Sport je o penězích, přestupové částky rostou a kluby jsou vystaveny trvale se zvyšujícím mzdovým nákladům. Podle výroční zprávy Deloitte of Footbal Finance z roku 2017 v sezóně 2014/2015 vynaložily kluby nejbohatší soutěže planety, anglické Premier League, na mzdy fotbalistů 2,03 miliardy liber. Po dvou sezónách se jednalo o 2,5 miliardy liber, mzdové náklady tak stouply během čtyřiadvaceti měsíců o 23 %. A pro majitele klubů může být hůř.
Jedním ze základních předpokladů úspěšného ekonomického přežití proto bude v čím dál tím větší míře schopnost dobře koupit a mnohonásobně lépe prodat. Naopak šlápnutí vedle se může rovnat vedle sportovní rovněž finanční katastrofě. Práce vyhledávačů talentů neboli skautů se přesunula od zápisníků k nejmodernějším technologiím, funguje Mezinárodní organizace profesionálního skautingu (IPSO). Skauti jsou nepochybně konfrontováni se dvěma špičkovými portugalskými kluby, které dovedly umění skautingu k dokonalosti.
Výprodeje versus trofeje
Jak vyhrávat ve srovnání s giganty s pětinovým rozpočtem evropské soutěže? Stačí málo, vzít si příklad z FC Porto. Když v létě 2004 zamířil José Mourinho poté, co v předchozích dvou sezónách vyhrál Evropskou ligu i Champions League, do FC Chelsea, začal klub prodávat. Nového zaměstnavatele našli mimo jiné Deco (FC Barcelona, 21 milionů eur), Ricardo Carvalho (Chelsea, 30 milionů eur), Maniche (Dynamo Moskva, 18 milionů eur). Na první pohled se nejedná o bombastické částky, čistý zisk z prodeje se ovšem rovnal vzhledem k pořizovacím nákladům 67 milionům eur.
Zatímco jiný klub by podobný výprodej položil, Porto vyhrálo v následujících letech pět domácích titulů v řadě, v sezoně 2010/2011 přišlo navíc vítězství v Evropské lize. Záhy následoval další výprodej – Radamel Falcao (Atletico Madrid, 51,3 milionu eur), James Rodrigue (Monako, 50 milionů eur), Hulk (Zenit Petrohrad, 54 milionů eur). Během následujících jedenácti let sice FC Porto nezískalo další evropskou trofej, pět mistrovských titulů, včetně posledního, se však počítá. Vzhledem k vysokému koeficientu, Portugalsko je aktuálně šesté, hraje pravidelně Ligu mistrů, což pokrývá nemalou část rozpočtu. Kromě toho v lednu klub prodal za 40 milionů eur do Liverpoolu Kolumbijce Luise Díaze, při splnění jistých podmínek je ve hře dalších 20 milionů. Na to, že Jihoameričan přišel do Porta podle webu transfermarkt.com za 7,22 milionu eur v červenci 2019, hodně slušné zhodnocení. A před několika dny přestoupil do Paris Saint-Germain z Porta záložník Vitihna, nejbohatší klub planety zaplatí za dvaadvacetiletého hráče objeveného na předměstí, který si zahrál třiadvacet minut proti České reprezentaci, 40 milionů eur.
Konec instinktu a emocí
„Musíme neustále pracovat s mládeží a pečlivě sledovat trh. Díky tomu jsme v Evropě konkurenceschopní, přestože náš rozpočet je ve srovnání s nejbohatšími kluby dvacetkrát nižší,“ neskrývá ekonomickou strategii klubu Porta Nuno Pinto da Costa v rozhovoru pro UEFA.com. „Byznys je čím dál tím komplikovanější, evropští giganti sledují naši práci a dokážou si spočítat, kolik na skautingu vyděláváme,“ doplnil bosse šéf skautů Rui Barros. Mimochodem, s FC Porto vyhrál Barros Superhohár UEFA a Interkontinentální pohár, po přestupu do Juventusu vybojoval s italským velkoklubem Pohár UEFA.
Oba pánové se shodnou, že vzhledem ke zvýšené mobilitě hráčů se role skautů stále posouvá. Ve hře je herní projev, povahové vlastnosti, rodinné prostředí. A také psychologické profily, odhady náchylnosti ke zraněním. Rozhodnutí založená na instinktu a emocích jsou minulostí.
Orli kasírují
Pokladník dvojnásobného vítěze PMEZ, předchůdce Ligy mistrů, který hrál pětkrát ve finále nejprestižnější soutěže, si může mnout ruce radostí. Tým sice přišel o titul, v létě ovšem prodal do FC Liverpool za 75 milionů eur reprezentanta Uruguaye Darvina Núněze, s bonusy se může jednat až o rovných 100 milionů eur. Střelce přitom Benfika pořídila za 24 milionů eur. A vezmeme-li v potaz, že klub, jehož dres oblékal Karel Poborský, prodal Citizens v roce 2019 za 65 milionů eur Joaa Cancela a o rok později putoval do stejného týmu za 68 milionů dolarů Rúben Dias, zkasírovala Benfika za tři roky přebohaté kluby Premier League minimálně o 208 milionů eur.
Přitom ještě předtím prodala hráče v hodnotě 300 milionů eur. Za všechny jmenujme Davida Luize (Chelsea), Angela Di Mariu (Real Madrid), Nemanju Matiče (Manchester United), Bernarda Silvu (Manchester City) či Jana Oblaka (Atletico Madrid). „Jsme realisté, pokud chceme přežít, musíme nacházet mladé, případně zajímavé hráče, dobře nakupovat a ještě lépe prodávat,“ konstatuje v rozhovoru pro web The National výkonný ředitel Benfiky Dominos Oliveira. A o kvalitě skautingu vypovídá příběh srbského záložníka Nemanji Matiče, který v roce 2010 přestoupil za 1,5 milionu eur z MFK Košice do FC Chelsea. V Londýně toho moc nenahrál, přesto Benfika Matiče sledovala a koupila za 5 milionů eur. Po třech letech se vrátil na Stamford Bridge za 27 milionů eur. „Bylo by dobré to nepřipomínat panu Abramovičovi,“ říká Dominos Oliveira na adresu dnes již bývalého majitele. Neméně zajímavý je případ Renata Sancheze. „Naši skauti na něj narazili, když mu bylo deset, problémový kluk z problémové čtvrti, ale něco v něm bylo. Nechtěli jsme ho prodávat tak brzo, ale nabídka nešla odmítnout,“ říká na adresu fotbalisty, který získal v roce 2016 v devatenácti letech s Portugalskem ve Francii titul mistrů Evropy. Záhy přišel Bayern Mnichov s nabídkou 32 milionů eur.
Drahá přestupní stanice
Podle ředitele Benfiky mají všechny velké kluby zmapovány první padesátku největších talentů Jižní Ameriky, proto je potřeba hledat a hledat. A jedna věc je talent koupit, druhá uvést do nejvyšších pater světového fotbalu. „Pokud hráč přestoupí rovnou, dejme tomu, do Realu Madrid, Liverpoolu nebo Chelsea, je vystavený velkému tlaku, jeho výkony jsou konfrontovány s investovanými penězi. David Luiz nebo Angel Di Maria dostali prostor na aklimatizaci, přišli do týmu, ve kterém polovině hráčů áčka nebylo ani 22 let, a prodávali jsme je jako hvězdy,“ vysvětluje Dominos Oliveira. Oba zmiňovaní fotbalisté odcházeli po čtyřech letech do Chelsea a Realu, přičemž Benfika vydělala v obou případech přes 20 milionů eur. A o tom to je!
Autor: Petr Bošnakov
