Radiace, tichý a neviditelný strašák lidské populace. Pomáhá v lékařství i v energetice, pokud se však dostane ven, ničí životy i krajiny.
Podle Ústavu jaderné fyziky je smrtelná dávka záření 4–10 Sv (sievertů, pozn. red.), následně dochází k nemoci z ozáření. Ta způsobuje poškození tkání, zničení buněk, genetické změny a zhoubné nádory. Jak zjistit hodnoty radiace? S novým výzkumem přichází web The Conversation.
Podle webu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost se akutní nemoc z ozáření rozvíjí po jednorázovém ozáření celého těla nebo jeho části dávkou asi od 1 Gy (gray, pozn. red.) a výše.
Hodnoty radiace dokážeme měřit pomocí radiometrů. Dozimetr je podkategorií radiometru, který zobrazuje radiaci v sievertech. Ty ale bývají často nepřesné, dokonce i selhávají. Mechanické dozimetry také v případě havárie mohou skončit pod sutinami, a proto potřebujeme i jiné řešení.
Brambory se v Evropě pěstují od 16. století. Nová zjištění ukázala, že mohou sloužit i jako senzory měření radiace. Jednou by tak mohly monitorovat hladinu radiace v okolí jaderných elektráren.
Výhody a nevýhody jaderné energie
Jaderné elektrárny poskytují bezuhlíkovou energii, což přispívá k naplnění klimatických cílů. I přes tuto výhodu ale existují rizika spojená s provozem jaderných zařízení. Zatímco vědecká komunita tvrdí, že jaderné elektrárny jsou bezpečné, stále hrozí potenciální problémy v případě lidských chyb nebo přírodních katastrof, jako jsou zemětřesení nebo povodně .
V extrémních případech může dojít k explozi jaderného zařízení, což vede k radioaktivnímu znečištění životního prostředí a poškození buněk. Černobylská jaderná katastrofa v roce 1986 je příkladem nešťastné události s dlouhodobými dopady. Oblast v okruhu 30 kilometrů od elektrárny zůstává kontaminována radioaktivními spady, a to z ní činí mrtvou a neobyvatelnou zónu. Podle odborníků by mohlo trvat až dvě stě let, než některé radioaktivní látky ztratí svou nebezpečnost.
Rostliny ochrání populaci
Vědci zkoumají alternativní metody monitorování radiace. Mezi ně patří i využití rostlin. Tým rostlinných vědců na univerzitě v Tennessee chtěl vymyslet alternativy k mechanickým senzorům záření, které by pomohly řešit jejich historické selhání. Rozhodli se vytvořit rostlinný senzor gama záření. Takzvaný fytosenzor tvoří rostlina bramboru, která při vystavení záření svítí fluorescenční zelenou barvou.
Tato technologie umožňuje detekci radiace pomocí dronů, které jsou schopné rozpoznat zelené záření, jež lidské oko nezachytí. Čím vyšší je intenzita fluorescence, tím vyšší je úroveň záření. Testy ukázaly, že rostliny mohou detekovat radiaci osm hodin po expozici.
Zima je velký nepřítel inovací
Rostlinné senzory mají své výhody i nevýhody. Na rozdíl od mechanických senzorů, které mohou detekovat nižší úrovně radiace v reálném čase, jsou fytosenzory vhodnější pro monitorování širších ploch v okolí jaderných elektráren. Avšak jednou z nevýhod rostlinných senzorů je jejich omezená životnost, jelikož odumírají během zimy. To může způsobit přerušení monitorování v tomto ročním období.
Autor: Eva Kaisrová
