Zvykejme si: Aktuální ceny energií jsou novým normálem

Ocitáme se v naprosto bezprecedentní situaci. Ceny energií stále rostou a my se s tím budeme muset smířit. Jak na energiích ušetřit, jak se v tuto chvíli zachová stát a jakou roli v této situaci hraje Green Deal? Na tyto a další otázky odpovídal Martin Záklasník, kouč, mentor, speaker a bývalý generální ředitel skupiny E.ON.

Z E.ONu jste odešel pár měsíců předtím, než došlo ke konfliktu Ruska a Ukrajiny a v době, než se úplně změnil energetický trh v Evropě, potažmo na celém světě. Jak vnímáte, pod vlivem těchto událostí, ty základní věci a změny, které se na trhu odehrávají?

Změna, o které mluvíte, je skutečně pekelná. Někdy má člověk pocit, že se během posledního roku odehrály desítky let. Ten vývoj opravdu není lineární. Myslím si, že to, co je  na nejenom evropském, ale i světovém trhu nové, je určitě bezpečnost dodávek. Evropa dávala historicky, jak se říká lidově, příliš mnoho vajíček do jednoho košíku a najednou je na ruském plynu závislá – Česká republika stoprocentně a Německo tak z šedesáti procent. No a teď se snaží narychlo tuto závislost odbourat. Čína toto nikdy nedělala, ta má plynovody z různých částí světa – přes Myanmar, Rusko až po střední Asii. Má i LNG terminály. Čili bezpečnost, to je nový aspekt. Mnohem větší důraz na bezpečnost! 

Dalším aspektem je podle mého názoru daleko větší míra ingerence státu do energetiky. Najednou se ukázalo, že je energetika klíčová, protože každý musí svítit, topit a domácnosti spolu s firmami ty šestinásobné nárůsty prostě nezvládají. Ukázalo se, že to významně přispívá k nárůstu inflace, která je bezprecedentní a státy tak do tohoto trhu významně vstupují. Zkouší to různě – Španělsko reguluje ceny plynu, francouzskému EDF, což je francouzský ČEZ, vlastně vláda přikázala, že má dodávat za regulované ceny, Francie a Anglie zdanila dodatečné zisky energetických společností. Austrálie reguluje cenu, bohužel velmi neúspěšně a u nás se hovoří o nějakém rozdělení ČEZu. To je tedy druhý fenomén, kromě už zmíněné bezpečnosti. To, že se zatím nemluví o odložení nebo zrušení Green Dealu, můžeme považovat za třetí fenomén. Bohužel současná situace ukazuje i to, že zásadní změny nastanou pouze ve chvíli, kdy je katarze. My jsme na to měli 15, 20 let a o naší energetické závislosti se vědělo. Ale řešíme ji narychlo až ve chvíli, kdy vznikla katarze a ten pomyslný magický trojúhelník v energetice (aby mohl každý rozsvítit v kteroukoliv hodinu, aby to bylo ufinancovatelné z hlediska nákladů a aby to bylo udržitelné ve vztahu k životnímu prostředí) se stává nedosažitelnějším.

Evidentně to bude čím dál složitější. Samozřejmě i v kontextu toho, že Rusko omezuje dodávky plynu. Co to v praxi bude znamenat?

Myslím si, že jsou dvě roviny pohledu. První rovina je, že Rusko bojuje i plynem a ví, že závislost na ruském plynu je pro západní a střední Evropu Achillovou patou. Druhá rovina pohledu je, co to znamená „bezprostředně“. „Bezprostředně“ znamená , že se zásobníky naplňují v západní Evropě trošku pomaleji. To vedlo k tomu, že opět vylétly ceny plynu, vylétly tudíž i ceny elektřiny, protože jsou propojené. Je to opět další příspěvek k inflaci. Znamená to tedy i to, že vlády skutečně, ať chtějí nebo ne, budou muset najít alternativu plynu někde jinde. Musí proto bezprostředně před topnou sezónou tohoto roku hledat plyn jinde.

Podívejme se nyní do Německa. Jak si myslíte, že tuto situaci ovlivní německý odchod od jaderné energetiky? 

To je velice zajímavá otázka, protože německý spolkový ministr energetiky, Robert Habeck vlastně říká: „Prodloužíme životnost uhelek, ale jádra ne.“ Německo má stále v provozu tři jaderné elektrárny, které chce opozice pod vedením Friedricha Merze, předsedy CDU vypnout ke konci tohoto roku. 

Vy jste předtím zmiňoval ceny energií. Popište prosím, z čeho se vlastně skládá cena elektrické energie, nebo jak vzniká. 

Cena elektrické energie vzniká tak, že ji určuje vždy ten poslední nejdražší zdroj. Existuje nějaká poptávka po elektrické energii. Poslední zdroj, který je ještě ziskový z hlediska mezních, čili dodatečných nákladů (nepočítají se náklady investiční), tedy ten nejdražší zdroj z hlediska mezních nákladů je tím zdrojem, který určuje cenu pro všechny. Říká se tomu křivka merit-order. Funguje to tak, že prakticky nulové mezní náklady mají obnovitelné zdroje. Když svítí slunce, fouká vítr, teče voda, tak jsou mezní náklady na výrobu nula. Potom přichází jádro, po něm uhelné elektrárny a nakonec paroplynové elektrárny, které používají plyn pro výrobu elektrické energie. Proto ten nejdražší zdroj – plyn, určuje cenu pro všechny, a proto je i velmi úzká korelace mezi cenou plynu a mezi cenou elektrické energie. 

Co způsobilo enormní nárůst energie v posledním roce, že takto obrovsky roste?

No právě enormní nárůst ceny plynu. Cena plynu se zhruba zešestinásobila a cena elektrické energie také. Vede se ale velmi zajímavá diskuse o tom, jakou roli tam hrají povolenky. I povolenky samozřejmě vyskočily. Když jsem to ale počítal podle nějaké jednoduché triangulace, vyšlo mi, že na tom brutálním šestinásobném nárůstu ceny elektrické energie se povolenky podílejí maximálně dvaceti procenty. 

Mnohokrát zaznělo, že právě povolenky mohou být tím důvodem, ale v praxi to tedy takto není?

Povolenky k tomu samozřejmě přispívají, ale tím hlavním tahounem a hlavním určujícím faktorem pro cenu elektrické energie je právě cena plynu.

Zaměřme se nyní na aktuální situaci. Premiér Fiala při svém projevu před nedávnem oznámil, že elektrárny skupiny ČEZ by stát nejraději ze 100 % vlastnil. O jaký typ transakce se podle vás může jednat, a myslíte, že půjde o úplné ovládnutí skupiny ČEZ nebo rozštěpení skupiny na výrobní část a část plně pod kontrolou státu? Nebo jak to vlastně může vypadat?

Trochu to souvisí s tím, že státy, a to není jenom situace v České republice, se snaží do tohoto odvětví vstupovat více, protože vidí celospolečenskou důležitost tohoto odvětví. To, co řekl premiér Fiala, mi vlastně trochu připomíná, co udělaly velké energetiky v Německu v letech 2015 a 2016. Firmy typu RWE a E.ON se rozdělily podél osy – výroba na straně jedné a obchod na straně druhé. Dnešním motivem toho rozříznutí podél os by bylo, aby měl stát přímou kontrolu nad náklady, které jsou vynaloženy na výrobu elektrické energie. Stát by tím mohl vlastně negovat tu merit-order křivku, a mohl by říci: „Ty to teď vyrobíš, moje firmo,“ protože by ji stoprocentně vlastnil „a vyrobíš to za tuto cenu, protože já znám tvoje náklady.“ To stát dnes udělat nemůže ani v České republice, ani v zahraničí, protože ve většině těchto firem jsou minoritní akcionáři. Proto je teď otázka, jak by to stát provedl v případě ČEZu. Buď může firmu rozdělit a jakoby „vykoupit“ minoritní akcionáře, což by stálo velmi mnoho peněz, a byl by to v nynější situaci další nepředvídatelný výdaj. Nebo to stát může udělat tak, že danou firmu rozřízne a zaplatí původním akcionářům výrobní části větším podílem na té nevýrobní části. A to já si upřímně myslím, že je ten pravděpodobnější model, protože stát teď podle mého názoru není v situaci, že by jen tak položil něco jako 180 miliard korun na stůl, aby vykoupil minoritní akcionáře firmy ČEZ.

Je to velmi pravděpodobný scénář. Uvidíme, co se bude dít v případě, že se stát ze sta procent zmocní ČEZu. Co to bude znamenat pro lidi a firmy, co se týká cen energií? Mohou očekávat, že budou energie opět levnější?

Já si myslím, že to je ten hlavní motiv, proč to stát dělá. Stát si ale musí uvědomit, kolik ho to bude stát. Dnes je stát někým, kdo získává dominantní dividendu z ČEZu. 

Pořád jsou to vyhlídky, řekněme na rok 2024. Co mohou v tuto chvíli lidé a firmy od trhu s energiemi očekávat? A jak to vidíte vy?

No, tak tady bohužel nemohu dát nějakou příliš pozitivní zprávu. Ale o jednu se přece jen pokusím. Obávám se, že brutální nárůst stávajících hodnot elektrické energie a plynu je bohužel nový normál. Není to nějaký dočasný fenomén, není to něco, co se za pár měsíců vytratí. Samozřejmě nikdo z nás nevidí za horizont dvou až tří let, nevíme, co se stane. Minimálně však v tomto horizontu je to nový normál. Dodám ale něco trochu pozitivního. Dnes už jsou zásobníky plynu v České republice naplněny tak, že pro domácnosti je tam plynu dost. To znamená, že nehrozí nějaké zásadní riziko, že by domácnosti byly v zimě bez plynu a mrzly by. 

Napadá mě otázka, pokud chtějí mít lidé menší náklady za energie, mohou nějakými kroky za energie platit méně? Co byste jim poradil?

No, samozřejmě ta rada nejjednodušší je zároveň ta rada nejbolestivější. Nejlepší kilowatthodina čehokoliv je kilowatthodina, kterou nespotřebuji. Poradil bych proto podívat se na to, kolik lidé spotřebují, kde to spotřebují, jestli nemohou např. ubrat teplotu o 1 nebo 2 stupně. Je dobré zvážit i tepelné čerpadlo, samovýrobu pomocí fotovoltaiky na střeše a podívat se i na to, jaká mají okna (trojskla, dvojskla), jak mají svůj dům izolovaný. Protože i to vlastně souvisí s tím, o čem jsme mluvili před chvílí. Prostě veškeré fundamenty, to znamená nejenom cena plynu, ale i to, že se bude přecházet z plynu na elektrickou energii, například v oblasti tepelných čerpadel nebo v oblasti mobility, to všechno bohužel hovoří pro to, že nynější ceny nejsou dočasné a že se stávají novým normálem. No a o to důležitější je, aby si domácnosti uvědomily, kde mohou šetřit.

Moc pozitiv tam teď nenajdeme, ale minimálně s nějakým procentem se dá pracovat. Já bych se ještě vrátila k tomu, co jste tady už zmínil na začátku ohledně Green Dealu. V kontextu konfliktu na Ukrajině, který vyvolal energetickou krizi, jaké jsou vyhlídky evropského Green Dealu? Může být řešením krize? 

Pojďme se podívat na fakta. Klimatická změna se skutečně děje. My s ní opravdu musíme něco dělat a Green Deal se o to snaží. Další premisou je, že nás to prostě bude něco stát. Představa, že já můžu být zelený a udržitelný a nebude mě to nic stát je stejně mylná, jako je mylná představa, že se klimatická změna neděje. Čili já nevím, jestli Green Deal přilévá olej do ohně, nebo jestli spíše pomůže. Myslím si, že Green Deal je něco, co zde prostě být musí, protože klimatická změna existuje a my se musíme podívat na to, jestli to bude stačit. Musíme sledovat i to, kolik nás to bude stát a zaměřit se i na správné zacílení Green Dealu. Otázka tedy není „Green Deal ano, nebo ne.“ Otázka je, jak ho nastavit, abychom zamezili tomu, aby se planeta oteplila o více než nějaký 1,5-2 stupně oproti začátku průmyslové revoluce. 

Já možná teď ten rozhovor trošku odlehčím, protože otázka energie je v tuto chvíli těžkým tématem. Vy jste se po odchodu z E.ONu rozhodl odjet do Španělska. Jaké to vlastně bylo zpomalit ze sta skoro až na nulu? Jak jste ten rok strávil?

Bylo to prostě krásné. Já jsem skutečně 30. 6. loňského roku po pěti letech vystoupil, předal jsem všechno a vzal si batůžek a odjel do jazykové školy do Španělska. Tam jsem bydlel ve španělské rodině. Ze všech stran na mě pálila španělština, a aby toho nebylo málo, tak mi ještě do té komůrky, kde jsem bydlel, dali španělský televizor, kde byly jenom španělské programy. Skutečně jsem pak měl i sny ve španělštině a bylo to krásné, protože jsem se čtyři měsíce mohl věnovat jen sobě. Před Vánoci jsem se vrátil a začal budovat firmu. Zabývám se nyní leadership coachingem a nabízím různá poradenství týkající se této oblasti. Skutečně si ale velmi dobře vzpomínám na to, jak je dobré ze stresu někdy vystoupit. A já jsem v něm byl 20 let. Necítil jsem se špatně, ale pochopil jsem, že se musím také chvíli starat sám o sebe. 

Leadership je určitě zajímavé a aktuální téma. My se ocitáme v době, kdy se kolem nás děje neustále mnoho změn. Jaký leadership je dobrý pro toto období, aby s ním firmy mohly užitečně pracovat? 

Dnes je každý lídr změnový manažer. Doba, kdy byl můj dědeček technickým náměstkem obrovského výrobního kolosu Praga a říkal v žertu, že měl pouze 5000 podřízených a pořád se vyrábělo stejně, tak ta doba je prostě dávno pryč. Vidíte, že dnes je to změna za změnou, některé změny jsou chtěné, některé změny jsou vyvolané. Proto je důležité, aby každý lídr byl změnovým manažerem a aby byl schopen vysvětlit generacím mileniálů a generaci Z, která přichází po nich, proč to dělají a proč by pro firmu měli pracovat. Je hrozně důležité, aby se lídr stal jakýmsi influencerem. Druhá klíčová věc je podle mého přesvědčení to, že tento lídr musí v době neustálých změn dát zaměstnancům ukotvení a ujistit je i o tom, co se měnit nebude.