Z Číny stáhli výrobu zpět do Česka. Je tam nedostatek pracovní síly, říká výrobce sportovních potřeb

O výrobních a obchodních vztazích se zeměmi jako Čína, Rusko nebo Ukrajina, ale i o proměnách trhu v segmentu sportovních doplňků si s námi povídal Vladimír Štreit, majitel společnosti Catherine Life.

Zabýváte se výrobou a prodejem sportovních doplňků. V důsledku mimo jiné i války na Ukrajině se vaše společnost rozhodla přesunout svoji výrobu zpátky do České republiky. Nebo k tomu byl jiný důvod?

Je to přesně tak, ta situace, ať to byl už covid, nebo válka na Ukrajině, se stala posledním impulsem k tomu, abychom dotáhli přesunutí výroby z Tchaj-wanu a Číny do České republiky. Jde o poslední věc, která nám v žebříčku činností chyběla, protože kompletní vývoj, design, marketing a všechny činnosti spojené s tvorbou produktu zůstávají v České republice. Vzhledem k ceně práce jsme tu řekněme nejkomplikovanější část nechali na poslední období. Samozřejmě i eskalace napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou je další hrozbou, kterou výrazně vnímáme, a proto jsme snahu přesunout výrobu do České republiky ještě teď dokončovali. 

Vy jste zmínil problém Tchaj-wanu a Číny. Cítíte, když třeba komunikujete s vašimi obchodními partnery, že tam to napětí je? Že je tam nějaká obava?

Určitě. Celkově spousta lidí má Čínu zafixovanou jako trošku zaostalou zemi, kde je levná pracovní síla. Za posledních 10 let se tam ale situace výrazně změnila. A tady to stigma já bych už jí třeba nedal. Každý rok, když tam přijedu, vidím, jak se mění infrastruktura, jak tam rostou čerpací stanice atd. Lidi tam vzhlíží k Západu a žijí evropským způsobem. Už posledních pět šest let přitom zaznívá z Číny, i od našich dodavatelů a výrobců, že mají problém s lidmi. Je tam nedostatek pracovní síly, a to je zvláštní. Jde o pozůstatek politiky jednoho potomka a většina rodičů dnes – stejně jako v Evropě – už nechce, aby jejich dítě dělalo někde u výrobního pásu. Klasických pracovníků tam proto ubývá. Samozřejmě zase naši partneři, kterých je většina z Tchaj-wanu, vnímají riziko eskalující krize s Čínou a snaží se hledat cesty výrobních kapacit v Česku nebo v Evropě. Nebo nějakých skladů, které budou fungovat blíž tomu jejich primárnímu trhu, kterým jsou Spojené státy a Evropa.

Zmiňovali jsme válku na Ukrajině. Zeptám se na Rusko. Předpokládám, že nějakým způsobem jste s Ruskem obchodovali. Jaká je teď z pohledu českého podnikatele situace?

Musím říct, že obchodování nebo jen spolupráce s ruskou stranou je vždycky trošku složitější než s běžnými partnery třeba ze západní Evropy. V roce 2008 jsme z ruského trhu odešli s poměrně špatnou zkušeností. Zůstaly nám tam viset docela vysoké pohledávky, které jsme nikdy nedokázali do partnerů dostat zpátky. Nově už jsme se při hledání partnera v Rusku zaměřili na někoho, kdo bude víc důvěryhodný, a podařilo se nám najít lidi z mladší generace, primárně sportovce. Spolupracujeme s ruskou firmou, která je zaměřená na biatlon, a ty vazby jsou velmi pozitivní. Na druhou stranu ale, když jsme s nimi otevřeli třeba otázku politické situace v Rusku, tak dostáváme odpovědi, že ti lidi se snaží držet stranou, jsou velmi korektní a ten byznys se snaží nějakým způsobem udržet.

A mezi vámi a Ukrajinou nějaký ten obchod stále probíhá?

Ukrajinský partner patří mezi naše nejlepší. Vztahy jsou tam velmi otevřené a přátelské, děláme spolu opravdu dlouho. Jsem rád, že i přesto, co se na Ukrajině děje, obchodní spolupráce pokračuje dál. Vždycky, když se o tom bavím s kolegy, tak jsme všichni plní obrázků ze zpráv, té hrůzy války. Když to komunikujeme s naším byznys partnerem, tak on říká jednu důležitou věc: Vy jste nikdy nepřijali to, že po roce 2014 tady válka už byla. My jsme v tom už dlouhou dobu žili, pro nás je to pořád hrozné, ale chceme žít, chceme si užívat volného času. Ti lidi, kteří žijí v těch bezpečnější oblastech, blíž k nám na západ, tak dál chtějí normálně žít. Nechtějí se podrobit tomu, že by měli být někde schovaní a nežít ten běžný život. Takže  byznys dál funguje. Ne tak, jak před válkou, ale jsem rád, že máme možnosti spolupráci.

Vy vyrábíte sportovní oblečení, brýle, cyklistické doplňky apod. Předpokládám, že i o vaše zboží v poslední době opadl zájem, protože přece jenom lidi víc šetří. Jak na tom tedy váš byznys teď je? 

Po silných letech 2019 a 2020, kdy lidi neměli takovou možnost cestovat a vrhli se na aktivity, jako je cyklistika nebo běhání, cítíme ochlazení zájmu po našem sportovním zboží. Máme ale velké štěstí na partnery, se kterými spolupracujeme, protože většina našich zákazníků jsou klasičtí čeští retaileři. Jsou to rodinné firmy, kde se s těmi lidmi znáte 20 let, a my jsme je třeba podrželi ve špatných dobách. Oni zase dneska říkají: Nemusíte mít strach, vaše značka je známá a my ji k lidem chceme dostat. Pořád nabízíte nejlepší cenu, která tady je. Přiznám se, že jsem velký optimista, co se týká třeba sezóny 2023, protože jak se lidi budou zaměřovat jenom na ty nejdůležitější věci, tak velmi pravděpodobně zase omezí drahé dovolené. Vrátí se pak zpátky do Česka a budou si tady užívat outdoorové aktivity, které jsou pořád velmi dostupné.

Jak bojujete se zdražováním energií i vstupního materiálu? Předpokládám, že nějakým způsobem ceny vašeho zboží musely jít nahoru…

Je to velmi obtížné, hlavně predikce a kalkulace cen do budoucna. My jsme k tomu přistoupili tak, že jsme velmi malou část promítli do cen našich výrobků a velkou část se snažíme nějakým způsobem absorbovat. Je to dáno i tím, že mám velké štěstí na lidi, se kterými pracuji, protože můj tým přichází s podnětýnmi návrhy. Může to znít jako klišé, jako manažerský výkřik do tmy, ale každá krize vytváří poměrně zajímavou příležitost a tlak na firmu. Pokud není úplně zabetonovaná na svých pozicích, tak se změní a vytvoří zase něco nového. A já mám velkou radost, že ten potenciál u nás je.

Jak vidíte příští rok 2023, případně i ten další? Bude pozitivní, nebo spíše negativní?

Jsem optimista, věřím v sílu jak naší firmy, tak celkově české ekonomiky. Určitě si projdeme ne úplně klidným obdobím. Jak někdo píše, mejdan už skončil, ale žili jsme si trošku nad poměry. Společnost byla nastavená výš, než si myslím, že měla být. Ale čím větší tlak, tím lépe jsme schopni fungovat. Rok 2023 bude asi ten nejtěžší, který nás teď čeká, ale věřím, že ekonomika se následně zvedne a že nové věci, které tady vznikají, nám pomohou se posunout dál.

Poslední věc: Jak vůbec vnímáte české podnikatelské prostředí, české společnosti? Už vzhledem k tomu, co se děje, dokážou vůbec obstát v konkurenci silných světových firem, které samozřejmě mají zastoupení i v Česku? To se bezpochyby týká i vašeho byznysu…

To je věc, která mě opravdu trápí. Rád to vysvětlím na příkladu. Když přijdete do jakéhokoliv obchodního centra, rozhlédnete se, dáte si ruku na srdce a zeptáte se sám sebe, kolik je tam ryze českých firem, tak je spočítáte na prstech jedné ruky. Český maloobchod je v útlumu, protože nás dokázaly pohltit velké řetězce. Stejně tak jsem nedávno četl zajímavou statistiku, že v rámci Evropské unie je v České republice poměrově nejméně domácích firem v porovnání s ostatními státy. My si ten svůj poklad, který tady máme, tj. české firmy, moc nechráníme a chováme se k nim trošku macešsky. A právě tady ty velké krize přinášejí jednu ozdravnou věc, a to, že velké firmy ve většině případů pak stahují investice nebo zavírají část závodů a obchodů. Na trzích, které nejsou jejich vlastní, vzniká potom větší prostor pro domácí firmy. Co mě ale nejvíc mrzí, je, že stát sice dokáže nabídnout značnou podporu velkým hráčům, ale vy jako menší firma, když se chcete prosadit na exportních trzích, nemáte od státu tu pomoc, kterou vidíte u svých kolegů.