Sázavou už běží výroba vodíkových produktů. Co se týče toho ostatního portfolia, tak tam zájem stoupá natolik, že jsme museli začít s reorganizací a plány hodně rychle do budoucna, abychom ten nárůst zvládli, abychom všechny zakázky uspokojili a mohli na tom profitovat. 

Poslední věc, spíš jenom taková třešnička na dortu: Kolibřík – proč zrovna takový název? S vodíkem to nijak nesouvisí… 

S vodíkem to nesouvisí. Je to moje přezdívka, která tak nějak vznikla z mého příjmení. A protože jsem už od mládí různě vyvíjel elektroniku, programoval software, tak jsem tu svou přezdívku Kolibřík používal různě v názvech produktů a jako značku. Takže když jsem potom založil živnost, tak nějak přirozeně jsem to začal používat dál – to bylo v roce 2009. Tenkrát jsem studoval na pražském Matfyzu, kde jsem pak po doktorátu ještě nějakou chvíli působil. Ale víc než vědu jsem dělal elektroniku a software pro různé fyzikální experimenty, takže jsem v tom pokračoval na živnost. A ve chvíli, kdy to s vodíkem začalo být vážnější, jsme v roce 2017 udělali transformaci na s.r.o.. A ten název už zůstal.