ZLÍNSKÝ SPECIÁL: Německo si málo sype popel na hlavu, energetická krize je důsledkem jeho sázky na jednu kartu

Bez ruského průmyslu se obejdeme, Neumí vyrobit ani vysokooktanový benzin. Pokusy vyrábět něco smysluplného a dovážet to do Evropy stejně skončily neslavně. V závislosti na energiích je to horší. Kdybychom se tady 12 let výlučně neorientovali na Rusko, dnes bychom žádné problémy neměli, říká Josef Doleček, zakladatel společnosti Fillamentum.

Dalo by se říct, že se v posledních dvou letech roztrhl pytel se společnostmi, jež vstupují na pražskou burzu, tedy především na trh Start. Vaše společnost je tam už delší dobu, jak se na to dnes díváte? 

Pořád skvěle, je to nesmazatelný zážitek. My jsme vstupovali na trh Start v době, kdy začínal. Tudíž jsme byli premiérou trhu se všemi plusy i minusy. Cestu jsme prokopávali a ukázali firmám, že financování prostřednictvím akciových trhů je možné. Reálným faktem je, že jsme si tenkrát šli pro nižší desítky milionů korun, přitom v IPO se dnes dělají vyšší řády. To by se asi nestalo, kdyby trh na začátku nebyl úspěšně rozjetý a nebylo na co navazovat. Je fakt, že jsme v rámci středoevropského regionu jako Pražská burza a trh Start výjimkou. Je to dobře, protože jsme vstupovali na pozici, kdy už financování na akciových trzích bylo například v Polsku běžnou záležitostí přes dekádu. Je fajn, že se to podařilo i v Praze a je to tak úspěšné.

Kdybyste mohl vrátit čas, řešil byste v rámci IPO něco jinak?

Je to velice hypotetická otázka. Žijeme tady a teď. Říkat si, jestli by bylo lepší, kdybychom nebyli průkopníky a přišli později a mohli se poučit z toho, co udělali ostatní. Já rozhodně nevzlykám nad tím, že jsme vstoupili v roce 2018 na trh, a zkusili to. To rozhodně ne, pro nás je to pozitivní.

V tuto chvíli ve vaší společnosti drží poměrně výrazný podíl společnost NWT. Nebyl jste úplně nadšený ze vzájemné spolupráce, jaká je situace nyní?

To je těžká otázka. Určitě v tom období, kdy my jsme jako startup vznikli, tak NWT jako partner splnil svoji úlohu. Vezměte si, že v roce 2010 nebylo úplně obvyklé financování startupů, v té době to pro nás bylo východisko. Změnilo se prostředí, a tak se během té doby změnil i apetit investorů. To je fakt, a dnes se nacházíme v takové situaci, že jsme vyrostli a jsme, troufnu si mluvit i za kolegy z NWT, zralí na to změnit vlastnickou strukturu směrem ke strategickému investorovi. Za mě ve své době NWT splnilo svoji úlohu. 

Neplánujete odkoupení firmy zpět, nebo založení nové? 

Zasaďme to do stávající situace, kdy cena peněz je úplně jinde, než byla před půl rokem. Koneckonců i financování v korunách je dnes výrazně dražší, než je euro financování. Na jednu stranu se trh rozjel, i co se týče investorů. Do toho přišel letošní rok, kdy apetit investorů je tlumený nejistotou a tím, co se děje globálně. Rozhodně rok 2022 není o tom, že by vám investoři financovali jakýkoliv projekt. Dnes je to opravdu o číslech. I na zajímavé startupy je pohlíženo jinou optikou než před rokem. My máme tu výhodu, že jsme na trhu a máme s čím pracovat. Musím říct, že i naše pozice ve světě je asi silnější než v České republice. Pokud budeme hledat partnery, tak asi mimo Českou republiku. 

Drahé energie doléhají na průmysl, jak to ovlivňuje vás?

Existují dva pohledy. Jeden pohled je, na kolik máme relativně dražší energie oproti jiným evropským zemím. Polsko je s cenami energie výrazně níž, než Česko nebo Německo. Tudíž konkurovat průmyslem a výrobou proti Polsku, je podstatně složitější. Na druhou stranu energie mimo Evropskou unii, konkrétně ve Spojených státech, je příznivější. Není to jen otázka energií, je to komplexní otázka toho, jak podražila doprava, logistika. My jsme dnes museli přehodnotit celý byznys, včetně logistiky. Na druhou stranu já energie vnímám úplně stejně, jako každou jinou komoditu. Kdo měl možnost se zajistit, tak se zajistil. My máme zafixované energie na několik let dopředu. A mrzí mě, že ti, co si energie nezafixovali a těžili dlouhou dobu ze spotových cen, které jsou výrazně nižší než fixní, tak dnes křičí, abychom se všichni podělili o jejich zvýšené náklady. Pro mě je to úplně exemplární příklad privatizace zisků a socializace nákladů. To mě vadí z toho důvodu, že energie pro nás mohly být konkurenční výhodou. A v okamžiku, kdy vláda vyslyší stesku těch, kteří jeli na spoty, tak se my všichni podělíme na budoucích nákladech, které se promítnou do daní nebo zadluženosti Česka, to mi vadí.

Jaké řešení by tahle situace mohla mít? 

Tato otázka má odpověď sahající deset, dvanáct let zpět. My jsme si nevymysleli trh s energiemi, Energiewende jako Německo. Nechtěli jsme vše otočit a během deseti roků přejít na zelenou energii s rizikem toho, že ten přechod bude krytý levnou energií z Ruska. To bylo prostě neprozíravé a dnes všichni hasíme problém, který vznikl v Německu, potažmo v Evropské komisi. Všichni si pamatujeme Timmermanse, který loni objížděl členské státy Evropské unie a přesvědčoval je tu laskavým slovem, tu méně laskavým slovem, tu úplatkem do zelených investic, abychom Green Deal přijali bez výhrad. Najednou přišel 24. únor a vpád Ruska na Ukrajinu. Okupace cizího státu a všichni se divíme, že jsme vsadili na jednu kartu. Celý problém je také v tom, že spousta lidí v Bruselu má problém tohle přijmout a pořád se v tom snaží hledat zelené cesty. Já vůbec nejsem proti zeleným cestám. Akorát je nutné vědět, že všechno má svou cenu a vsadit na jednu kartu a riskovat, že se staneme rukojmími, to by asi neudělal žádný dobrý hospodář.  A Evropská komise a Německo to udělalo. Dnes tady máme jen důsledky.

Vy jste se zajistili, jenže takových firem na trhu nebude většina. Jak to podle vás dopadne, zkrachují firmy na českém trhu? 

Já si myslím, že situace je dnes taková, že nikdo nenechá nikoho padnout. Obávám se ale toho, že ty peníze se někde vzít musí. A je to jen o tom, že si protáhneme inflaci. Ať už se zadluží stát, nebo se poskytnou zaručené úvěry, bude to jen odložení problému do budoucna. A my se ho nezbavíme. To bude znamenat vyšší inflaci po delší dobu a asi do budoucna nutnost zvýšení daní. 

Teď nenecháme nikoho padnout. S firmami, jež těžily ze spotových cen, si rozdělíme náklady, ale bude to na úkor firem, které mohly výrazně rychleji růst. Těžko říct, protože pokud to zasadíme do celoevropského ekonomického rámce, kdy jsou všichni dodavateli všech, tak co je to menší zlo. Myslím, že Německo si málo sype popel na hlavu.  

Podívejme se na příští rok 2023, dokážete najít pozitiva, nebo to vidíte negativně?

My se neustále snažíme hledat pozitiva i v tom špatném. Máme teď za sebou dva super negativní roky covidu. Ty znamenaly zářez do státní kasy v řádu stovek miliard korun. Pořád se snažíme říkat, to je ta příležitost, příležitost změnit pohled. Je to fajn, snažit se hledat na všem to pozitivní. Ale ono je nutno asi říct, že ty dva roky, plus to, co nás dneska čeká, tak bude jistojistě mít dopad na naše chování. Řeknu to natvrdo, všichni zchudneme nebo už chudneme. Bude to pro nás znamenat víc práce za míň peněz. Pokud nebudeme chtít udělat to, že zase ten dluh navýšíme a předáme ho našim potomkům.

Naznačil jste, že Fillamentum má možná ještě větší věhlas v zahraničí než v Čechách, jste hodně proexportní společnost a působíte i v Americe.  Jaké máte plány do budoucna? 

Amerika je pro nás klíčový trh. Je to něco, co nám zlepšuje náladu, když se podíváme na problémy napříč Evropou. Trh ve Spojených státech, byť se oživil později než v Evropě, tak je dnes rychleji rostoucí. Já, když jsem se letos v březnu objevil po dvou letech ve Spojených státech, tak první prozření bylo v tom, jak moc Amerika poskočila ve využití nových technologií. Jestli někde opravdu vzali problémy covidu jako příležitost, tak to byly Spojené státy. My jsme o tom v Evropě moc mluvili, ale ve skutečnosti to úplně neřešili. Spojené státy do toho zásadním způsobem investovaly a investují. Rozdíl je nutno říct daný i tím, jak moc se například aditivní technologie využívají ve sféře, která tady byla dost dlouho sprostým slovem, a to je obranný průmysl. Ruská agrese na Ukrajině ukázala, že Evropa je nepřipravená, že tady zbrojní firmy byly v útlumu. Byly v úplně jiné situaci než americké. Špatně byly vnímány i bankami, pokud jste přišli a chtěli financování, tak se ptali v rámci společenské odpovědnosti, jestli náhodou nevyrábíte zbraně. Změna tohoto paradigmatu, tak tady nastala. I v Evropě jsme si uvědomili, že bez toho, aniž bychom měli silnou zbrojní výrobu, tak nejsme schopni pořádně hájit svoje evropské hodnoty. Ještě jsme ale daleko od toho, kolik peněz v Americe vláda uvolňuje na tyhle nové technologie. 

Myslíte si, že v České republice by se násobně víc mělo investovat do zbrojení a výroby zbraní?

Já si úplně nemyslím, že by se muselo. Protože Česká republika dostala za 50 miliard objednávky z Ukrajiny. Ukázalo se, že zbrojní průmysl je něco, co jsme vždycky uměli. Máme dnes co nabídnout, takže ty firmy v tomto aktivní jsou a je fajn se o tom bavit, jestli i stát tyto technologie nepodpoří cíleně.

Když se podíváme na byznys směrem na východ, jaké máte zkušenosti s tím ruským?

Já mám velmi osobní, 10 let trvající intenzivní zkušenosti s ruským trhem. Když jsem zakládal Fillamentum, tak jsme věděli, že to je cesta, kudy nechceme jít. Dost mě udivovalo, jak velkou pozornost Česko, české úřady i česká obchodní diplomacie věnovala právě trhu v orientaci na Rusko nebo na státy bývalého Sovětského svazu. I při vědomí toho, kolik peněz činí naše vzájemná obchodní výměna s Ruskem a kolik například s Bavorskem. Zákonitosti ruského trhu jsou něco jako zákonitosti ruského rybolovu. Jsou to věci, které úplně nechápete. Jsou jiné, než jsou západní zvyklosti. Z mého pohledu je dobře, že jsme změnili fokus z těchto trhů na západní a obchodujeme standardně. 

Myslíte si, že se svět obejde bez ruského průmyslu a energie?

Bez ruského průmyslu určitě. Rusko neumí vyrobit ani vysokooktanový benzin. A pokusy o to vyrábět něco rozumného a dovážet to do Evropy stejně skončily u toho, že potřebujete prostě milion razítek a není to úplně svobodné obchodování. A co se týče energií, kdybychom se tady 12 let výlučně neorientovali na Rusko, tak dnes ten problém asi nemáme.