ZLÍNSKÝ SPECIÁL: Vymáhací agentury by měly být pro věřitele až poslední možnost

O tom, jak se na trhu půjček podepsaly krize posledních let, za jakých podmínek nejlíp půjčovat druhým lidem a na co si dát pozor, nám prozradil Filip Petráš, partner v advokátní kanceláři Petráš Rezek. 

V této nelehké ekonomické situaci, kterou spousta lidí řeší, jak moc složité je dostat půjčené peníze zpět?

Složité to může být, a nemusí. Záleží vždy na osobě věřitele. Jestli je to právnická, nebo fyzická osoba atd. Je tam spousta dalších okolností, které je nutné posoudit.

O kolik procent se meziročně zvýšil počet těch, kteří nejsou schopni splácet?

Ta procenta se zvýšila v souvislosti s tím že bylo usnadněno osobní oddlužení, co se týče  fyzických osob. Nemusí už garantovat uhrazení 30 % závazků, než je jim oddlužení povoleno. Takto meziročně je to momentálně těžké odhadnout, protože ta situace byla velmi turbulentní už v souvislosti s covidem. Přestože byl stát z jeho následků zcela finančně vyčerpaný, tak naopak u lidí, kteří třeba byli na 80 % doma a neměli příležitost prostředky spotřebovat, situace nebyla finančně tak špatná. Nicméně jak se zase otevřely možnosti finance spotřebovávat, ale i v souvislosti s nynější krizí, která je a bude ještě horší, tak to procento se bude zcela určitě podstatně zvyšovat. 

Je to kvůli současné ekonomické situaci, covidu, konfliktu na Ukrajině, zvyšování cen energií, nebo jaké souvislosti tam vnímáte?

Budeme se potýkat s tím, že větší procento lidí nebude schopné dostát svým závazkům, a to z celého souhrnu těchto okolností. Dopady covidu pro společnosti, které zaměstnávají lidi, vidíme až s nějakým časovým odstupem. Do toho se vmísila válka na Ukrajině. A třetí problém je růst cen energií a v neposlední řadě růst úrokových sazeb u hypoték. To znamená, že bude docházet k refinancování hypoték, zvyšování cen energií, které teď mají ještě nějakým způsobem do konce roku fixovány. A v tom okamžiku porostou domácnostem náklady, ovšem ne v jednotkách ani desítkách, ale stovkách procent. Lidé budou opravdu muset řešit situace, kdy nebudou schopni hradit své závazky.

Nemyslíte si, že této situace mohou zneužívat ti, kteří by třeba i na splácení měli, ale právě nyní mají k dispozici spoustu výmluv?

To zase záleží na osobě věřitele, jestli jim takové výmluvy umožní, anebo přistoupí k vymáhání pohledávek. Anebo jestli výmluvy jsou skutečné, či ne. Vždy závisí v podstatě na tom, kdo je pánem situace v okamžiku, kdy jsou tu pohledávky s platnými věřitel. A na věřiteli závisí, jestli se rozhodne, že zahájí vymáhání pohledávky, přistoupí k nějakým razantnějším krokům, anebo dá dlužníkovi delší dobu na splácení.

Zaznamenali jste i nějaké případy, že věřitelé v důsledku nesplácených půjček mají existenční problémy? 

Mnoho, a znovu to řeknu – a bude to znít možná trošku jedovatě –, ale každý by si měl vše dobře rozmyslet, než dá své prostředky všanc třetím osobám. Jestli je dostatečně zajištěn pro případ, že dlužníci nebudou splácet. Ještě na právech, když jsem studoval, tak nám pan profesor říkal: Ručení bych nepodepsal ani vlastnímu synovi. Jde o to, jak ti lidé uvažují a že panuje určitá bezstarostnost v rámci půjček zajištění, spoludlužnictví nebo ručitelství. A tady já vyzývám lidi k opravdu veliké obezřetnosti.

Jak se v takovém případě má postupovat? Pokud někdo v současné chvíli má ekonomické problémy, a to i kvůli tomu, že právě někdo jiný mu dluží? Existuje cesta, kterou byste doporučil se vydat?

Těch možností je několik. Samozřejmě první z nich je vymáhání pohledávky, a to ať už soudní, nebo mimosoudní cestou. S tím souvisejí určité náklady, ať už soudní poplatek, nebo poplatky za advokáta. A současně se musí vzít v potaz, že to určitou dobu trvá, a tu nelze nelze stanovit, protože závisí na soudech. A pak je to vymahatelnost, jestli v mezidobí dlužník se toho majetku nezbaví. Nebo jestli mu vůbec nějaký zůstane, jestli ho nespotřebuje. A druhá věc je možnost se snažit pohledávku prodat někomu, kdo má čas si ty peníze takzvaně vysedět. Ale na druhou stranu musí věřitel počítat s tím, že pohledávky se nekupují za stoprocentní částky, za stoprocentní hodnotu dluhu. Musí počítat s tím, že o nějakou část té investice, té půjčky nebo těch prostředků přijde. A pak je to jenom otázka ceny peněz v daném čase ve vztahu k inflaci atd.

Jaké jsou nejčastější konkrétní příklady z vaší praxe? 

My v rámci vymáhání pohledávek máme dlouholeté zkušenosti – opravdu jsme jich vymáhali již desetitisíce, a to ať z oblasti pohledávek z obchodních vztahů, pohledávek mezi fyzickými osobami, vymáhali jsme pohledávky ze spotřebitelských úvěrů. Nejčastěji je to v rámci těch fyzických osob, kdy jedna osoba půjčí druhé nebo se za něj zaručí atd. Občas jsou to ale smutné osudy. Nicméně jsou to smutné osudy i pro toho věřitele, který mnohdy do toho dal celoživotní úspory a v podstatě se dostává do situace, kterou nezapříčinil, naopak se snažil někomu pomoct, ale to plnění je těžce vymahatelné.

Jaké jsou tedy možnosti získat tyto peníze zpět? Máte nějaký základní návod?

Základní návod je nejdřív zkusit sám, řekněme, právní řešení prostřednictvím advokáta. Vymáhací agentury by měly být až poslední možností. Protože tím ten člověk šetří své vlastní prostředky a současně nevyhrocuje situaci do té míry, že ten druhý se potom neurazí, když s ním jedná hned právník, že mu ani nezavolal, aby mu ten dluh vrátil atd. Nicméně, pokud se rozhodnete využít služeb advokáta, tak samozřejmě na schůzku vždy si s sebou přineste veškeré podklady, které k tomu máte písemně, a sdělte mu veškeré okolnosti, které se k dané kauze vztahují. A to i pokud existuje nějaká komunikace. Protože pro advokáta je potom vždy nejhorší zjistit, když zahájí kroky k vymáhání, že jste napsal: „Franto, tak si to nech, já ti to odpouštím. Srovnáme se, až se ti bude dařit líp.“ To je potom tzv. deal breaker a něco hodně těžce obhajitelného u soudu.

Zkusme ještě dát dohromady návod pro ty, kteří zvažují, jestli třeba někomu věřit, nebo ne, jestli půjčit, nebo nepůjčit. Jakési základní kroky pro fyzické i právnické osoby, které byste doporučil, aby každý udělal, než peníze kamkoliv pošle. 

Já bych si hlavně na začátku promyslel, jestli s tou osobou mám takový vztah, abych jí půjčoval své prostředky v této nejisté době. Když dospěji k tomu, že ten vztah je natolik dobrý, že prostředky půjčit chci, tak v tom případě pak je třeba zkontrolovat bonitu potenciálního dlužníka. To znamená zjistit si, jestli vlastní nějaký majetek, kterým by mohl půjčku zaručit. A i ten skutečný důvod, proč ten člověk peníze chce nebo potřebuje. Nedoporučuji rozhodně půjčovat peníze na to, že s tím chce vyrovnat jiné dluhy. To už víme, že ten člověk je zřejmě v nějaké dluhové pasti, do které se dostal, ať už za jakýchkoliv okolností, ale těžce se z ní vyskakuje. A pak jenom vytloukáte klín klínem a dříve nebo později budete na pozici těch věřitelů, které on z vašich peněz uspokojil. Akorát teď bude hledat peníze jinde, aby uspokojil vás. Nejdřív si tedy prověřit, jestli ten člověk je schopen vám dluh něčím zaručit, a zjistit si jeho bonitu, výši jeho příjmů, a uzavřít dohodu, ze které bude patrné, co nastane, pokud dluh nevrátí okamžitě. To znamená nastavit si splátky třeba pravidelně tak, abyste věděli hned po měsíci, že nemá zájem dluh splatit. Abyste mohli reagovat co nejdříve.

A co je nejlepší papír? Jestli to můžu takto laicky říct. Když někdo půjčí peníze, tak aby pak ta vymahatelnost v případě jakýchkoliv komplikací byla co nejsnazší. 

Já bych určitě doporučil třeba zástavní právo na nemovitosti. V okamžiku, kdy se takhle zajistíte, máte velkou pravděpodobnost, že se k těm prostředkům dříve nebo později dostanete. V rámci zástavního práva si sjednejte i nějaký úrok, na základě kterého budete půjčovat. Je možné také nějaké ručení v případě směnky. Doporučuji vždy i toho avala, směnečného ručitele, který ručí za toho směnečného dlužníka. Anebo prostě ručitelské prohlášení nějaké bonitní osoby.