Že média fandila Petru Pavlovi? Ke zvolení to nestačí, přebíráme americký model, říká politolog

Inaugurace prezidenta Petra Pavla je sice doslova za rohem, ale budoucí hlava státu už nyní plní mnohé povinnosti spojené s funkcí. Je to vůbec správně, jak bude probíhat samotná inaugurace a v jaké pozici se nyní ocitá Pavlův soupeř z druhého kola Andrej Babiš? „V Česku nejsme na takové chování ještě před složením slibu zvyklí,“ říká Marián Sekerák, politolog z vysoké školy Ambis.

Nechová se Petr Pavel už nyní, jako by byl prezidentem? I když ho inaugurace teprve čeká…

Jednoduchá odpověď: Myslím si, že ano. Ačkoliv ještě nesložil ústavou předepsaný slib a neabsolvoval zmíněnou inauguraci, už takto opravdu vystupuje, účastní se různých, dokonce i zahraničních cest a setkání se státníky. Na to nejsme v České republice ani v širším okolí úplně zvyklí. A co ho k tomu vede? Těch důvodů bude více. Jedním z nich je, že Miloš Zeman se v posledních měsících, možná i letech svého prezidentského období nacházel v určité, ať už přímé, nebo nepřímé, izolaci. Až tak často nejezdil do zahraničí, nesetkával se v nějaké výrazné míře se zahraničními partnery, hlavami státu apod. Možná tu pak byl určitý deficit cest a setkání, a aktivit obecně. Druhá věc je, že se zvolený prezident Pavel chce evidentně odlišit od stylu Miloše Zemana, který byl přece jen, řekněme, usedlejší. Dobře to symbolizuje i fakt, že většinu času už nyní tráví v Lánech, a ne na Pražském hradě. A pak je tu ještě skutečnost, že přece jen existuje velká poptávka, aby se hlava státu vyjadřovala k zásadním otázkám, byla aktivní, můžeme říct, i akční, a aby byla vidět a slyšet. Vakuum, které tu dlouho bylo, poměrně úspěšně svými aktivitami v posledních týdnech vyplnil Petr Pavel.

Sám jste řekl, že něco takového je nezvyklé. Jedná podle vás Petr Pavel správně?

Z marketingového hlediska a z hlediska jeho týmu to správné může být. Minimálně mu to přináší zajímavé nové kontakty a plusové body. Může také touto cestou oslovovat i část veřejnosti, zejména své fanoušky. Z politického hlediska otázka spíš zní: Je to optimální? Přece jen je do inaugurace hlavou státu stále Miloš Zeman a nemyslím si, že by bylo vhodné, aby nově zvolený prezident takovýmto způsobem zasahoval do hájemství ještě úřadujícího politika.

Daniela Drtinová v rozhovoru s Čestmírem Strakatým prohlásila, že většina novinářů fandila Petru Pavlovi. Vnímáte to stejně?

Jde o velmi subjektivní hodnocení, protože momentálně asi neexistuje žádné univerzální empirické měřítko, s pomocí kterého bychom určili, jestli byl přístup médií k jeho osobě pozitivní. Paní Drtinová to samozřejmě řekla v nějakém kontextu. Možná jsou za tím určité osobní vztahy uvnitř české žurnalistické obce, ale jedná se pouze o hypotézu. Každopádně, že se média někdy přiklání k některému z kandidátů, nebo mu možná i nepřímo fandí, je pravda. A je to i určitý vzorec, který se zpožděním přebíráme z amerického prostředí, kde se média velmi jasně vyhraňují a profilují ve prospěch některých konkrétních kandidátů, a dokonce dávají i doporučení. Jde spíš tedy o trend, který postupně přichází i do české žurnalistiky.

Když teď dáme stranou perspektivu médií, jak si celou situaci vykládáte z pohledu politologa?

Samozřejmě úzce to souvisí s percepcí médií ze strany veřejnosti. Očekává se totiž, že média budou striktně neutrální, nestranná a budou poskytovat pouze informace bez nějaké názorové roviny. Anebo veřejnost očekává i nějaké formování názoru – že se médium, ať už tištěné, online, nebo jiného druhu, vyhraní vůči některým kandidátům, případně některé bude preferovat. Pochopitelně jiná situace je u médií veřejné služby, kde něco takového nemůžeme očekávat a lze říci, že je to přímo nežádoucí.

Přesto, Petr Pavel byl v podstatě miláčkem médií. I jeho protikandidát Andrej Babiš tvrdil, že mu přijde, jako kdyby jeho vlastní Mladá fronta DNES „kopala za Petra Pavla“. Stačí něco takového k tomu, aby člověk vyhrál důležité volby?

Odpověď je v tomto případě poněkud složitější. Když se podíváme na mediální krajinu, i výrok pana Babiše je čistě subjektivní. Má pocit, že Pavlovi fandí nebo nadržují, ale dokázat toto tvrzení může být poměrně náročné. Hranice mezi tím, kde se nadržuje a kde se pouze informuje, je velice tenká. A je velmi těžké ji přesně určit. Samozřejmě, mít média na své straně je pozitivní. Jde o výhodu pro kandidáta či kandidátku. Ale určitě to nestačí, protože kombinace dalších faktorů a dalších důvodů pro úspěch je mnohem širší než jen nějaké mediální sympatie.

Petra Pavla čeká inaugurace. Jak celá procedura probíhá?

Velmi jednoduše. Když se podíváme do ústavy, v ní je to dokonce přesně popsáno, byť stručně. Základním aspektem inaugurace je společná schůze obou komor – Poslanecké sněmovny a Senátu. Jde ale pouze o symbolický akt, protože jejich role je v podstatě pasivní. Jen přihlížejí, jak nově zvolený prezident skládá ústavou předepsaný slib do rukou předsedy Senátu. Všechno kolem jsou už jen různé doplňky, jako například ohlášený koncert, který se má odehrávat v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Prezident Pavel tím navazuje na tradici, která už je staršího data – především na Václava Havla, který něco podobného absolvoval po svých inauguracích ještě v 90. letech.

Jak následně probíhá předávání prezidentských pravomocí?

Něco takového už v posledních týdnech sledujeme, prakticky od zvolení pana Pavla prezidentem. Nejdříve se řešilo, jestli vůbec, kdy a za jakých okolností se odehraje jeho osobní schůzka s panem prezidentem Zemanem – která se nakonec uskutečnila, po vzájemné dohodě. Zvolený prezident Pavel se tedy obeznamuje s chodem prezidentské kanceláře. A to společně se svým týmem – už ohlásil i mnohá jména, která ho budou doprovázet na jeho prezidentské cestě. Alespoň v těch prvních fázích. Proces předávání moci již tedy začal a je to tak rozhodně správně.

Jaké konkrétní kroky od Petra Pavla ze začátku očekáváte? On sám několikrát v médiích prohlásil, že udělá na Hradě průvan… 

Myslím, že tímto vyjádřením trochu odpovídá na poptávku části veřejnost. Především té, která s ním sympatizovala a která mu dala svůj hlas. Mnozí už nebyli spokojeni se způsobem výkonu funkce pana prezidenta Zemana, respektive s tím, jak 

funkci uchopoval v posledních letech. Domnívám se, že se opravdu jedná o odpověď na tento typ poptávky. Do jaké míry zmiňovaný průvan opravdu bude, se ukáže až v nejbližších měsících. Třeba i v souvislosti s ohlášeným auditem v Kanceláři prezidenta republiky.

Co by měl Petr Pavel udělat, aby oslovil i své nevoliče? Co třeba jeho vyjádření k valorizaci důchodů, kdy to vypadá, že úplně nesouhlasí s vládními návrhy? Může to být pokus přiblížit se těm, kteří ho nevolili. 

Pro prezidenta je důležité, alespoň z počátku, aby se vyjadřoval velmi konsensuálně a aby se snažil oslovovat různé části veřejnosti – dokonce i občany, kteří mu nedůvěřují, respektive ho nevolili. Na druhou stranu, ve funkci už nepotřebuje být takto široce rozkročen. Dalo by se říct, že nemá důvod, aby uspokojoval potřeby a očekávání různých segmentů společnosti. Čeká ho několik let v prezidentské funkci. Bezpečných let, kde může podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vykonávat funkci. A je určitě nepochybné, že se setká s různým typem opozice a s různými projevy nesouhlasu. Nikdy neuspokojí všechny občany ani politiky. Už pan Babiš, jeho protikandidát z druhého kola, začíná mít vyjádření, která jsou možná trochu provokativní vůči jeho osobě. Bude ještě velmi zajímavé sledovat vztah mezi prezidentem a současnou opozicí, respektive opoziční částí Poslanecké sněmovny.

Andrej Babiš několikrát Petra Pavla označil za provládního kandidáta. Jak se na to díváte vy?

Šlo o rétoriku, která byla ze strany Andreje Babiše naprosto pochopitelná. Kdybych proti Petru Pavlovi kandidoval já, asi bych to neříkal jinak. Protikandidát se musí zásadně vyhrazovat. A samozřejmě získávat právě ty voliče, kteří byli různorodí – z opozičního tábora. Bylo totiž jasné, že voliči z tábora vládní koalice preferují spíše kandidáta Pavla. On sám ale nevystupoval jako oficiální kandidát ani jedné ze současných vládních stran. Na druhou stranu tím, že mu část vládní koalice vyjádřila otevřenou podporu, nepřímým způsobem tímto typem kandidáta mohl být.

Ještě se vraťme k Andreji Babišovi. Jaká je teď jeho role? Asi všechno směřuje k tomu, že se stane znovu českým premiérem…

Neřekl bych, že k tomu všechno směřuje. Může to být jeho ambicí, ale vývoj tomu zatím rozhodně nenasvědčuje. Zatím se nezdá, že by hrozily předčasné parlamentní volby. Uvidíme ale, co přinese další vývoj. Nicméně navzdory počátečním vyjádřením Andreje Babiše těsně po druhém kole prezidentské volby, že nic není jisté a že třeba možná ani nebude dál pokračovat jako předseda hnutí ANO, se zdá, že vnitřní konsolidace hnutí ANO již probíhá – i v souvislosti s odchody některých významných tváří tohoto hnutí. Dokonce i přímo z předsednictva hnutí. Pozice pana Babiše se ale zdá být v rámci hnutí ANO nadále stabilní.

Vypadá to, že se Andrej Babiš snaží pod svým vlivem sjednotit veškerou opozici. Třeba tím, jak se vyhraňuje vůči SPD. A teď například oznámil návrat do politiky Jiří Paroubek, který by rád sjednotil roztříštěnou levici. Má vůbec nějakou šanci? A jak to s opozicí bude dál?

Nejdřív bych se vyjádřil k první polovině otázky. Pokud by chtěl pan Babiš se svým hnutím „lovit“ ve vodách SPD, samozřejmě by musel být mnohem radikálnější, protože elektorát hnutí SPD je především antisystémový. A pokud si chce hnutí ANO udržet svůj sociálnědemokratický akcent, který v posledních letech zdůrazňuje nejen konkrétními kroky, ale i verbálními projevy, tak stěží si jde představit, že by bylo úspěšné právě v antisystémových vodách. Babišova rétorika by se potom musela mnohem více vyhrotit a být radikálnější. K té druhé části: Jiří Paroubek je osobnost, která již z české politiky vyvanula. A už jeho předchozí pokusy o návrat ukázaly, že zatím nenašel úspěšný recept, jak se vrátit do hry, zpátky do centra politického dění. Podobný osud podle mě čeká i jeho nynější ambice.

Při našem posledním rozhovoru jste tvrdil, že prohra v prezidentských volbách může pozici Andreje Babiše destabilizovat. Jak je tomu teď?

Já bych to možná upřesnil. Říkal jsem „prohra v prvním kole“, tedy pokud by se nedostal do toho druhého. A to se nestalo. Nebyly tady totiž podmínky, aby k vnitřní destabilizaci v ANO docházelo. Už jsem to zmiňoval – sledujeme v poslední době odchody významných tváří, jako jsou pan Macura nebo Vondrák. Jenže to se neděje v důsledku Babišova neúspěchu v druhém kole. Jde spíše o určité neporozumění nebo vnitřní pnutí, které bylo dlouhodobě patrné. Nakolik to oslabí hnutí ANO regionálně, to je otázka. Konkrétně tyto dvě osobnosti jsou opravdu významnými, vlivnými a viditelnými regionálními politiky, kteří hnutí přinášeli značné množství hlasů. ANO si bude muset samo vyhodnotit, jakou strategii právě v těchto oblastech následně zvolí.

A mohou v ANO vzniknout nějaké speciální frakce, které budou reflektovat určitou část své základny? Třeba když nesouhlasí s tím, jak se navenek ANO prezentuje?

Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Právě v souvislosti s tím, že řady hnutí opouští významné tváře, nevidím momentálně prostor pro vznik nějakých názorových platforem či frakcí, které by mohly vnitřně hnutí destabilizovat. Naopak se zdá, že dochází k poměrně výrazné konsolidaci hnutí směrem dovnitř a současně také, ohledně komunikace, i navenek.

Dříve se spekulovalo, že uvnitř ANO existuje tzv. faltýnkovská větev. Jakou pozici zaujímá Faltýnek nyní?

Kdybych to chtěl komentovat s jistou dávkou ironie, možná bych řekl, že je v Malaze, že někam odletěl na dovolenou. Když se podíváme na jeho parlamentní aktivitu, moc velká není. Nebo třeba na jeho příspěvky do rozpravy, těch má opravdu jenom pár. Ani legislativní aktivita není nějak enormní. Podle mě je to docela podobný modus, v jakém je nastaven třeba i pan Babiš jako předseda hnutí, o kterém je známo, že nepatří k častým návštěvníkům sněmovny. Ačkoliv by se očekávalo, že z pozice poslance bude aktivní.