Život za mřížemi: Máme nejvíce vězňů v EU, ale nejméně útěků. Denně nacházíme pašované mobily

České věznice procházejí zásadní proměnou. Přestože máme v přepočtu na obyvatele nejvíce vězňů v EU, moderní přístupy a technologie mění tvář našeho vězeňského systému. Rozhovor s generálním ředitelem Vězeňské služby ČR Simonem Michailidisem odkrývá pohled do světa za mřížemi.

„Na 100 000 obyvatel připadá u nás přibližně 190 vězňů. To je opravdu na špici v rámci EU,“ přiznává Michailidis hned v úvodu. Toto číslo je alarmující a ředitel vězeňské služby upozorňuje na důležitý kontext: „Vyspělejší země stejně bezpečné jako Česká republika mají na 100 000 obyvatel zhruba poloviční počet vězněných osob.“

Michailidis vysvětluje, že tato situace je způsobena mnoha faktory, z velké části historickými. „Zeměpisně nejsme úplně nejhorší v tomhle ohledu, ale jsme na špici,“ dodává.

Mýtus o extrémní recidivě

Často se hovoří o vysoké míře recidivy v Česku, údajně až 70 %. Michailidis však tento mýtus vyvrací: „Když použijeme stejnou metodiku výpočtu jako ostatní evropské země, jsme na tom s návratností vězňů velmi podobně. Problém je v metodice – v Česku se za recidivistu považuje každý, kdo se kdykoli vrátil do vězení, zatímco v jiných zemích se sleduje návratnost jen v určitém časovém horizontu.“

„V České republice dosud všichni tu recidivu vykazovali absolutními čísly,“ vysvětluje Michailidis. „To znamená, že každý v České republice, kdo se někdy vrátil do vězení, je jedno v jaké době, dejme tomu při svém dospívání něco provedl, způsobil nebo byl u nějaké výtržnosti, dostal za to několikaměsíční trest. V rejstříku je zaznamenán dočasně, ale v našich záznamech je zaznamenán navždy.“

Od trestu k nápravě: Nová filozofie vězeňství

Dnešní věznice už nejsou jen o trestu. Michailidis popisuje tři hlavní funkce výkonu trestu: „Je to především ochrana společnosti a ochranná funkce výkonu trestu především, ale i vazby zabezpečovací detence. Pak je tady funkce odplatná, odstrašující. A pak je tady funkce regulativní, to je snaha a povinnost regulovat chování našich klientů do budoucna po opuštění věznice.“

Vězeňská služba se snaží naplňovat zejména regulativní funkci. „Máme celou řadu vzdělávacích a resocializačních programů. Od získání výučního listu až po specializované kurzy pro agresivní řidiče nebo otce, kteří selhali před svými dětmi,“ popisuje Michailidis. Cílem je připravit odsouzené na návrat do společnosti a snížit riziko recidivy.

Michailidis však přiznává, že podmínky ve věznicích nejsou pro naplnění této funkce optimální: „Bohužel, my si musíme přiznat -nejenom ve vězeňské službě, ale celkově jako společnost-, že podmínky ve věznicích, jak personální, tak stavebně technické materiální, nejsou pro naplnění té regulativní funkce účelu výkonu trestu úplně optimální.“

Práce za mřížemi: Mýty a realita

„Dnes pracuje asi 60 % práceschopných vězňů. Rádi bychom toto číslo zvýšili, ale narážíme na kapacitní limity,“ vysvětluje ředitel. Překvapivě dodává, že většina odsouzených o práci stojí: „Je to mýtus, že vězni nechtějí pracovat. Naopak, většina se o zaměstnání aktivně zajímá.“

Práce ve vězení není jen o výdělku, ale i o získávání pracovních návyků a dovedností pro budoucí život na svobodě. Michailidis vysvětluje, že odsouzení mají povinnost hradit náklady výkonu trestu, ale je to spíše symbolická záležitost: „Od roku 1999 může platit podle svého výdělku, ale maximálně do 1 500 Kč měsíčně, což je opravdu symbolická záležitost v dnešní době.“

Technologická revoluce za mřížemi

S nástupem moderních technologií čelí vězeňská služba novým výzvám. „Denně nacházíme pašované mobilní telefony. Bojujeme s tím, ale úplně zamezit tomu nelze,“ přiznává Michailidis. Věznice investují do moderních detekčních zařízení, ale úplné odstranění tohoto problému je prakticky nemožné.

„Dnes nám už takové ty běžné detekční rámy nestačí, musíme nakupovat nové technologie, tzv. tyčové detektory, které jsou mnohem citlivější, určí nám i místo, kde je ten telefon uchován, ať už v těle nebo v oděvu,“ vysvětluje Michailidis. Zároveň upozorňuje na problém s vězni, kteří pracují mimo věznici: „Když si vezmete, že jeden náš kolega nebo kolegyně hlídá 7-8, ale také 20-25 vězněných osob na pracovišti, tak prostě my bychom se museli rozhodnout, jestli je pro nás důležitější zachovat práci odsouzeným, anebo zamezit jednomu z nich dostat do věznice ten mobilní telefon…“

Kybernetická bezpečnost ve věznicích

Vězeňská služba musí čelit i hrozbám v oblasti kybernetické bezpečnosti. „Naši informatici velmi dbají na bezpečnost technologií, které využíváme,“ říká Michailidis. Přestože detaily nechce prozrazovat, ujišťuje, že zabezpečení dat je na úrovni běžné ve státní správě.

„Ať už je to vlastně neustálý monitoring toho, co se na našich počítačích děje, přes využívání různých moderních technologií, firewallu atd.,“ vysvětluje. „Já bych řekl jako laik, že to zabezpečení u nás je na té běžné úrovni státní správy a nejsem schopen teď říct, jestli je to dostačující nebo ne, ale určitě v tomto ohledu si myslím, že nespíme, že jsme schopni tu základní bezpečnost našich dat zajistit.“

Útěky: Realita versus hollywoodské představy

Přestože útěky z vězení stále fascinují veřejnost, realita je mnohem méně dramatická. „V České republice je útěků jednoznačně nejméně v rámci Evropské unie,“ uvádí. Přesto k pokusům o útěk občas dochází, jak ukazují případy z Pardubic či Valdic v posledních letech.

„Bohužel, měli jsme a máme každý rok minimálně jeden pokus o útěk,“ přiznává Michailidis. „Například z Pardubic, Valdic – to se objevilo ve veřejném prostoru – se podařilo dvěma vězňům vloni předloni překonat veškeré překážky, které jsou stavebně technické, a dostat se za zeď věznice, kde byli našimi příslušníky zadrženi.“

Michailidis však upozorňuje na neustálé riziko: „Když máte na jedné straně nebezpečného zločince, který prostě vnímá život a svět jenom v ten okamžik, ve kterém zrovna je, a máte obsazené strážní věže strážnými se střelnou zbraní, tak mezi 20 000 vězni a mezi tou skupinou těch opravdu nejnebezpečnějších se bohužel vždycky najde někdo, koho tohle všechno neodradí a zkusí to.“

Lidský faktor: Korupce a profesní deformace

Případy korupce mezi vězeňským personálem jsou podle Michailidise spíše ojedinělé. „Za rok je odsouzeno přibližně 40 příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby, ale většinou jde o přečiny nesouvisející s výkonem služby jako je řízení pod vlivem alkoholu,“ vysvětluje.

„Vloni nebo předloni se podařilo soudům na základě činnosti pověřených policejních orgánů vězeňské služby odsoudit více než 300 odsouzených ve věznicích, kteří páchali další trestnou činnost,“ uvádí Michailidis pro srovnání. „A za stejné období bylo odsouzeno několik desítek, přibližně 40 příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby, za různé trestné činy, nejenom ty spojené s výkonem služby nebo práce ve vězeňství.“

Sám ředitel přiznává určité profesní deformace: „Co mě třeba mrzí, je že jsem začal používat vulgární výrazy. To až ve vězení. Když má člověk nějakou tu negativní emoci, tak na to mě žena občas upozorní.“

Cesta za mříže: Osobní příběh šéfa vězeňské služby

Na závěr se Michailidis svěřil s osobní motivací pro práci v tomto náročném oboru: „Už jako mladý jsem chtěl pracovat s lidmi, kterým bych mohl pomoci, aby neskončili špatně. Zní to naivně, ale ta myšlenka mě drží dodnes.“

Jeho cesta do vězeňství však nebyla přímočará. Před nástupem do věznice v Opavě v roce 1993 pracoval dokonce jako horník. „V roce 90, když jsem opouštěl základní vojenskou službu, na kterou jsem nastupoval v roce 88, tak svět byl úplně naruby, všechno bylo jinak a já jsem o tom začal přemýšlet o tom vězeňství už opravdu vážně,“ vzpomíná Michailidis.

Zajímavé je, že původně chtěl nastoupit do věznice už dříve, ale rodiče ho od toho odradili: „Rodiče se úplně zhrozili a říkali: ‚No to nemyslíš vážně, ty chceš bejt bachař? Víš co to je za lidi? To jsou násilníci, opilci, to je to nejhorší, ti jsou stejný jako ty vězni.'“ Nakonec ho k práci ve vězeňství přivedla až jeho budoucí manželka, které se nelíbila jeho práce v dole.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Zde jsou některé z nejzajímavějších bodů:

• Česko má v přepočtu na obyvatele nejvíce vězňů v EU
• Mýtus o 70% recidivě – realita je jiná při použití stejné metodiky jako v zahraničí
• Moderní věznice se snaží o nápravu, ne jen trest
• 60% práceschopných vězňů pracuje, většina o práci stojí
• Denně se ve věznicích nacházejí pašované mobilní telefony
• Útěky z věznic jsou v ČR nejméně časté v rámci EU
• Osobní příběh šéfa vězeňské služby – od horníka k řediteli
• Výzvy kybernetické bezpečnosti ve věznicích
• Profesní deformace vězeňského personálu