Turecko naléhavě potřebuje reformu. Podivná měnová politika rozložila tureckou ekonomiku. Rekordní míra inflace a schodek státního rozpočtu. A před blížícími se volbami utrácí turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan víc než kdy jindy. Výsledek? Odliv investorů a mozků ze země plus hrozící ekonomický kolaps.
Před několika lety si průměrná turecká mladá rodina mohla dovolit koupit byt v Istanbulu. Teď už ne. Platy se za poslední rok sice zvýšily o necelou třetinu, inflace však o dvojnásobek. Ceny domů vzrostly ještě více, podle poradenské společnosti Endeksa o 240 procent. Je to důsledek vyšších stavebních nákladů, nízké nabídky bytů a prudkého nárůstu poptávky, především ze strany Turků, kteří doufají, že ochrání své úspory před inflací utrženou ze řetězu.
Turecký experiment nevyšel
Turecký prezident Erdoğan vstoupí do dějin se svým ojedinělým receptem na inflaci – zlevněním peněz. V uplynulém roce svou teorii podrobil zkoušce. Zatímco ostatní centrální banky se snažily inflaci omezit zvyšováním úrokových sazeb, turecká centrální banka dělala pravý opak.
Od září 2021 snížila banka svou základní úrokovou sazbu o plných deset procentních bodů na devět procent. Tím se podařilo udržet růst, který v loňském roce dosáhl přibližně pěti procent. Zároveň však vyhnala inflaci na druhou nejvyšší úroveň zemí G20 po Argentině a na téměř 13násobek zdánlivého cíle centrální banky.
Vláda tvrdí, že její politika zvyšuje konkurenceschopnost tureckého zboží tím, že snižuje náklady na pracovní sílu, a dodává, že zvýšení domácí produkce sníží inflaci. Protože inflace je důsledkem toho, že se příliš mnoho peněz honí za příliš malým množstvím zboží, ceny se sníží, jakmile se rozběhne domácí výroba.
Vývoz skutečně vzrostl, v roce 2022 o 13 procent na novou rekordní úroveň. Protože je však ekonomika do značné míry závislá na surovinách ze zahraničí, vzrostl i dovoz, a to o celou třetinu. Deficit běžného účtu se vyšplhal na 40 miliard dolarů (téměř pět procent HDP).
Odliv investorů ze země
Financování tak velkého schodku je stále obtížnější. Západní investoři se Turecku vyhýbají kvůli bláznivé měnové politice vlády a obavám z korupce a právního státu. Přímé zahraniční investice vyschly, stejně jako příliv portfoliových investic.
Turecko se obrátilo na nové přátele, aby tento výpadek nahradilo. Centrální banka uzavřela měnové swapy v hodnotě 28 miliard dolarů s Čínou, Katarem, Jižní Koreou a Spojenými arabskými emiráty. Rusko poslalo Turecku miliardy na financování výstavby jaderné elektrárny dceřinou společností Rosatomu. A Gazprom, další ruský energetický gigant, je připraven umožnit Turecku odklad plateb za dovoz zemního plynu.
„Podpultové“ financování
Některé peníze přicházejí pod pultem. Za prvních osm měsíců roku 2022 dosáhly „chyby a opomenutí“ na účtech centrální banky přebytku 28 miliard dolarů. Předpokládá se, že velkou část z toho tvoří zlato a dolary od Rusů, kteří uprchli, aby unikli branné povinnosti a západním sankcím.
Turecko používá devizové rezervy na podporu liry, což ekonomové přirovnávají k politice prodeje rodinného stříbra. Předpokládá se, že v loňském roce prodalo nejméně sto miliard dolarů rezerv. To sice trochu zmírnilo tlak na trhu, ale jen trochu. V roce 2022 lira vůči dolaru oslabila o dalších téměř 30 procent.
Run na liru
Centrální banka a bankovní dohled, neschopné vzdorovat Erdoğanovi, se snažily odvrátit další run na liru prostřednictvím nových regulací. Jedna z nich brání společnostem s podíly v cizí měně přijímat nové úvěry. Další nutí banky, u nichž se má za to, že nemají dostatek lirových vkladů, nakupovat státní dluhopisy s výnosem deset rocent, což je hluboko pod inflací.
Tyto a další směrnice zabránily firmám i běžným Turkům, aby se zbavovali liry ve prospěch dolaru. Zároveň však přinutily banky, aby začaly úvěry omezovat. Mnoho vývozců a malých podniků je zaplaveno levnými úvěry. Jiní jsou z nich vyřazeni.
Korupce jen kvete
Kritici tvrdí, že nová pravidla přesměrovávají úvěry k těm, kteří mají nejblíže k vládě. Podle opozičních stran jsou receptem na neefektivitu a korupci. Když jsou úvěry poskytovány za cenu o 40 procentních bodů nižší než inflace, mohou prosperovat i ztrátové podniky, pokud mají přístup k úvěrům. Pro pár vyvolených nebylo zbohatnutí nikdy snazší. V Ankaře kolují zvěsti o palácových úřednících, kteří zprostředkovávají jednání mezi zvýhodněnými společnostmi a státními bankami.
Erdoğanovy magalomanské předvolební nákupy hlasů
Protože úvěry již nejsou tak snadno dostupné, Erdoğan se zaměřil na utrácení, aby povzbudil ekonomiku před volbami. Má určitý prostor: turecký veřejný dluh činí 40 procent hrubého domácího produktu a je nižší než ve většině zemí EU. Vláda nabídla předčasný odchod do důchodu 2,3 milionu zaměstnanců, přislíbila šest set miliard lir na dotace do energetiky a slíbila, že do pěti let postaví půl milionu nových domů.
Tento měsíc zvýšila minimální mzdu o polovinu a platy státních zaměstnanců o třetinu. Inflace však většinu těchto nových dávek vyčerpá ještě před červnem, což je jeden z důvodů, proč Erdoğan hodlá volby posunout na květen.
Změna, nebo krach
Většina analytiků se shoduje, že tento model nemůže být udržitelný. Něco bude muset ustoupit. Měnové swapy a hotovost z Ruska mohou podpořit liru do voleb, ale ne na dlouho. Bez návratu k ortodoxii Turecko čeká další měnová krize a nový nárůst inflace. Aby vláda zastavila krvácení, bude možná muset zavést kapitálové kontroly.
Ekonomové stále tvrdí, že dlouhodobé vyhlídky Turecka jsou dobré. Snaha o zkrácení dodavatelských řetězců znamená, že může konkurovat Číně jako centrum dodávek pro Evropu. Pomohlo by rozšíření celní unie s EU, které brzdí obavy o demokracii. Turecko se může pochlubit lepší infrastrukturou než mnoho členů EU, a to včetně letišť, mostů, nemocnic a tunelů, vybudovaných za Erdoğanova působení.
Technologický sektor má velký potenciál. Turecko se může pochlubit šesti jednorožci (startupy s hodnotou nad jednu miliardu dolarů), zatímco před třemi lety to nebyl ani jeden. A demografie hraje ve prospěch Turecka: do roku 2040 může počet obyvatel podle jednoho odhadu dosáhnout sta milionů. Se správnou politikou a silnými institucemi by se ekonomika mohla přibližně ve stejné době dostat do první světové desítky. V cestě však stojí špatné hospodaření.
Odliv mozků ze země
Jedním z důsledků je zrychlující se odliv mozků. Nejchytřejší turecké mozky, které si doma nemohou dovolit slušný životní styl, chtějí zkusit štěstí jinde. V roce 2021 údajně emigrovalo nejméně třicet tisíc softwarových vývojářů. V České republice tvoří Turci podle kanceláře Petyovský & Partners druhou největší skupinu odborníků na informační technologie z mimoevropských zemí. „Velkou roli hraje demografická blízkost, relativně dobrá kvalita technického vzdělání, a hlavně mnohem lepší podmínky, za kterých zde mohou Turci žít a pracovat,“ uzavírá Miroslav Mejstký, partner kanceláře.
Autor: Alena Burešová
